Fincentrum a.s.
Hypoindex.cz Hypoindex.cz ČeskéReformy.cz ČeskéReformy.cz Bankaroku.cz Bankaroku.cz Investiceroku.czInvesticeroku.cz Investujeme.sk Investujeme.sk InvesticiaRoka.sk InvestíciaRoka.sk Ověření poradců Ověření poradců

Děkujeme našim partnerům:

fincentrum-mensi-nove

logo-fctr-real-hypoindex

wustenrot-logo-no-claim-a5-prechod

fecif


Historie finančních krizí: Skandinávské řešení na tři způsoby

Historie finančních krizí: Skandinávské řešení na tři způsoby

Ekonomická krize, finanční krize, bankovní krize, kreditní krize… Dnes poměrně často zmiňovaná kombinace slov a v historii poměrně častá událost. Úspěšné řešení podobných krizí ale už tak časté není. Nejlepším příkladem úspěšného zdolávání problémů finančního sektoru jsou dnes skandinávské země, nejhorším pak Japonsko.

Finanční krize ve Skandinávii proběhly na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a zasáhla Švédsko, Finsko i Norsko (o Dánsku se mluví mnohem méně, i když zde byly podmínky a řešení poněkud odlišné) a patří mezi největší finanční krize povojnového období. Krize ve všech třech zemích měly určitě společné prvky, ale v každé zemi probíhala krize jinak a také řešení nebyly ve všech případech stejné. Ve všech zemích došlo k poklesu růstu, kterému předcházelo přehřívání ekonomiky (u Norska poněkud dříve), všechny země se dostaly z problémů poměrně brzo (Norsku to trvalo trochu déle), ve všech došlo k poměrně dramatickému růstu nezaměstnanosti (jednoznačně nejhůř na tom bylo Finsko) a všechny země musely čelit útoku na své měny, kvůli čemuž na konci krize opustily režim pevně stanovených kurzů.

Nejčastěji zmiňovanou z této trojice, jíž bude patřit první část našeho seriálu, je Švédsko. Tato země je dnes často dávaná za příklad toho, jak by se krize ve finančním sektoru i celé ekonomice měla efektivně řešit. Švédsko zažívalo ve druhé polovině osmdesátých let poměrně velký ekonomický růst, ale na začátku devadesátých let muselo čelit bankovní a finanční krizi, která vedla k recesi. Obnovení růstu bylo nakonec ale poměrně rychlé a v současnosti je na tom země poměrně dobře.

Příčiny krize

Za hlavní příčinu krize ve skandinávských zemích včetně Švédska je považována deregulace a liberalizace finančního sektoru. K tomuto kroku se vláda odhodlala na začátku osmdesátých let, ale většina opatření uvolňujících podmínky na bankovním a finančním trhu byla přijata ve druhé polovině dekády. Na začátku osmdesátých let byl bankovní systém v zemi silně regulován. Důvodem byla snaha o udržení stabilního systému, nízkých úrokových sazeb a související podpora některých sektorů, mezi nimiž bylo i bydlení. Banky měly poměrně přísná pravidla v oblasti zadlužování, půjčování peněz a investic (vedly státní dluhopisy) a omezen byl také přísun kapitálu ze zahraničí. Situace se měnila pozvolna a v první polovině osmdesátých let těžily z rozsáhlé regulace bankovního systému zejména nebankovní finanční instituce. Růst inflace a regulované sazby tak měly za následek vznik a rozšiřování „šedého trhu“, na němž se pak nepřímo podílely také bankovní instituce.

To nakonec vedlo regulátora k uvolnění podmínek na bankovním trhu, od čehož si sliboval kromě přesunutí aktivit ze šedého trhu také zefektivnění systému. Oblast půjček a bank a jejich financování tak byla deregulována společně s možností vstupu cizích bank na trh. Úvěrové a dluhopisové trhy byly uvolněny jako první, pak došlo na odstranění regulací u mezinárodních transakcí, ukazatelů likvidity a operací na měnových trzích. Nakonec dostaly povolení k zakládání svých poboček také zahraniční banky.

Deregulace a rychlý růst

Podobně, jako tomu je, nebo bylo i v jiných zemích, i ve skandinávských zemích společně se Švédskem, se deregulace projevila silným nárůstem v oblasti bankovních půjček a risk managementu. Díky silnému ekonomickému růstu v zemi byla poptávka po bankovních úvěrech velmi vysoká a banky situaci samozřejmě využily. Domácnosti se začaly nadměrně zadlužovat a jejich úspory ve druhé polovině osmdesátých let výrazně klesly (ve Švédsku byl tento jev asi nejvýraznější). Nízká nezaměstnanost, růst inflace, nízké úrokové sazby a růst nemovitostí, přiměl lidi věřit tomu, že nákup nemovitosti je dobrá investice, což vedlo k dalšímu zdražování a zadlužování. Stejné to bylo také ve firemním sektoru, který rovněž zaznamenal růst zadlužení a investic a rostlo také zadlužování v cizích měnách zemí s nižšími úrokovými sazbami.

