Vyhlídky na příliv další ropy na již tak přezásobený trh se tudíž vcelku přirozeně projevují na její ceně, která poklesla zpět pod 60 USD/barel (Brent). Je sice pravděpodobné, že dohoda se v krátkém horizontu na faktické bilanci na trhu nijak zvlášť neprojeví, neboť sankce stále platí. Nicméně v horizontu pár měsíců od jejich zrušení (hovoří se o začátku roku 2016) může Írán zvýšit produkci ropy o 500 tisíc barelů denně. A to není zanedbatelné množství. Kromě toho Írán patrně disponuje slušnou zásobou ropy (podle některých odhadů až 40 miliónů barelů) uskladněné na tankerech,která může být postupně vyvážena. Vyšší export by navíc doprovázela asi i poněkud agresivnější cenová strategie. Vždyť spotřebitele by bylo potřeba nějak přesvědčit, aby ropa, kterou koupí, pocházela právě z Íránu. Dosavadní politika Saúdské Arábie zároveň naznačuje, že se rozhodně nehodlá (vcelku pochopitelně vzhledem ke svým zkušenostem z 80. let) svého tržního podílu vzdát bez boje. Nota bene ve prospěch odvěkého regionálního rivala!
Z pohledu nabídky se zdá, že se naplňuje jedno z negativních rizik. A jak vypadá poptávka? Ani poslední zprávy z druhé strany trhu ropné býky asi dvakrát netěší. Při pohledu na prudký pád čínských akcií (i když po předchozím výrazném růstu) se na mysl opět vkrádá filmová otázka: Kde udělali soudruzi z Číny chybu? Ještě, že existuje americký řidič, který zpravidla slaví pokles ceny benzínu nákupem pořádného auta a návštěvou příbuzných z osmého kolena, byť bydlí i několik časových pásem daleko. I když kdo četl poslední měsíční zprávu Mezinárodní energetické agentury, tak má asi i ohledně tohoto bodu jisté pochybnosti. A k tomu všemu ještě to nešťastné Řecko…
Zdroj : Petr Báča; Analytik ČSOB
