Důchody: Rovnost nade vše

Rozdíl mezi vysokými a nízkými příjmy, alespoň při srovnání se světem, není zase tak velký. Výše státního důchodu se navíc liší výrazně méně než u mezd (platů). Český průběžný systém, i přes rozhodnutí Ústavního soudu, který nepatrně vychýlil váhy ve prospěch zásluhovosti, je v porovnání se světem (zejména vyspělými zeměmi) výrazně solidární.

Ostatně to potvrzuje i Giniho koeficient, který vypovídá o distribuci příjmů (v našem případě konkrétně důchodů) mezi občany daného státu (trhu). Ukazatel se pohybuje v intervalu 0 až 1, přičemž nula znamená, že všichni členové společnosti vydělávají stejnou částku. V tomto ukazateli patříme mezi tři nejvíce rovnostářské země organizace OECD. Naproti tomu mnohokrát vzývané Švédsko se nachází mezi třemi nejméně rovnostářskými státy této organizace. Jinými slovy ve Švédsku je výrazně vyšší princip zásluhovosti.

Redukce

V tuzemsku platí, že občané s vysokými příjmy odvedou v produktivním věku na důchodovém pojištění mnohem více, než pak čerpají ze státního pilíře. Lidé s nízkými příjmy pak mnohdy čerpají ze státního více, než sami odvedli na sociálním pojištění.  Důvodem je právě redukce při výpočtu důchodu.

Občané s nadprůměrnými příjmy mají relativní nízký důchod (ve srovnání s příjmem před ochodem do důchodu), za to lidé s podprůměrnými příjmy mají relativně vysoký důchod. U důchodů jsou tedy rozdíly výrazně nižší než při porovnání hrubých mezd nebo čistých mezd. To je způsobeno tzv. redukčními hranicemi při výpočtu důchodu. Tyto hranice jsou v současnosti čtyři. A právě příjem ve druhé, třetí redukční hranici se do důchodu započítává jen částečně. To je hlavní důvod, proč se výše důchodu liší.  

• V roce 2014 dojde k určitým posunům, kdy příjem spadající do druhé redukční hranice se bude započítávat 26 %, ve třetí 22 % a ve čtvrté 3 %.
• Do 31. prosince 2014 činí první redukční hranice 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy.
• V období po roce 2014 činí v kalendářním roce první redukční hranice 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

Malý rozptyl

Do výpočtu důchodu vstupuje kromě délky odpracované doby (doby odvádění sociálního pojištění) ještě i tzv. osobní vyměřovací základ. To je zjednodušeně řečeno průměr všech příjmů, které člověk pobíral od roku 1986 do doby svého odchodu do důchodu a odváděl z nich sociální pojištění. Tedy nepočítají se příjmy, ze kterých se sociální pojištění neodvádí.

V Tabulce 1 je uvedena orientační výše čisté mzdy a důchodu při určité výše osobního vyměřovacího základu neboli průměrné mzdy za odpracované roky. Je počítáno s dobou pojištění 40 let. U čisté mzdy je uvažována pouze základní sleva na poplatníka.

Tabulka 1: Výše důchodu při průměrném celoživotním výdělku

Zdroj: Vlastní zpracování autora

Pouze státní stačit nebude

Poměrně hodně lidí na otázku, jakou výši důchodu byste si představovali, až půjdete na zasloužený odpočinek, odvětí, že kolem dvaceti tisíc korun. Vědí, jaké mají v současnosti výdaje a rovněž ví, že současným důchodcům se z jejich důchodů nežije právě jednoduše. Ovšem čistý měsíční důchod ve výši dvacet tisíc zajištěný pouze z prvního pilíře je pro drtivou většinu lidí nedosažitelný.

V Tabulce 2 jsou uvedeny varianty, kdy občan bude pobírat státní důchod 20 tisíc Kč měsíčně v závislosti na získané době pojištění. Zpravidla je nutné mít průměrnou měsíční mzdu za všechny roky přes 100 tisíc Kč.

Tabulka 2: Potřebný celoživotní průměrný příjem a doba pojištění na dosažení penze 20 tis. Kč měsíčně

Zdroj: Vlastní zpracování autora

Jen málo lidí má průměrný měsíční příjem atakující hranici 100 000 Kč. Proto pokud někdo bude chtít důchod dvacet tisíc měsíčně, měl by zapomenout jen na státní důchod a začít co nejdříve si na důchod spořit i jinými prostředky.