Na straně bank otevřela deregulace možnosti nové soutěže prostřednictvím úrokových sazeb, přičemž zároveň došlo ke změně vztahů mezi bankami a klienty (před deregulací vedlo omezení soutěže a konkurence k bližšímu vztahu bank a klientů a snižování rizika u úvěrů), což vedlo ke zvýšení rizikovosti úvěrů. Tempo zvětšování úvěrového portfolia bank rostlo každým rokem společně s růstem rizikovosti úvěrů. Banky postupně začaly půjčovat prakticky komukoli a hodnota zabezpečení úvěrů byla stále více diskutabilní. Potřeba peněz na půjčování vedla k tomu, že banky se odklonily od tradičního modelu, kdy byly úvěry financovány penězi z depozit klientů a stále častěji využívaly k získání dodatečných zdrojů finanční trhy, což zvyšovalo náklady na financování.

Banky rovněž velmi rychle odhalily výhody investičního bankovnictví, se všemi jeho výhodami (a neuvědomění si jeho rizik) a nebezpečně začal růst morální hazard spojen s přesvědčením, že banky nemohou zkrachovat.

Koncem osmdesátých let začalo být jasné, že další takový vývoj není udržitelný. Společně s nižší inflací, utahováním měnové politiky a daňovou reformou to vedlo ke zvyšování reálných úrokových sazeb a následnému propadu cen akcií a v realitním sektoru. Spotřeba začala klesat, společně s poklesem investiční aktivity ve firemním sektoru a vyústila v recesi a deflaci.  

Jedním z důležitých faktorů bylo znehodnocení měny (měnový kurz byl navázán na koš měn, což bylo po problémech Německa velkou nevýhodou a švédská koruna byla mezi měnami, které musely čelit útokům spekulantů). To zvyšovalo cenu dluhů v zahraničních měnách, a mělo vliv na firemní sektor, který měl mnoho dluhů v cizích měnách a nebyl schopen je splatit, ani získat peníze novými půjčkami. To vedlo k tomu, že mnoho půjček bankovních, a zejména nebankovních institucí bylo nesplácených, což začalo dělat problémy samotným finančním institucím.

Průběh krize a řešení

Problémy některých finančních institucí kvůli velké závislosti na propadajícím se realitním trhu se začaly objevovat již v roce 1990. Za začátek samotné finanční krize ve Švédsku lze považovat podzim roku 1991, kdy se do problémů s likviditou dostaly dvě z největších finančních ústavů ve Švédsku. U Första Sparbanken vláda zareagovala garancí na půjčky banky, která se po čase změnila na regulérní půjčku. Nakonec došlo k jejímu spojení s další bankou, Savings Bank of Sweden, společně s dalšími několika spořitelnami.  Dalším problematickým finančním ústavem byla Nordbanken, kterou již před krizí vlastnil ze 71 % stát, a která již v roce 1990 převzala problematickou společnost Gamlestaden. Poté, co se dostala i Nordbanken do problémů, stát ještě navýšil svůj podíl a prakticky ji zestátnil, přičemž stávající akcionáři nebyli tímto krokem nijako negativně ovlivněni.

V roce 1992 se octla v problémech další velká banka, čtvrtá největší, Gota Bank. Mateřská společnost Gota AB neměla dostatečnou likviditu a tak se stát rozhodl garantovat její závazky. Gota AB do měsíce zkrachovala a stát převzal banku. Téměř čtvrtina bankovního systému tak patřila státu, jenž rozdělil banky na dvě samostatné jednotky – jednu s dobrými aktivy, a druhou, na níž byla převedena špatná aktiva bank. Společnosti s kvalitními aktivy působily nadále pod svými jmény a po čase došlo k jejich spojení do Nordbanken, přičemž stávající akcionáři Gota Bank ostrouhali.

