Inverze americké výnosové křivky se prohlubuje. Je recese nevyhnutelná?

Tak například včera bylo ostře sledované rozpětí mezi výnosem desetiletého dluhopisu a tříměsíční pokladniční poukázkou záporné ve výši 87 bazických bodů, což v jednoduchém empirickém modelu vycházejícím z historických dat za posledních 40 let implikuje pravděpodobnost recese ve výši 60 % v nadcházejících 12 měsících.
Nicméně může být ještě daleko hůře. Pokud například Fed zvedne úrokové sazby příští týden o 50 bazických (což je prakticky jisté) a v 1. čtvrtletí 2023 ještě o dalších 50 bodů, tak se sazba tříměsíční poukázky dostane nad 5 %. Naopak pokud se dále budou zhoršovat data z amerického trhu práce (což si fakticky Fed přeje), tak dlouhý konec dolarové výnosové křivky bude rychle klesat k dlouhodobé rovnovážné úrokové sazbě. Je samozřejmě otázkou, kde se tato v praxi nepozorovatelná veličina nachází, ale například Fed ji vidí na úrovni 2,5 %. Neboli desetiletá sazba může velmi rychle poklesnout pod 3 % a směřovat ještě níže. V takovém případě by se negativní sklon dolarové výnosové křivky prohloubil nad mínus 200 bazických bodů, což by v řeči jednoduchých modelů vytlačilo pravděpodobnost recese na hodnoty hraničící s jistotou.

Musí tomu, ale tak být? Nemůže se výnosová křivka mýlit, resp. nemůže to být tentokrát jinak a Fedu se opravdu podaří měkké přistání ekonomiky. Těžko říci. Hospodářské zpomalení se zdá být nevyhnutelné, je však otázkou, jak bude výrazné. My třeba stále sázíme jen na technickou a tudíž relativně mělkou recesi, přičemž prozatím nám průběh hospodářského cyklu v USA dává za pravdu. Na druhou stranu, historická zkušenost rovněž říká, že vysoko-inflační období je nevyhnutelně doprovázeno rekordní inverzí výnosové křivky, která navíc přetrvává velmi dlouho. To je makroekonomický příběh USA 80. let, kdy bylo dosaženo rekordně vysoké inverze výnosové křivky, ale také výrazného nárůstu nezaměstnanosti, které kopírovaly dvě recese. Takže uvidíme…

Jan Čermák
Analytik ČSOB