Fincentrum a.s.
Hypoindex.cz Hypoindex.cz ČeskéReformy.cz ČeskéReformy.cz Bankaroku.cz Bankaroku.cz Investiceroku.czInvesticeroku.cz Investujeme.sk Investujeme.sk InvesticiaRoka.sk InvestíciaRoka.sk Ověření poradců Ověření poradců

Děkujeme našim partnerům:

fincentrum-mensi-nove

logo-fctr-real-hypoindex

wustenrot-logo-no-claim-a5-prechod

fecif


Historie finančních krizí: Skandinávské řešení na tři způsoby

Historie finančních krizí: Skandinávské řešení na tři způsoby

Ekonomická krize, finanční krize, bankovní krize, kreditní krize… Dnes poměrně často zmiňovaná kombinace slov a v historii poměrně častá událost. Úspěšné řešení podobných krizí ale už tak časté není. Nejlepším příkladem úspěšného zdolávání problémů finančního sektoru jsou dnes skandinávské země, nejhorším pak Japonsko.

Finanční krize ve Skandinávii proběhly na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a zasáhla Švédsko, Finsko i Norsko (o Dánsku se mluví mnohem méně, i když zde byly podmínky a řešení poněkud odlišné) a patří mezi největší finanční krize povojnového období. Krize ve všech třech zemích měly určitě společné prvky, ale v každé zemi probíhala krize jinak a také řešení nebyly ve všech případech stejné. Ve všech zemích došlo k poklesu růstu, kterému předcházelo přehřívání ekonomiky (u Norska poněkud dříve), všechny země se dostaly z problémů poměrně brzo (Norsku to trvalo trochu déle), ve všech došlo k poměrně dramatickému růstu nezaměstnanosti (jednoznačně nejhůř na tom bylo Finsko) a všechny země musely čelit útoku na své měny, kvůli čemuž na konci krize opustily režim pevně stanovených kurzů.

Nejčastěji zmiňovanou z této trojice, jíž bude patřit první část našeho seriálu, je Švédsko. Tato země je dnes často dávaná za příklad toho, jak by se krize ve finančním sektoru i celé ekonomice měla efektivně řešit. Švédsko zažívalo ve druhé polovině osmdesátých let poměrně velký ekonomický růst, ale na začátku devadesátých let muselo čelit bankovní a finanční krizi, která vedla k recesi. Obnovení růstu bylo nakonec ale poměrně rychlé a v současnosti je na tom země poměrně dobře.

Příčiny krize

Za hlavní příčinu krize ve skandinávských zemích včetně Švédska je považována deregulace a liberalizace finančního sektoru. K tomuto kroku se vláda odhodlala na začátku osmdesátých let, ale většina opatření uvolňujících podmínky na bankovním a finančním trhu byla přijata ve druhé polovině dekády. Na začátku osmdesátých let byl bankovní systém v zemi silně regulován. Důvodem byla snaha o udržení stabilního systému, nízkých úrokových sazeb a související podpora některých sektorů, mezi nimiž bylo i bydlení. Banky měly poměrně přísná pravidla v oblasti zadlužování, půjčování peněz a investic (vedly státní dluhopisy) a omezen byl také přísun kapitálu ze zahraničí. Situace se měnila pozvolna a v první polovině osmdesátých let těžily z rozsáhlé regulace bankovního systému zejména nebankovní finanční instituce. Růst inflace a regulované sazby tak měly za následek vznik a rozšiřování „šedého trhu“, na němž se pak nepřímo podílely také bankovní instituce.

To nakonec vedlo regulátora k uvolnění podmínek na bankovním trhu, od čehož si sliboval kromě přesunutí aktivit ze šedého trhu také zefektivnění systému. Oblast půjček a bank a jejich financování tak byla deregulována společně s možností vstupu cizích bank na trh. Úvěrové a dluhopisové trhy byly uvolněny jako první, pak došlo na odstranění regulací u mezinárodních transakcí, ukazatelů likvidity a operací na měnových trzích. Nakonec dostaly povolení k zakládání svých poboček také zahraniční banky.

Deregulace a rychlý růst

Podobně, jako tomu je, nebo bylo i v jiných zemích, i ve skandinávských zemích společně se Švédskem, se deregulace projevila silným nárůstem v oblasti bankovních půjček a risk managementu. Díky silnému ekonomickému růstu v zemi byla poptávka po bankovních úvěrech velmi vysoká a banky situaci samozřejmě využily. Domácnosti se začaly nadměrně zadlužovat a jejich úspory ve druhé polovině osmdesátých let výrazně klesly (ve Švédsku byl tento jev asi nejvýraznější). Nízká nezaměstnanost, růst inflace, nízké úrokové sazby a růst nemovitostí, přiměl lidi věřit tomu, že nákup nemovitosti je dobrá investice, což vedlo k dalšímu zdražování a zadlužování. Stejné to bylo také ve firemním sektoru, který rovněž zaznamenal růst zadlužení a investic a rostlo také zadlužování v cizích měnách zemí s nižšími úrokovými sazbami.

