Většina českých občanů princip a systém stavebního spoření, jeho výhody i některé slabší stránky už poměrně dobře zná. A to u nás funguje teprve několik let.
Myšlenka kolektivního spoření s cílem pořídit si či zlepšit podmínky svého bydlení je mnohem starší, než si většina z nás myslí. A v žádném případě nevznikla v Německu, jak se velice často mylně uvádí. Proto si na tomto místě dovolíme krátký výlet do historie.
Už v roce 200 před Kristem, za dynastie Han, existovala podle dochovaných pramenů v Číně společenství občanů, kteří spořili s uvedeným záměrem, a princip poskytování úvěrů se údajně také příliš nelišil.
První "building society", alespoň částečně podobná něčemu, co v tomto smyslu chápeme nyní, vznikla v Birminghamu už v roce 1775. Výrazně později pak ve Spojených státech (1831), během tří let poté také v Austrálii a na Novém Zélandu, v Jižní Africe a Brazílii.
Až sto deset let po první, birminghamské, zakládá pastor Friedrich von Bodelschwingh v Bielefeldu první německou stavební spořitelnu, kterou v souladu se svým filantropickým zaměřením nazval Stavební spořitelna pro každého.
REKLAMA
Stavební spoření se v Německu začalo masověji prosazovat po 1.světové válce, v letech 1924 až 1929, kdy ve snaze obnovit zemi enormně vzrostla poptávka po finančních prostředcích.
Na konci 30.let došlo k první zásadní změně celého systému, především v úvěrové fázi. Dosud používanou "metodu losování" těch šťastných, jimž bude úvěr přidělen, nahradilo hodnotící číslo, způsob vyhodnocení a ocenění mnohem spravedlivější a přesnější, který v zásadě platí dodnes. Termín přidělení pro každého jednotlivého účastníka se odvíjel od způsobu, jakým a v jakém čase tvořil svůj kapitál.
Po 2.světové válce a měnové reformě v Německu v roce 1948 začal v jeho západní části spolu s tzv. hospodářským zázrakem neobyčejný boom stavebního spoření.
V roce 1973 vstoupily v platnost zákon o stavebním spoření a na něj navazující prováděcí nařízení. Tím byl vytvořen jednotný právní základ obchodní činnosti soukromých i zemských stavebních spořitelen.
REKLAMA
Novelizací zmíněného zákona v roce 1991 se německým stavebním spořitelnám otevřela cesta na jednotný evropský trh.
Dvě hlavní skupiny německých stavebních spořitelen se od sebe liší hlavně svou právní formou. Šestnáct z nich je soukromých, jsou to akciové společnosti, a pojišťovací společnosti nebo banky je buď přímo vlastní, či patří do sféry jejich vlivu. Největší z nich je Schwäbisch Hall. Soukromé stavební spořitelny mají na trhu zhruba dvoutřetinový podíl.
Druhou skupinu tvoří 11 Zemských stavebních spořitelen (Landesbausparkassen-LBS), jejichž zřizovateli jsou jedna či více spolkových zemí a/nebo příslušná spořitelní organizace. V důsledku regionálního principu činnosti, tedy dělení podle jednotlivých spolkových zemí, případně jejich skupin, si LBS nekonkurují. Na rozdíl od soukromých stavebních spořitelen, které jsou aktivní na celém území Německa. Proto se jejich podíl na trhu pohybuje kolem jedné třetiny.
O konkrétních podmínkách stavebního spoření v Německu, které se od českých v některých bodech dosti výrazně liší, pojedáme v následujícím článku.
Ilustrační foto: archiv.
