„Půjčky typu P2P jsou výhodné pro zákazníky, kteří potřebují peníze a kteří zároveň nedostanou půjčku od banky. Zaregistrují se u vybraného internetového zprostředkovatele, vypíší svou poptávku a počkají na nabídky investorů. Tito investoři jsou běžní lidé, kteří hledají příležitosti kam investovat volné finanční prostředky mimo bankovní sektor,“ vysvětluje PhDr. JUDr. Zdeňka Beranová, lektorka předmětu Obchodní právo na institutu CEMI, který poskytuje roční online MBA a LLM studium.
Jestliže se poptávka setká s výhodnou nabídkou, uzavřou obě strany úvěrovou smlouvu, která může vést k prospěšnému úročení oběma stranám. Všechny pohyby peněz i administrace probíhají skrze internetového zprostředkovatele, který si účtuje poplatky za své služby, a to od obou stran. „Na P2P půjčky se ale nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, ale o půjčku mezi fyzickými osobami, která se řídí občanským zákoníkem,“ vysvětluje Beranová.
Jednoduchý princip
Žadatel o půjčku musí před vypsáním poptávky doložit příjmy, prohlášení o finanční minulosti a záruky za úvěr, tzn. prokázat svou bonitu. Internetový zprostředkovatel pak určí, jakou maximální částku může žadatel získat a doporučí mu úrokovou sazbu a dobu splatnosti. Velké potíže hrozí dlužníkovi v případě, že půjčku přestane splácet. Ve smlouvě jsou totiž zakomponovány pojistky proti nesplácení, a ty dokáží dlužníka dostat do potíží.
Investor si na webovém portále vybírá z žadatelů o půjčku, kterým odesílá své nabídky. Ještě před tím u zprostředkovatele uzavírá rámcovou smlouvu a na zvláštní účet odesílá peníze. Ty však nejsou pojištěné ani úročené, jak je zvykem v běžné bance. Úrokové sazby se pohybují od 10 do 70 %. Investoři by ale neměli zapomínat na to, že čím jsou úroky vyšší, tím vyšší je riziko, že dlužník nebude splácet. Jestliže tato situace nastane, může investor vymáhat peníze sám, nebo prostřednictvím zprostředkovatele. Pokaždé však za vymáhání platí všechny náklady.
REKLAMA
Pro a proti
Na bezproblémovém procesu půjčení a splácení mohou získat jak žadatelé, tak i investoři a zprostředkovatelé. Pokud však nastane problém, v úzkých se ocitnou především investoři. Ti totiž přenechávají část sankčních úroků zprostředkovateli a zároveň hradí náklady spojené s vymáháním. Dalším mínusovým bodem je to, že jejich peníze nejsou na účtu zprostředkovávajícího portálu chráněny proti vytunelování.
„Z neznalosti práva a z finanční negramotnosti dlužníků i investorů těží třetí strana – internetový zprostředkovatel, jehož cílem není pomáhat lidem, ale pouze vydělat peníze v novém byznysu, který zaplnil díru na trhu,“ dodává Beranová.
Tisková zpráva CEMI (Central European Management Institute)
