Klient říká „Přebývají mi peníze“. Co s nimi?

Zazněla doporučení jak na jednorázové, tak pravidelné investování. Zazněly rady jak univerzální, tak konkrétní. V realitě ovšem platí, že co je jednoduché, daňové výhodné a dostupné, nemusí být pro každého a za každé situace vhodné.

Moniová se pro účely napsání článku „Máte volných 10 tisíc, nebo dokonce 100 tisíc korun. Nejlepší rady, co s nimi„ snažila v českých bankách získat doporučení, co udělat s 10, respektive 100 tisíci korunami. V zadání uvažovala v jednom extrému mladého, bezdětného člověka v prvním zaměstnání a v druhém extrému rodiče (nikoliv samoživitele) dvou dětí ve věku 10 a 15 let.

Úvaha o učebnicovém doporučení

Než se budeme probírat doporučeními, která zazněla, zkusme zformulovat odpověď vzorovou. Úplným základem pro odpověď jako vystřihnutou z učebnice finanční gramotnosti je nutnost adekvátní finanční rezervy. „Není kabát, který by seděl nám všem,“ odpověděl v jednom rozhovoru na otázku co udělat s vánočními prémiemi guvernér ČNB Jiří Rusnok. Připomněl, že každý by měl mít rezervu ve výši tříměsíčních platů, popřípadě tříměsíčních výdajů domácnosti.

V tomto ohledu vyvstává otázka, zda má klient dostatečnou a adekvátní rezervu. Pokud nikoliv, měl by ji navýšit. Navazující úvaha o tom, co s penězi udělat, si žádá vyjasnění životních či finančních cílů a majetkové situace. Bez znalosti konkrétní situace konkrétního klienta lze stěží kvalitně a ku prospěchu poradit.

Tabulka 1: Obecné doporučení, jak naložit s přebytečnými penězi. Na prvním místě stojí finanční rezerva a pro další rozhodování je nutná znalost sledovaných cílů. Stranou nestojí ani finančně-majetková situace klienta.

^REKLAMA

Od rezervy až po investice

Jen některá z doporučení, zjištěných paní redaktorkou Moniovou, se s výše uvedeným pohledem plně kryje. Nejvíce korespondující je komentář Jakuba Dusílka, generálního ředitele UniCredit Bank: „Pokud máte stranou odloženou jednu výplatu, určitě doporučuji i z dalších ušetřených peněz budovat rezervu. Jednak pro neočekávané výdaje (i rozbitá pračka nebo návštěva instalatéra může znamenat účet několika tisíc).

Cíleně doporučuji mít rezervu minimálně na úrovni 3–6 měsíců vašich výdajů. Volil bych konzervativní investiční nebo spořicí produkty s vysokou likviditou (můžete peníze použít prakticky ihned), které výnosem pokryjí inflaci.

V jiných odpovědích jiných dotazovaných je zřejmá tendence ihned doporučovat nějaký investiční, spořicí nebo úvěrový produkt. Například „Peníze doplněné například o hypoteční úvěr mohou posloužit ke zkvalitnění bydlení celé rodiny“. Ano, mohou, ale nemusí. Jde o cíle a jejich vyjasnění a nastavení. Teprve po jejich zformulování lze hovořit o investičním horizontu a výběru finančních produktů, které by mohly pomoci cíle naplnit či financovat.

Ve vztahu k rezervám si citaci zaslouží i odpověď Daniely Pešková z České spořitelny: „Ať už jste single mileniál nebo mladí rodiče, je-li vaše jediná finanční rezerva právě 10 tisíc korun, rozhodně není rozumné s ní dělat cokoli jiného, než ji uložit na účet, jakýkoli.“ Na tomto účtu by měl klient peníze ponechat tak dlouho, než bude mít úspory „tří, ideálně šesti měsíčních platů“.

Vlastní bydlení možná, hlavně diverzifikovat

I další z odpovědí je souhlasná s  nutností myslet na zadní kolečka – řídit se pravidlem, aby rezerva byla ve výši několikanásobku měsíčních výdajů domácnosti. Deset nadbytečných tisícovek prostě někam uložit. Je vcelku jedno, zda má, nebo nemá člověk závazky, ani pro mladého, bezdětného člověka není totiž jednoměsíční rezerva dostatečná.

Další z odpovědí na přebytečných 100 tisíc, u mladého, bezdětného klienta, je stručná a výstižná: „Univerzální odpověď není jednoduchá. Taková částka může být výborným vstupem na cestě k vlastnímu bydlení. Hypotéky na 100 procent ceny již na trhu standardem nejsou.“

Podobně hovoří i zástupce jiné banky. Rozhodnutí kam se 100 tisíci, v případě mladého a bezdětného, prý ovlivní skutečnost, zda má jejich majitel vlastní bydlení, či nikoliv. Má-li tuto otázku vyřešenou, pak by měl odolat touze peníze utratit a hledat jejich zhodnocení.

^REKLAMA

Opět narážíme na otázku finančních cílů. Je nutně vždy a pro každého jedním z investičních cílů pořízení vlastního bydlení? Jak je tento cíl prioritní?

Doporučení, která v odkazovaném článku zaznívají, se většinou ihned a cíleně zaměřují nad úvahy jakým způsobem investovat, jaký produkt využít. Uveďme jedno z doporučení, které se na věc dívá z nadhledu a obecně. Má-li někdo 100 tisíc, je mladý a bezdětný, může investovat.

Část by měl a mohl vložit do konzervativnějšího fondu nabízející široce diverzifikované portfolio, část do stavebního spoření. Poslední část pak neškodí ponechat si jako rezervu bokem třeba na spořicím účtu. Mohl by i zvážit, zda začít pravidelně investovat. Kdo má již dostatečnou rezervu, může volit i dynamičtější fondy s lehce vyšším rizikem, ale i potenciálem výnosnosti.

