Fincentrum a.s.
Hypoindex.cz Hypoindex.cz ČeskéReformy.cz ČeskéReformy.cz Bankaroku.cz Bankaroku.cz Investiceroku.czInvesticeroku.cz Investujeme.sk Investujeme.sk InvesticiaRoka.sk InvestíciaRoka.sk Ověření poradců Ověření poradců

Děkujeme našim partnerům:

fincentrum-mensi-nove

logo-fctr-real-hypoindex

logo

fecif


Finanční krize ve Finsku: z extrému do extrému

Finanční krize ve Finsku: z extrému do extrému

Poslední skandinávskou zemí, v nichž proběhly jedny z největších finančních krizí posledních desetiletí minulého století, je Finsko. Přes velmi podobný vývoj i načasování se svým švédským sousedem byly důvody krize trochu jiné a výkyvy v ekonomice mnohem větší. O to je možná překvapivější poměrně rychlé řešení a zotavení ekonomiky.

Ve Finsku vypukla krize poněkud později než v Norsku, a vzhledem k velikosti jeho ekonomiky byly relativní náklady nakonec vyšší. Dopady krize byly mnohem horší, recese byla hlubší, výkyvy byly výraznější a náklady spojeny s krizí překonaly 10 % HDP. To se může zdát s jeho skandinávskými sousedy poměrně hodně (Norsko díky příznivým podmínkám po krizi na ní nakonec vydělalo), ale v konečném důsledku na tom byla země lépe, než většina jiných, postižených krizí za posledních několik desítek let (i v ČR byly náklady přepočteny na HDP podle zdrojů vyšší). Celkově se dá říci, že Finská krize byla v porovnání s oběma sousedy krizí největších extrémů.

Stejně jako u sousedů, i u Finska byl jedním z nejdůležitějších problémů finanční krize a související recese deregulace na finančních trzích a související makroekonomické podmínky na trzích. Podobně jako ve Švédsku a Norsku, i ve Finsku fungovala koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let poměrně silná regulace finančních trhů. Projevovalo se to jak na sazbách, které byly striktně dány, tak i na množství půjček, které mohly banky kvůli různým restrikcím poskytovat. Omezena byla možnost investovat zahraničním subjektům a financovat společnosti na kapitálových trzích. Na rozdíl od Švédska a Norska ale ve Finsku nedošlo k tak velkému rozmachu nebankovních institucí, které nepodléhaly regulaci (a stejně je vlastnily komerční banky).

Deregulace ve Finsku začala trochu později než ve Švédsku a Norsku, první restrikce začaly být odstraňovány až v roce 1982 (trochu překvapivě začaly tím, že bylo zahraničním bankám povoleno otevírat pobočky, přičemž sousedi s tím přišly až ve druhé polovině dekády), k umožnění konkurence na trhu úvěrů, uvolnění podmínek na mezibankovním trhu, a také k rozšíření možností financování, a také lepší přístup na mezinárodní trhy společně s možností půjčování si v zahraničních měnách, pak došlo až ve druhé polovině osmdesátých let a na začátku let devadesátých.

Extrémní růst

Všechno tohle společně s příznivými vývojem v zahraničí hrálo do karet rychlému ekonomickému rozvoji, vzestupu úvěrového trhu, dluhového financování firem a bankovních půjček u obyvatel. Poměr úvěrů k nominálnímu HDP od roku 1984 do roku 1990 vzrostl téměř na dvojnásobek a zadlužení domácností a firem rovněž. Většina dluhů šla na nákup spotřebního zboží a realitního sektoru. Naopak míra úspor obyvatel klesla v roce 1988 do záporných hodnot (i když v tomto směru to byla asi jediná výjimka, v níž nebyl vývoj ve Finsku největším extrémem). Poměrně nízké reálné úrokové sazby u půjček a hypoték a vyšší inflace vedly k boomu na trhu s nemovitostmi. Růst cen nemovitostí, který se zdál nekonečný, pak ještě více podněcoval obyvatelstvo (ale také firmy) k zadlužování a nakupování nemovitostí za přemrštěné ceny. Vývoj ve Finsku byl ve všech směrech (růst HDP, ceny nemovitostí a akcií, zadlužování) nejvíce extrémní ze všech tří zmiňovaných skandinávských zemí.