Na straně bank otevřela deregulace možnosti nové soutěže prostřednictvím úrokových sazeb, přičemž zároveň došlo ke změně vztahů mezi bankami a klienty (před deregulací vedlo omezení soutěže a konkurence k bližšímu vztahu bank a klientů a snižování rizika u úvěrů), což vedlo ke zvýšení rizikovosti úvěrů. Tempo zvětšování úvěrového portfolia bank rostlo každým rokem společně s růstem rizikovosti úvěrů. Banky postupně začaly půjčovat prakticky komukoli a hodnota zabezpečení úvěrů byla stále více diskutabilní. Potřeba peněz na půjčování vedla k tomu, že banky se odklonily od tradičního modelu, kdy byly úvěry financovány penězi z depozit klientů a stále častěji využívaly k získání dodatečných zdrojů finanční trhy, což zvyšovalo náklady na financování.

Banky rovněž velmi rychle odhalily výhody investičního bankovnictví, se všemi jeho výhodami (a neuvědomění si jeho rizik) a nebezpečně začal růst morální hazard spojen s přesvědčením, že banky nemohou zkrachovat.

Koncem osmdesátých let začalo být jasné, že další takový vývoj není udržitelný. Společně s nižší inflací, utahováním měnové politiky a daňovou reformou to vedlo ke zvyšování reálných úrokových sazeb a následnému propadu cen akcií a v realitním sektoru. Spotřeba začala klesat, společně s poklesem investiční aktivity ve firemním sektoru a vyústila v recesi a deflaci.  

Jedním z důležitých faktorů bylo znehodnocení měny (měnový kurz byl navázán na koš měn, což bylo po problémech Německa velkou nevýhodou a švédská koruna byla mezi měnami, které musely čelit útokům spekulantů). To zvyšovalo cenu dluhů v zahraničních měnách, a mělo vliv na firemní sektor, který měl mnoho dluhů v cizích měnách a nebyl schopen je splatit, ani získat peníze novými půjčkami. To vedlo k tomu, že mnoho půjček bankovních, a zejména nebankovních institucí bylo nesplácených, což začalo dělat problémy samotným finančním institucím.

Průběh krize a řešení

Problémy některých finančních institucí kvůli velké závislosti na propadajícím se realitním trhu se začaly objevovat již v roce 1990. Za začátek samotné finanční krize ve Švédsku lze považovat podzim roku 1991, kdy se do problémů s likviditou dostaly dvě z největších finančních ústavů ve Švédsku. U Första Sparbanken vláda zareagovala garancí na půjčky banky, která se po čase změnila na regulérní půjčku. Nakonec došlo k jejímu spojení s další bankou, Savings Bank of Sweden, společně s dalšími několika spořitelnami.  Dalším problematickým finančním ústavem byla Nordbanken, kterou již před krizí vlastnil ze 71 % stát, a která již v roce 1990 převzala problematickou společnost Gamlestaden. Poté, co se dostala i Nordbanken do problémů, stát ještě navýšil svůj podíl a prakticky ji zestátnil, přičemž stávající akcionáři nebyli tímto krokem nijako negativně ovlivněni.

V roce 1992 se octla v problémech další velká banka, čtvrtá největší, Gota Bank. Mateřská společnost Gota AB neměla dostatečnou likviditu a tak se stát rozhodl garantovat její závazky. Gota AB do měsíce zkrachovala a stát převzal banku. Téměř čtvrtina bankovního systému tak patřila státu, jenž rozdělil banky na dvě samostatné jednotky – jednu s dobrými aktivy, a druhou, na níž byla převedena špatná aktiva bank. Společnosti s kvalitními aktivy působily nadále pod svými jmény a po čase došlo k jejich spojení do Nordbanken, přičemž stávající akcionáři Gota Bank ostrouhali.

