Začněme nejprve v USA. Odhady trhu pro růst americké ekonomiky jsou vcelku nízké, když se předpokládá, že ekonomika zpomalila na úroveň dvouprocentního růstu (růst ve druhém čtvrtletí činil 2,5 %). Tyto obavy nesdílíme a naopak si myslíme, že s ohledem na relativně dobré výsledky zahraničního obchodu a slušný růst soukromých investic by mohl být růst americké ekonomiky v uplynulém čtvrtletí dokonce o něco málo vyšší než 2,5 %.
Co se týká ECB, tlak na ni vzrostl poté, co se ukázalo, že meziroční růst spotřebitelských cen v říjnu zpomalil na 0,7 %. V reakci na to dokonce dvě velké banky začaly spekulovat, že by ECB již na tomto zasedání mohla snížit svoji repo sazbu na nové historické minimum (0,25 %).My si to prozatím nemyslíme s tím, že prezident Draghi se sice vytasí s velmi holubičí rétorikou, přičemž další uvolnění měnové politiky (i jinou nestandardní cestou – LTRO) může přijít spíše na prosincovém zasedání, kdy centrální banka bude mít k dispozici novou prognózu.
A nakonec se zastavme u ČNB, které bude řešit podobné dilema jako ECB, ovšem s tím, že úroková sazba už je na (technické) nule a tak se bude v bankovní radě hlasovat o tom, zdali dále neuvolnit měnové podmínky skrze intervence proti koruně. Ačkoliv ČNB nyní ještě zřetelněji podstřeluje svůj inflační cíl, tak konjunkturální data zveřejněná od poslední makro prognózy dopadla vesměs lépe než ČNB i trhy očekávaly (viz např. výsledek HDP či PMI). Z tohoto důvodu se domníváme, že aktivace politiky devizových intervencí opět těsně neprojde. Konec konců ČNB může být spokojena i se současnou úrovní kurzu koruny, který se jí podařilo ukotvit na relativně slabých úrovních a v blízkosti toho, co říká její makro prognóza.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