Finanční sektor tyto podmínky na trhu samozřejmě velmi rád využil. Banky, které byly mnohem méně regulované, mohly půjčovat mnohem více peněz, bohužel se stále horšími zárukami a navíc začaly být jejich portfolia poměrně nebezpečně koncentrována na spřízněné nefinanční instituce. Ve financování úvěrů se nemusely spoléhat pouze na depozita, ale také na finanční trhy a nové možnosti investičního bankovnictví, kde samozřejmě honba za ziskem znamenala také větší risk a morální hazard.

Extrémní propad

Ekonomika země rychle rostla ve druhé polovině osmdesátých let, ale na konci desetiletí byly patrné známky přehřívání. Začátkem devadesátých let pak ekonomika zaznamenala poměrně strmý propad DPH, který činil kumulativně až 14 % a tři roky byl růst DPH v mínusu. Ostatní dvě sousední země takový výrazný propad nezaznamenaly, a týká se to například i nezaměstnanosti. Poměrně výrazný nárůst, vzhledem k nízkým předkrizovým, zaznamenaly všechny tři ekonomiky, ale vy Finsku byl tento nárůst nejcitelnější hodnotám (i když ve Finsku je nezaměstnanost trvale vyšší). U mladých lidí dosahovala úroveň nezaměstnanosti v letech 1993 a 1994 více než 30 % (v Norsku to bylo kolem 15 %) a ještě deset let poté se pohybovala těsně pod 20 %.  Co bylo zajímavé, jak rychlý zaznamenal HDP sešup, tak rychlý zaznamenal po rychlém zotavení v roce 1994 nárůst.

Problémem Finské ekonomiky, který byl v porovnání s ostatními zeměmi specifický, bylo poměrně velká závislost na obchodu se Sovětským svazem, resp. Ruskem, které začátkem devadesátých let zažívalo poměrně turbulentní období. Následkem toho byla nízká potřeba investic do rozvoje a modernizace průmyslu před krizí, poměrně nízká konkurenceschopnost země vůči ostatním západoevropským státům a v konečném důsledku také mnohem horší krize a recese na začátku devadesátých let.

Kromě „ruského problému“ byl další vývoj podobný jako ve Švédsku. Úrokové sazby začaly růst, společně s poklesem inflace a také jako obrana proti spekulantům na měnových trzích, kterým se, podobně jako švédská koruna, nevyhnula ani finská marka. Splácení dluhů se stalo problematickým, ceny v realitním sektoru i na akciovém trhu začaly prudce klesat a firmy i domácnosti se dostávaly do stále větších problémů. Znehodnocování měny pak mělo za následek zdražování dluhů v zahraničních měnách. To všechno pak vedlo ke ztrátám na straně bank.

Bankovní krize

Problémv bankovním sektoru nejvíce postihly banku Skopbank, která fungovala jako taková centrální banka spořitelen ve Finsku. Banka byla pod přísným dohledem již od roku 1989 a na podzim roku 1990 pak dostala od spořitelen, které vystupovaly jako akcionáři spolčenosti, dotaci ve výši 1,8 miliardy marek. To samozřejmě nestačilo a o rok později se dostala do problémů s likviditou, na což zareagovala centrální banka, která banku převzala a nalila do ní dodatečný kapitál (v té době neexistovala žádná instituce, která by měla finance a kompetence na záchranu bank v potížích). Špatná aktiva banky pak byla rozdělena do dvou nově založených entit (podobně jako ve švédsku tuto úlohu vykonávaly specializované asset management companies – AMC), tzv. „špatných bank“, přičemž jedna měla na starosti aktiva z průmyslového sektoru a druhá realitní sektor. Akcie pak prodala nově založenému vládnímu garančnímu fondu (Government Guarantee Fund – GGF), přičemž zdroje uvádějí, že na tom Bank of Finland prodělala poměrně hodně peněz (kolem 11 miliard marek, akcie prodala fondu za nominální cenu), přičemž akcionáři nepřišly o všechny své investované peníze.

