Oproti loňskému roku jsou ceny v průmyslu nižší o 4,4 %, a to především zásluhou levné ropy, plynu a dalších energetických komodit. Jen část průmyslu si dovolila ceny svých výrobků zvýšit a patří mezi ně především výrobci stavebních materiálů a automobilů reagující mj. na zvýšenou poptávku, dodavatelé vody, strojaři, nábytkáři apod. Velká část průmyslu však své ceny buď nezměnila, nebo dokonce dále snížila.
Naději na inflační vlnku nepřinášejí ani přehledy cen v zemědělství, kde sice došlo k sezónnímu záchvěvu nahoru, avšak stále jsou komodity levnější o více než šest procent. Nelze proto očekávat, že by mohlo dojít k brzkému obratu trendu cen potravin na pultech obchodů. Jen připomínáme, že potraviny obecně zlevňují už od konce roku 2014.
Jak se zdá, k nákladové inflaci má ČR ještě stále daleko. Ať už proto, že ceny vstupů jsou stále ještě nízké (elektřina, suroviny) nebo proto, že prostor zdražovat je vzhledem ke konkurenci na domácím i zahraničním trhu značně omezený. A to navzdory sílící poptávce ve většině zemí západní Evropy.
Nadějí na inflaci jsou tak pro centrální banku mzdy, které v důsledku nedostatku zaměstnanců akcelerují, nicméně u řady výrob nesehrávají až tak významnou roli, aby citelně pohnuly s cenami výrobců a následně i na pultech obchodů. Inflaci nám tak spíše vytvoří mzdy ve službách a následně i silná poptávka, s níž lze i nadále počítat. Bude to ovšem ještě poměrně dlouhý proces, než se centrální bance podaří umístit inflaci do blízkosti „vytouženého“ inflačního cíle.
Tento závěr nepochybně potěší spotřebitele a možná i část výrobců. Čím déle se totiž nebude dařit vyrobit inflaci, tím déle budeme nejspíše muset žít se slabou korunou.
REKLAMA
Petr Dufek
Finanční trhy
Československá obchodní banka, a. s.