Správcovské společnosti se špatnými aktivy se jmenovaly Securum (Nordbanken) a Retrieva (Gota Bank). Tyto společnosti na rozdíl od svých klasických příbuzných byly nezávislé jak na vládě, tak na regulatorních bankovních předpisech a byly poměrně výrazně překapitalizovány vzhledem k jejich předpokládaným výsledkům a krátkému fungování. Nepotřebovaly tak dodatečný kapitál od státu, který se tím pádem nemohl vměšovat do jejich fungování. Možná i díky tomu (s přispěním následného rychlého růstu v zemi) proběhla likvidace špatných aktiv rychleji a s menšími ztrátami než se očekávalo (i když se zde objevuje kritika, že větší trpělivost mohla znamenat prodej problematických aktiv za lepší ceny a tím i menší ztráty).

Kromě zmiňovaných bank měla problémy se ztrátami také ostatní většina bankovních domů. Již v roce 1992 vláda zavedla několik opatření, včetně neomezených garancí na závazky všech bank a centrální banka přišla s novými nástroji na poskytnutí dodatečné likvidity. V roce 1993 vznikla agentura na řešení krize, Bankstödsnämnden BSN, která měla zabezpečit podporu bankovnímu systému, a jejíž hlavní devizou byla transparentnost a otevřenost všem bankám bez rozdílu. Kritéria pro získání pomoci byla jasná a striktně daná, a to jak v omezení rizika, snížení nákladů a zvýšení efektivity. Ztráty bank se do roku 1993 vyšplhaly na 200 miliard švédských korun, náklady státu na záchranu se přehouply přes 60 miliard. 98 % podpory bylo použito na záchranu Nordbanken a Gota Bank, protože banky často požádaly o nějakou formu podpory, nebo garance, ale v praxi je nakonec nevyužily.

Nízké náklady a politická jednotnost

O tom, že řešení Švédské finanční krize bylo úspěšné, svědčí i fakt, že náklady na její zvládnutí a rekapitalizaci bank tvořili poměrně malé procento DPH země a patřily v tomto směru k nejnižším ze všech zemí, které si prošly finanční krizí za posledních 30 let.

Co je také zajímavé a dává to řešení krize zajímavý rozměr, politické špičky na jedné i druhé straně spektra tahaly v krizi za jeden provaz, alespoň co se týče vystupování navenek. I to je považováno ze jeden z důvodů, proč byla krize vyřešena poměrně rychle a proč pak recese ekonomiky trvala relativně krátce. Jak řekl Leif Pagrotzky, tehdejší člen opozice, „jediná věc, která udržovala jakýs-takýs klid, byla naděje, že systém to všechno ustojí. Na veřejnosti jsme drželi při sobě na sto procent, ale v zákulisí jsme bojovali.“ Myslím, že toto by si politici na obou stranách Atlantiku, kteří dnes mají v řešeních krizí rozhodující roli, měli uvědomit více než cokoli jiného.

V příštím článku se podíváme na řešení krize v Norsku.

Historie finančních krizí: Skandinávské řešení na tři způsoby >> sdílejte na sociálních sítích

 
Reklama

 

 

Komentáře


K tomuto článku ještě nebyl přidán žádný komentář. Buďte první a okomentujte tento článek.

Přidejte komentář

* Pokud je obrázek nečitelný, nový načtete kliknutím na obrázek.
Pro přihlášené se kontrolní obrázek nezobrazuje. Přihlašte se či se zaregistrujte pokud ještě nemáte účet.
Opište text z obrázku: *

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.


Články z Investice

Jan Traxler | 27.09.2016 00:00 Jak vyzrát na emerging markets

Rozvíjející se ekonomiky vykazují vysoké přírůstky HDP, ale akciím na tamních trzích se příliš nedaří. Proč tomu tak je? Jak lépe vytěžit potenciál emerging markets? Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0
Spolupracujeme

David Krůta | 21.09.2016 00:00 Nízké úrokové sazby: Radost, nebo problém investora?

Jaké jsou výhody a nevýhody nízkých úrokových sazeb? A jaký je jejich vliv na investice a proč z nich nemít úplně radost? Celá zpráva »

Komentářů: 7 / 7 Poslední komentář: 23.09.2016 21:10

Angel Ortiz | 20.09.2016 00:00 Rozvíjející se trhy: Přesvědčivá a stálá investiční příležitost

Spotřebitelské sektory mají významné zastoupení v portfoliích v rámci investic do rozvíjejících se trhů (EM). Jaké jsou strukturální hnací faktory tohoto vývoje? Proč očekáváme, že daný trend potrvá? A jaké vlastnosti mají mít společnosti, aby byl trend spotřeby v rozvojovém světě z investičního hlediska co nejlépe využit? Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

David Martan | 14.09.2016 00:00 Zlato? Ano, ale… aneb Nejčastější mýty obchodníků se zlatem

Úrokové sazby jsou na minimech, kapitálové trhy na maximech a tržní nájemné v hlavním městě stále relativně nízko. To všechno jsou fakta nahrávající do karet obchodníkům alternativních investic. Třeba do zlata. Na co dát pozor a nenaletět? Celá zpráva »

Komentářů: 1 / 1 Poslední komentář: 14.09.2016 11:17

Luboš Smrčka | 13.09.2016 00:00 Kolik bude stát ropa?