Nově založený fond dostal 20 miliard marek na operace spojené se záchranou bank a garancemi půjček a závazků bank. V praxi šlo většinou o přímou kapitálovou podporu, která ale byla podmiňovány splněním určitých podmínek, jako bylo omezení nákladů, restrukturalizací dluhů, výměnou managementu apod.

Následným krokem vlády byla kapitálová injekce ve výši 7,9 miliard marek, ve formě preferenčních kapitálových certifikátů, které sloužily k navýšení kapitálu bank. Při naplnění určitých podmínek se certifikáty po určité době mohly změnit na běžné akcie. Tuto možnost využily všechny banky, ale ke konverzím na akcie nedošlo.

Dalším krokem vlády byl příslib bezpodmínečné pomoci všem bankám, které se octnou v problémech, samozřejmě podmíněný podobnými požadavky, jako v případě pomoci od GGF. Akcionáři ale s ochranou svých prostředků počítat nemohly.

V roce 1992 se dostalo do problémů několik spořitelen, částečně kvůli ztrátám způsobeným ztrátou akcií Skopbanky a částečně svou vlastní vinou. Celkem 41 spořitelen se tak spojilo do jedné společnosti, Savings Bank of Finland (SBF). Od GGF přišla podpora ve formě akcií, certifikátů a půjček, v celkovém objemu 14,5 miliardy marek (fond musel poskytnout dodatečný kapitál ještě v roce 1993) a akcionáři přišly o své podíly. Nevole konkurence a strach z velikosti společnosti nakonec vedl k jejímu rozdělení na několik menších společností, které byly prodány jiným bankám (KOP, Union Bank of Finland a státem vlastněné Postibankki). Špatná aktiva pak byla později převedena do AMC s názvem Arsenal Ltd, financované státem a GGF.

Další bankou, která obdržela pomoc od GGF, byla STS Bank, původně spořitelna, na začátku osmdesátých let změněna na komerční banku. Původně mělo dojít ke spojení s největší finskou komerční bankou KOP a založení samostatné AMC, ale nakonec se stala samotná STS špatnou bankou se špatnými aktivy a dobrá aktiva byla spojena s KOP. Obrat v bankovním sektoru, společně s ekonomickým vývojem začal v roce 1993 a v roce 1997 se banky opět octly v černých číslech.

V následujících letech pak došlo k několika fúzím a akvizicím zmiňovaných bank s jinými, převážně zahraničními bankami, což vedlo k tomu, že většina bankovního sektoru ve Finsku je v rukou zahraničních bank.

Celkové náklady ze strany centrální banky, GGF a vlády se nakonec vyšplhaly na více než 83 miliard marek, přičemž většina prostředků mířila právě do spořitelen.

Finanční krize ve Finsku: z extrému do extrému >> sdílejte na sociálních sítích

 
Reklama

 

 

Odkazující články

Skandál LIBOR: hra o regulaci Autor: Daniel Kuchta | 17.08.2012 00:00

Japonská krize: Jak se to NEmá dělat Autor: Daniel Kuchta | 30.08.2012 01:00

Komentáře


K tomuto článku ještě nebyl přidán žádný komentář. Buďte první a okomentujte tento článek.

Přidejte komentář

* Pokud je obrázek nečitelný, nový načtete kliknutím na obrázek.
Pro přihlášené se kontrolní obrázek nezobrazuje. Přihlašte se či se zaregistrujte pokud ještě nemáte účet.
Opište text z obrázku: *

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.


Reklama

banner-investujeme-ceskych100

Články z Banky

Petr Zámečník | 11.05.2016 00:00 GE Money Bank odchází… přivítejte MONETA Money Bank

Americká skupina General Electric se zbavuje svých finančních částí. Výsledkem je prodej české GE Money Bank prostřednictvím IPO na pražské burze – a její změna na MONETA Money Bank. Co se změní pro klienty a jaké perspektivy mají akcionáři? Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Zbyněk Drobiš | 14.04.2016 00:00 Renáta Kadlecová: Minimalizujeme případné dopady bankovních krachů

Od letošního roku se Fond pojištění vkladů mění na Garanční systém finančního trhu. Jedná se o promítnutí evropské legislativy do komplexnější ochrany vkladatelů. Na uvedené téma jsme připravili rozhovor s Renátou Kadlecovou, výkonnou ředitelkou Garančního systému finančního trhu. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Petr Zámečník | 13.04.2016 00:00 GE Money Bank chce na burzu. Za kolik se vyplatí ji koupit?