Správcovské společnosti se špatnými aktivy se jmenovaly Securum (Nordbanken) a Retrieva (Gota Bank). Tyto společnosti na rozdíl od svých klasických příbuzných byly nezávislé jak na vládě, tak na regulatorních bankovních předpisech a byly poměrně výrazně překapitalizovány vzhledem k jejich předpokládaným výsledkům a krátkému fungování. Nepotřebovaly tak dodatečný kapitál od státu, který se tím pádem nemohl vměšovat do jejich fungování. Možná i díky tomu (s přispěním následného rychlého růstu v zemi) proběhla likvidace špatných aktiv rychleji a s menšími ztrátami než se očekávalo (i když se zde objevuje kritika, že větší trpělivost mohla znamenat prodej problematických aktiv za lepší ceny a tím i menší ztráty).

Kromě zmiňovaných bank měla problémy se ztrátami také ostatní většina bankovních domů. Již v roce 1992 vláda zavedla několik opatření, včetně neomezených garancí na závazky všech bank a centrální banka přišla s novými nástroji na poskytnutí dodatečné likvidity. V roce 1993 vznikla agentura na řešení krize, Bankstödsnämnden BSN, která měla zabezpečit podporu bankovnímu systému, a jejíž hlavní devizou byla transparentnost a otevřenost všem bankám bez rozdílu. Kritéria pro získání pomoci byla jasná a striktně daná, a to jak v omezení rizika, snížení nákladů a zvýšení efektivity. Ztráty bank se do roku 1993 vyšplhaly na 200 miliard švédských korun, náklady státu na záchranu se přehouply přes 60 miliard. 98 % podpory bylo použito na záchranu Nordbanken a Gota Bank, protože banky často požádaly o nějakou formu podpory, nebo garance, ale v praxi je nakonec nevyužily.

Nízké náklady a politická jednotnost

O tom, že řešení Švédské finanční krize bylo úspěšné, svědčí i fakt, že náklady na její zvládnutí a rekapitalizaci bank tvořili poměrně malé procento DPH země a patřily v tomto směru k nejnižším ze všech zemí, které si prošly finanční krizí za posledních 30 let.

Co je také zajímavé a dává to řešení krize zajímavý rozměr, politické špičky na jedné i druhé straně spektra tahaly v krizi za jeden provaz, alespoň co se týče vystupování navenek. I to je považováno ze jeden z důvodů, proč byla krize vyřešena poměrně rychle a proč pak recese ekonomiky trvala relativně krátce. Jak řekl Leif Pagrotzky, tehdejší člen opozice, „jediná věc, která udržovala jakýs-takýs klid, byla naděje, že systém to všechno ustojí. Na veřejnosti jsme drželi při sobě na sto procent, ale v zákulisí jsme bojovali.“ Myslím, že toto by si politici na obou stranách Atlantiku, kteří dnes mají v řešeních krizí rozhodující roli, měli uvědomit více než cokoli jiného.

V příštím článku se podíváme na řešení krize v Norsku.

Historie finančních krizí: Skandinávské řešení na tři způsoby >> sdílejte na sociálních sítích

 
Reklama

 

 

Komentáře


K tomuto článku ještě nebyl přidán žádný komentář. Buďte první a okomentujte tento článek.

Přidejte komentář

* Pokud je obrázek nečitelný, nový načtete kliknutím na obrázek.
Pro přihlášené se kontrolní obrázek nezobrazuje. Přihlašte se či se zaregistrujte pokud ještě nemáte účet.
Opište text z obrázku: *

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.


Komerční sdelení

br2016-300-300-vysledky

Články z Investice

Jana Zámečníková | 07.12.2016 00:00 David Marášek: Odchod Itálie z eurozóny je jen otázkou času

Drtivá většina Italů odmítla v referendu změnu ústavy. Hrozí Itálii odchod s eurozóny? Co čeká trhy v důsledku referenda? „V případě Itálie není otázkou, zda půjde z kola ven, ale kdy půjde z kola ven,“ říká hlavní analytik společnosti Zlato David Marášek, který má 25 let praxe na finančních trzích. Celá zpráva »

Komentářů: 1 / 1 Poslední komentář: 07.12.2016 15:48

David Krůta | 06.12.2016 00:00 Finanční krize: Co je hnacím motorem?

