Připravovaná penzijní reforma dostává konkrétní podobu. Potřebuje jediné: Důvěru občanů. Důvěru, že pokud se zaváží platit do penzijních fondů, budou se moci spolehnout na férová pravidla hry po celou dobu spoření – tedy po desítky let.
Důvěru vláda ale nezíská snadno. Ekonomická situace ji nutí šetřit. A šetří, kde se dá. Odnesou to pravděpodobně i současní penzisté, kteří se již nemohou bránit. Vláda mimo jiné plánuje zmražení penzí. Ušetří tím miliardy. Ale vyšle před penzijní reformou závažný signál: Nevěřte nám a nespoléhejte se na nás!
Spoléhat se na vládu v oblasti zajištění na důchod nepatří k moudrým rozhodnutím. Ukazuje to nejen historie, ale i současnost, kdy státní penze rok od roku klesá – a navíc může být i zmražena. Hold stát nemá jiné peníze, než peníze svých občanů. A když dojdou, škrtá se, kde to jde. Penze jsou přitom pro škrtání značně oblíbené.
Je úplně jedno, zda budete spořit jen v průběžném, nebo i ve fondovém systému. Pokud si nenaspoříte sami, pokud možno mimo dosah působnosti české vlády (a pokud možno žádné vlády…), pak budete odkázáni na vůli a zlovůli budoucích politiků. Jistě, budete se moci bouřit. Ale to nepřináší ovoce ani Řekům. Kde nic není, ani…
Fondový systém je z hlediska politického rizika na tom úplně stejně, ne-li dokonce hůře, než systém průběžný. Pokud vláda sáhne na průběžný systém, ušetří v aktuálních výdajích nebo navýší aktuální příjmy z výběru důchodového pojištění. Pokud si ale udělá zálusk na fondový systém, sáhne si na balík peněz, který po několika desítkách let fungování může zalátat i hodně děravý státní rozpočet. A ještě zbyde na bakšiš pro politiky.
REKLAMA
Příklady zásahů vlády do fondového systému:
Problém je, že před politickým rizikem špatně ochrání i mezinárodní diverzifikace. Kupříkladu Švýcarsko již předává informace o účtech… v každém případě ale aspoň riziko sníží. Spoléhat se ale pouze na penzijní systém jednoho státu, to nelze nazvat jinak než hazardem.