GE Money Bank oznámila záměr vstoupit na pražskou burzu. Akcie v prvním kole nabídne institucionálním investorům, pak je ale bude moci koupit kdokoli. Za jakou cenu se vyplatí? A jak dopadne vstup GE Money Bank na další bankovní tituly na burze? Celá zpráva »

Komentářů: 5 / 5 Poslední komentář: 23.04.2016 00:23

Petr Zámečník | 07.04.2016 00:00 Kam investovat v době nulových úroků

Úrokové sazby padají dál volným pádem. Zajímavé úroky na spořicích účtech nabízí stále méně bank a vyvstává otázka, kam peníze zaparkovat. Jaké možnosti se aktuálně nabízejí? A pro koho jsou vhodné? (Aktualizováno) Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Radovan Novotný | 22.03.2016 00:00 Keynes: Snižte úroky!

Zatímco marxistické řešení krize spočívalo v revoluci, keynesovské řešení bylo mírnější. Snížení úrokové míry mělo podnítit zájem o investice, veřejné výdaje a investice zvýšit zaměstnanost. Marxistickým ekonomům se takové řešení nelíbilo, podle nich „pod pláštíkem boje za plnou zaměstnanost“ mělo ospravedlnit pokusy a „cestu ke zvyšování zisku, k inflační konjunktuře“.    Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další články »

Krátké zprávy z Banky

27.05.2016 14:25 G7 se neshodne, zda je třeba podpořit světovou ekonomiku

Setkání lídrů zemí G7 potvrdilo rozdílný pohled na světovou ekonomiku z Japonska na straně jedné a z Evropy a z USA na straně druhé. Zatímco evropská ekonomika na začátku roku rostla překvapivě svižně, Japonsko stagnuje a snaží se přesvědčit ostatní o potřebě globálního rozpočtového stimulu, který by podpořil globální poptávku. Ten Evropa a Amerika v tuto chvíli nijak akutně nepotřebují. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

27.05.2016 11:55 Je na čase poobzerať sa po dlhších fixáciách

Píšeme na Investujeme.sk: Rekordne nízke úrokové sadzby môžu byť už onedlho minulosťou. Banky si totiž, skôr, či neskôr, budú musieť začať kryť náklady z prípadného predčasného splácania úverov. Už na jeseň tak môžeme byť svedkami zmeny trendu – nárastu úrokov. Je preto načase poobzerať sa po dlhších fixáciách. Prinášame preto prehľad úverových ponúk so sadzbou na päť a desať rokov. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

25.05.2016 17:21 Pohledávky ČNB vůči zahraničí rostou

Údaje o vývoji hospodaření ČNB za druhou dekádu měsíce května hlásí pokračování růstu pohledávek tuzemské centrální banky vůči zahraničí. Nárůst pohledávek vůči zahraničí znamená, že ČNB pravděpodobně musela intervenovat na devizovém trhu, aby zabránila posílení koruny a udržela ji nad úrovní 27 za euro. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

25.05.2016 16:45 Gang ukradl 314 milionů korun z japonských bankomatů

Japonský gang vykradl při koordinovaném výběru přes 14 tisíc bakomatů. Škoda se vyšplhala na přibližně 314 milionů korun. Krádež umožnily kreditní karty zfalšované pomocí údajů, které ukradli hackeři bance v Jihoafrické republice. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

25.05.2016 11:43 Novým guvernérem ČNB bude Jiří Rusnok

Prezident Miloš Zeman dnes jmenoval novým guvernérem České národní banky (ČNB) člena bankovní rady Jiřího Rusnoka. Ve funkci nahradí s účinností od 1. července 2016 Miroslava Singera, jehož druhý šestiletý mandát končí 30. června 2016. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další krátké zprávy »

Anketa

Jakou správu portfolia upřednostňujete?

Pasivní. (122)
 
Aktivní. (122)
 
Žádnou. (565)
 Celkem hlasovalo 809 čtenářů