Finanční krize je prudký pokles ceny finančních instrumentů, který následně může vyústit v kolaps ekonomiky. Alespoň takto je slovní spojení „finanční krize“ definováno výkladovým slovníkem. Jak vznikají a jak ohrožují investory? Celá zpráva »

Komentářů: 2 / 2 Poslední komentář: 06.12.2016 09:48

Jana Zámečníková | 05.12.2016 00:00 Ondřej Vičar: Private equity investice je trochu něco jako manželství (na pět let)

Genesis Private Equity Fund III (GPEF III) je již čtvrtým fondem rozvojového kapitálu, jehož poradcem je společnost Genesis Capital, přední tuzemský poradce fondů rozvojového kapitálu. Jaké jsou jeho parametry? Jakým způsobem a zda-li mohou do fondu investovat fyzické osoby? Na jak dlouho a s jakým výnosem? Na otázky odpovídal partner společnosti Ondřej Vičar. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Luboš Smrčka | 02.12.2016 00:00 Ropa bude dražší a svět lepší

Těžaři doufají v růst ceny ropy na 55 USD za barel. I když to zní nepochopitelně, měli bychom jim fandit. Sice to znamená poněkud dražší surovinu, než je aktuálních cca 49 dolarů, ale byla by to cena „trvale udržitelná“. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Jana Zámečníková | 30.11.2016 00:00 Akciové fondy: Pohroma jménem Trump?

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem se stejně jako brexit na trzích podepsalo spíše krátkodobou volatilitou. Trhy se po počátečních propadech zejména v Asii otřepaly a zamířily opět vzhůru. Největší úspěch slavily americké podílové fondy. Ztráty naopak prohlubuje zlato. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další články »

Krátké zprávy z Investice

07.12.2016 16:28 Chcete vyhrát auto? Schovejte si účtenky z restaurací

V polovině příštího roku spustí ministerstvo financí svojí účtenkovou loterii. Ročně plánuje rozdělit výhry až za 65 milionů korun. Hodnota prvních pěti výher bude v rozmezí od 100.000 korun do jednoho milionu korun, včetně věcné výhry automobilu. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

07.12.2016 13:23 Poslední čtvrtletí roku není pro českou ekonomiku příznivé

Slabým měsícem pro tuzemskou ekonomiku byl říjen. Výroba v našem nejsilnějším odvětví se meziročně snížila o 1,7 %. Zklamáním pro průmysl byl i export a import. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

07.12.2016 11:56 O switchingu bankového účtu väčšina Slovákov stále nevie

Píšeme na Investujeme.sk: Od marca pribudla bankám nová povinnosť – takzvaný switching, či prenos účtu. Predstavuje to bezplatný prenos bankového účtu aj so všetkými nastavenými platobnými príkazmi z jednej banky do druhej. Slováci to však príliš nevyužívajú. Až sedem z desiatich z nich o tejto možnosti vôbec nevie.   Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

07.12.2016 10:25 Trumpovy akcie měly dohromady 1 miliardu korun

Nový prezident Spojených států Donald Trump prodal těsně před volbami v červnu veškeré svoje akcie, které držel v několika společnostech. Celková hodnota všech akcií dosáhla 40 milionů dolarů (1 miliarda korun). Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

07.12.2016 09:00 Češi se v úvěrech ztrácí. Pomůže nový zákon o úvěru?

Píšeme na Hypoindex.cz: Úvěry se postupně vkrádají téměř do každé domácnosti. Přesto se v úvěrové problematice orientuje pouze třetina lidí. Nový zákon o úvěru má spotřebitele v první řadě chránit. Klient obdrží více informací a půjčku dostane pouze ten, který je schopen splácet. Snaha o ochranu a osvětu se však může minout účinkem. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další krátké zprávy »

Anketa

Jste spokojeni s úroky vašeho spořicího účtu?

Ano. (25)
 
Ne. (134)
 
Nemám spořicí účet. (333)
 Celkem hlasovalo 492 čtenářů

Nejčtenější články z Investice za posledních 14 dní

Luboš Smrčka | 02.12.2016 00:00 Ropa bude dražší a svět lepší

Těžaři doufají v růst ceny ropy na 55 USD za barel. I když to zní nepochopitelně, měli bychom jim fandit. Sice to znamená poněkud dražší surovinu, než je aktuálních cca 49 dolarů, ale byla by to cena „trvale udržitelná“. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Jana Zámečníková | 30.11.2016 00:00 Akciové fondy: Pohroma jménem Trump?

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem se stejně jako brexit na trzích podepsalo spíše krátkodobou volatilitou. Trhy se po počátečních propadech zejména v Asii otřepaly a zamířily opět vzhůru. Největší úspěch slavily americké podílové fondy. Ztráty naopak prohlubuje zlato. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Petr Zámečník | 22.11.2016 00:00 Kasia Kiladis: Donald Trump trhy uklidnil

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem bylo nečekané. A trhy začaly padat. Po jeho prvním projevu se ale uklidnily. A jak by se měl na novou politickou situaci připravit investor? „Americký akciový trh jako celek je velmi drahý,“ říká Kasia Kiladis, ředitelka investic ve Fidelity International s tím, že je přesto nejlepší volbou. Jen je třeba pečlivě vybírat akcie. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další články »