Připomeňme, že dolaroví býci používají v podstatě dva základní argumenty, proč by měl dolar (zejména proti euru) zpevnit. Z fundamentálního pohledu, který bývá založen na odhadech rovnovážného kurzu odvozeného od tzv. parity kupní síly, je pravdou, že dolar může být stále o nějakých 10 % podhodnocenou měnou. Druhým argumentem zastánců dolaru pak je, že právě náskok USA před eurozónou v hospodářském cyklu, který požene dolarové úrokové sazby vzhůru rychleji než ty evropské, bude tím stimulem, který přiblíží kurz dolaru blíže dlouhodobým rovnovážným hodnotám. To však může, ale také nemusí být pravdou.
Existují totiž i jiné pohledy na rovnovážný měnový kurz. Třeba skrze vývoj platební bilance, či podle toho, jak rychle která centrální banka (Fed či ECB) tiskne vlastní měnu. A v těchto případech fakta či spíše data hovoří v neprospěch dolaru. Fed totiž tiskne dolary daleko rychleji než ECB eura (či ČNB koruny) a bude tomu tak i po příštím zasedání americké centrální banky, od kterého se očekává (velmi decentní) zpomalení měnové expanze. Obdobně lze argumentovat i pokud jde o vývoj platební bilance – její běžný účet (zahrnující obchodní bilanci a výnosy z kapitálu) se sice v USA v pokrizovém období díky ropnému a plynovému boomu vylepšil, avšak obdobná makroekonomická proměnná eurozóny se vylepšuje ještě rychleji.
Sečteno a podtrženo, americký dolar by měl z krize vyjít jako silnější měna. Je však otázkou proti jakým měnám. V přetlačované s eurem to totiž začíná mít čím dál složitější, protože vzájemná komparace fundamentů s eurozónou již pro americkou ekonomiku nedopadá tak jednoznačně.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