Mít penzijko, stavebko, vlastní bydlení jako univerzální rada?

Od jednoho zástupce dotazovaných bank zaznělo doporučení 10 tisíc utratit, užít si je, s rodinou nebo přáteli. Zážitky a vzdělání jsou k nezaplacení a je druhořadé, zda je získává člověk svobodný, rodič s dětmi nebo penzista.

Jedno pořekadlo říká, že život je jen SEN ZA CESTOU ke smrti, anebo také SENZA CESTOU ke smrti. V duchu užívání si cestou životem jeden zástupce banky zapojené v anketě doporučoval, že pokud klient po něčem delší dobu touží, možná právě když má peníze, nastal ten správný čas koupit si to.

Peníze byly a budou, kdo má jednoměsíční rezervu, a deset tisíc navíc utratí, si alespoň udělá radost. Tomu kdo peníze utratit nechce, pak onen zástupce banky doporučuje založit si penzijní připojištění nebo stavební spoření: „Státní příspěvek k vloženým penězům bude prima dárek pod stromeček.“. To, že se onen státní příspěvek v likvidní podobě objeví až pod stromečkem po splnění podmínek šestileté vázanosti, už bylo zamlčeno.

Další odpovědi a doporučení jsou si v mnohém podobné. Má 10 tisíc, je mladý a bezdětný, pak by prý s první polovinou měl založit penzijní spoření a s druhou spoření stavební. Je prý ale pochopitelné, že je-li mladý a v prvním zaměstnání, bude chtít peníze utratit. Může to udělat i rozumně, dokonce s investičním potenciálem.

Má-li oněch 10 nadbytečných tisícovek rodina, pak má být prý jasnou volbou stavební spoření. Důvodem je, že vlastní úspory ze stavebního spoření lze použít k financování studia.

Taková striktní doporučení ovšem mají jisté vady na kráse. Nelze radit, pokud nevíme, jaký je rodinný rozpočet, finančně-majetková situace. Neznáme sledované cíle. Doporučovat někomu, aby jen proto, že má nyní nějaké peníze navíc, nutně uzavíral střednědobé nebo dlouhodobé finanční produkty, je unáhlené.

Může jít o někoho, koho čeká výpadek příjmů, kdo z pohledu rozpočtu stěží utáhne nutné životní náklady, koho čekají velké životní výzvy. Založit či vnutit každému klientovi stavební spoření nebo penzijní připojištění a argumentovat tím, že zhodnocení bude za pár let milým vánočním dárkem, je poněkud mimo mísu.

Doporučení v kontextu

Kvalitní doporučení nutně vyžaduje podrobnější analýzu a rozvahu. Další z odpovědí opět naznačuje, že by klient měl střádat na pořízení vlastního bydlení. Ano, později se peníze budou hodit, 100% hypoteční úvěr už dostane stěží. Jenže je vlastní bydlení opravdu pro každého? Co když jde o klienta se zdravotním handicapem, který ani na bydlení ve vlastním nedosáhne?

Oněch přebývajících 10 tisíc korun také může být „investiční rezervou“, ze které může každý měsíc pravidelně odcházet 300 korun do vybraného fondu. Úvaha je uzavřena konstatováním, že za pět nebo deset let se pravděpodobně dostaví výsledek v podobě mnohonásobně vyššího zhodnocení, než by se kdy podařilo získat s jakýmkoli spořicím účtem. Je potenciál výnosu motivací k výběru nějakého finančního produktu? Je to rozumné, když klient ještě nemá adekvátní finanční rezervu?

Odpovědi a rady se často ihned zaměřují na možnosti dlouhodobého a střednědobého spoření a investování. Třeba využití smíšeného podílového fondu – investicí mít rozloženo riziko mezi akcie a dluhopisy. Využít možnosti od nižších stovek korun měsíčně dále pravidelně investovat.

Podobně zazněla i rada založit stavební spoření a milou starost týkající se přebytečných peněz moci řešit až za šest let. Ano, stavební spoření anebo pravidelné investice do fondů mají své výhody; nicméně situace každého klienta je jedinečná.

Důležité jsou cíle i současná situace

Vyjasnění finančně-majetkové situace klienta a jeho cílů a záměrů je zásadně důležité. Potřebuje připravit financování na nějaký konkrétní účel? Plánuje, že se bude za pět let stěhovat na velkou vzdálenost a celé to bude něco stát? Docházíme k závěru, že výchozím krokem by měl být rozhovor s klientem nad jeho finančně-majetkovou situací, jeho cíli a představami o životě.

V případě rozhodování, co se 100 tisíci korunami, se otevírá možnost nějaké investice. Doporučovat investici do vzdělání dětí, třebas v podobě studia na zahraniční placené univerzitě, jazykových kurzů nebo zahraničních stáží je jistě chvályhodné. Jenže vyslovovat takové doporučení bez znalostí souvislostí a finanční situace rodiny je smělé.

Jen některé z odpovědí uvažují nad tím, že věc co s volnými penězi je nutné posuzovat v kontextu – například finančně-majetkové situace. Pokud někdo nemá stabilní příjmy a finančně se pohybuje na hraně, neměl by se bezhlavě pouštět do jakkoliv výhodných či zvýhodněných produktů. Také není škoda ujasnit časový horizont, během kterého lze peníze postrádat. Vyjasněné cíle jsou nezbytností.

Je prostě důležité vědět, kam je zapotřebí dojít, teprve poté plánovat cestu. Nejprve to chce vyjasnit cíle, investiční horizont a finančně-majetkovou situaci. Teprve poté má nastoupit otázka, jak nadbytečné peníze investovat.