I proto zatím nečekáme, že by Evropská centrální banka reagovala na vyšší inflaci ústupem od měnové expanze. Druhým důvodem je nejistota před blížícími se francouzskými prezidentskými volbami, která v uplynulých týdnech dokázala dostat pod tlak periferní dluhopisové trhy.
ECB bude chtít podle našeho názoru vidět nejprve průsak z vyšších cen energií (+9,2 % meziročně) do jádrových složek inflace. Tam je vývoj poměrně různorodý. Zatímco zboží bez energií a potravin prakticky nezdražuje a inflace zůstává dlouhodobě v blízkosti nuly, dynamika cen ve službách poslední tři měsíce zrychluje (na +1,3 % meziročně). Pokud by tento trend pokračoval a jádrová inflace by začala postupně růst, může ECB změnit názor. Zvlášť pokud by se zklidnila situace na politické scéně po volbách ve Francii a v Nizozemí a pokračovalo by postupné vylepšování situace na trhu práce tak, jak ukázala i dnešní čísla za leden. Míra nezaměstnanosti v eurozóně sice zůstala po zaokrouhlení beze změn, ale nezaměstnaných dál ubývá. Klidnější politická situace, vyšší jádrová inflace a silnější trh práce by mohly vést ECB na podzim k dalšímu osekání politiky kvantitativního uvolňování. Pak by se mohla pomalu chýlit ke konci politika levného eura. Takový obrat ale v tuto chvíli není na pořadu dne. A pokud půjdou v nejbližších měsících vzhůru sazby v USA, má dolar podle nás stále krátkodobě potenciál na frontě s eurem zabodovat.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