Zřejmě se blíží dohoda mezi Ruskem a Saudskou Arábií o společném postupu v oblasti regulace těžby ropy. Byl by to vpravdě historický okamžik. Největší nepřátelé na trhu si již potřásli rukou a je otázka, co to s ropou vlastně udělá. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další články »

Krátké zprávy z Investice

26.09.2016 17:38 Mario Draghi startuje politické turné

Šéf ECB Mario Draghi vyráží tento týden na politické turné. Navštíví Brusel a Berlín. V pondělí ho budou zpovídat poslanci v Evropském parlamentu a ve středu poslanci Bundestagu (zde neveřejně). Cíl se zdá být podle posledních výroků přicházejících z ECB jasný. Mario Draghi je přesvědčen, že centrální bankéři toho již o moc víc pro návrat inflace k cíli udělat nemohou. Opakuje proto čím dál hlasitěji, že míč je na straně národních vlád.  Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

26.09.2016 16:36 Riziko útlumu ekonomiky v Číně ohrožuje zbytek světa

Podle bývalého hlavního ekonoma Mezinárodního měnového fondu (MMF) Kennetha Rogoffa zpomaluje čínská ekonomika daleko výrazněji než se uvádí. To by mohlo způsobit i případný kolaps zbylých ekonomik světa. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

26.09.2016 14:43 Cizokrajné dluhopisy vynášejí nejvíce za pět let

Investice do dluhopisů vyspělých vlád světa se letošním rokem vyplácí. Od ledna vzrostla cena dluhopisů v průměru o dvanáct procent. Podle odborníků je ale tento růst dlouhodobě neudržitelný. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

26.09.2016 13:32 Češi stále v dobré náladě

Dobrá nálada české spotřebitele neopouští ani s odcházejícím létem. Ekonomický růst, který se odráží konečně i na jejich životní úrovni, podporuje optimismus a naopak tlumí strach z nezaměstnanosti.  Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

26.09.2016 10:29 Soudní pře brání vyzvednutí vraku miliardové hodnoty

Před 35 lety byl objeven vrak potopené galeony San José u břehů Kolumbie. Z vraku, který leží 600m pod mořem nebyla doposud vyzvednuta jediná mince, přestože se na ní nacházejí miliardové poklady. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další krátké zprávy »

Anketa

Jakou správu portfolia upřednostňujete?

Pasivní. (251)
 
Aktivní. (293)
 
Žádnou. (1266)
 Celkem hlasovalo 1810 čtenářů

Nejčtenější články z Investice za posledních 14 dní

Luboš Smrčka | 13.09.2016 00:00 Kolik bude stát ropa?

Zřejmě se blíží dohoda mezi Ruskem a Saudskou Arábií o společném postupu v oblasti regulace těžby ropy. Byl by to vpravdě historický okamžik. Největší nepřátelé na trhu si již potřásli rukou a je otázka, co to s ropou vlastně udělá. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Angel Ortiz | 20.09.2016 00:00 Rozvíjející se trhy: Přesvědčivá a stálá investiční příležitost

Spotřebitelské sektory mají významné zastoupení v portfoliích v rámci investic do rozvíjejících se trhů (EM). Jaké jsou strukturální hnací faktory tohoto vývoje? Proč očekáváme, že daný trend potrvá? A jaké vlastnosti mají mít společnosti, aby byl trend spotřeby v rozvojovém světě z investičního hlediska co nejlépe využit? Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

David Krůta | 21.09.2016 00:00 Nízké úrokové sazby: Radost, nebo problém investora?

Jaké jsou výhody a nevýhody nízkých úrokových sazeb? A jaký je jejich vliv na investice a proč z nich nemít úplně radost? Celá zpráva »

Komentářů: 7 / 7 Poslední komentář: 01.01.1970 01:00

David Martan | 14.09.2016 00:00 Zlato? Ano, ale… aneb Nejčastější mýty obchodníků se zlatem

Úrokové sazby jsou na minimech, kapitálové trhy na maximech a tržní nájemné v hlavním městě stále relativně nízko. To všechno jsou fakta nahrávající do karet obchodníkům alternativních investic. Třeba do zlata. Na co dát pozor a nenaletět? Celá zpráva »

Komentářů: 1 / 1 Poslední komentář: 01.01.1970 01:00Další články »