Karel Maroušek: OVB zadržované provize musela vyplatit

Vrchní soud ve sporu Karla Marouška s OVB rozhodl: Konkurenční doložka ve smlouvě s OVB je neplatná. OVB muselo vyplatit zadržované provize Karlu Marouškovi. A co ostatním? Ti se budou muset soudit. Nejen o soudu s OVB si povídáme s Karlem Marouškem z Partners.

OVB a postupná deziluze

Kdy jste začal v OVB pracovat?

S OVB jsem začínal spolupracovat jako student začátkem roku 2004. Byl jsem nadšený pro myšlenku finančního poradenství, stejně jako všichni okolo mě - včetně ředitelů, kteří hodně pozitivně mluvili o OVB.

Minimálně první dva roky jsem byl hodně nastavený za OVB bojovat, a i když jsem se v praxi setkával s nějakými náznaky, že ne všechno funguje tak, jak se říká, tak ne, že bych to přímo ignoroval, ale nechtěl jsem to vidět. Omlouval jsem to tím, že to jsou lidi a že se to stává.

Kdy jste začal měnit na OVB názor?

Postupně jsem se setkal osobně s několika případy, které nabouraly mou důvěru ve firmu. Poměrně zásadním střípkem bylo, když jsem se v praxi u klienta setkal s portfoliem člověka z OVB, z kterého bylo zřejmé, že ten člověk nešel dělat poradenství, ale šel po provizích. S klientem jsem vše narovnal, vysvětlil jsem mu to. V podstatě jsem zachránil dobré jméno OVB, protože pochopil, že to byla chyba jednotlivce. Jednalo se o velmi nevhodně uzavřené kapitálové životní pojištění, které klient zrušil. Byl srozuměn s tím, že o část peněz přijde.

Poradci, který produkt sjednal, po nějaké době přišlo storno části provize. Reakce centrály mě ale překvapila a zasela semínko pochybností, že vše není tak hezké, jak se říká: „Víte, on pro nás pracuje tak a tak dlouho a jemu šlo storno a vy mu ho zaplatíte.“

Toto se stalo ale poměrně dlouho před vaším odchodem z OVB. Kdy jste se rozhodl firmu opustit?

Chvíli před odchodem z OVB, v květnu, červnu 2007, došlo k paradoxní situaci. Vrcholné vedení OVB se domnívalo, že je něco dlouhodobě připravováno a plánováno, a na základě toho všem zastavilo přístup do systému. Bez jakéhokoli varování a bez oznámení. Následně koncem května nepřišly provize.

Vysvětlení ze strany OVB bylo: „My si myslíme, že chcete odejít, tak jsme vám to zarazili.“ To byla kapka, která byla nejen pro mě, ale myslím si, že pro většinu lidí, tou poslední.

V době vašeho rozhodnutí lze předpokládat, že Radim Lukeš a Petr Borkovec již začali připravovat svůj odchod k Partners... zastavení provizí a přístupu k systému tak nemuselo vycházet pouze z domněnek z vašeho konkrétního případu, ale mohlo vycházet ze zjištění, že vedení vašeho ředitelství chce odejít.

Zopakoval jsem i u soudu, že pochybnosti o práci u OVB  rozhodně byly. Pramenily z mnoha věcí. Ať už z toho, že jsme se snažili zlepšit kvalitu, nastavit určitá kritéria, aby se ve firmě nemohl udržet úplně každý „chodec s taškou“.

Vedení naše návrhy absolutně nerespektovalo. Neustále z firmy dělalo spolek lidí, z nichž část je profesionálů, odborníků, ale veliká část jsou bohužel lidé, kteří finančnímu poradenství nerozumí, nemají informace, dělají dvě smlouvy měsíčně jako přivýdělek k zaměstnání nebo důchodu... A to prostě nefunguje, ne u firmy, která chce poctivě a férově pečovat o své klienty.

Ale nebyla to masově zmanipulovaná akce, jak se OVB snažilo u soudu dokázat. OVB si poslední hřebíček do rakve ve vztahu s námi zarazila sama opravdu až v tom květnu. Místo snah o změny, díky kterým by přestala zaostávat a mohla lépe konkurovat, přišlo tvrdé mocenské gesto.

Nicméně hlavně zde přece jde o svobodu volby. Dle mého názoru by firma neměla své spolupracovníky nutit, aby pod hrozbou sankcí zůstávali. Lidé by měli ve firmě setrvávat proto, že chtějí, nikoli proto, že musí. Ostatně, takto to máme nastavené i ve smlouvě s Partners. Kdokoli může kdykoli odejít, klidně s celým svým týmem. Tuto myšlenku vlastně nakonec potvrdil i Vrchní soud ve svém výroku ohledně konkurenční doložky.

Soud: Karel Maroušek vs. OVB

Jak jste ukončil své působení v OVB?

Koncem května, jsem já osobně podal výpověď. Bylo to několik dní poté, co nepřišly provize a byl zablokovaný přístup do systému. Navíc se k tomu nikdo z centrály nechtěl vyjadřovat.

Snažili jsme se s OVB dohodnout a chtěli jsme se rozejít v dobrém. Nicméně OVB na naše návrhy nereflektovalo, jejich názor byl jednoduchý: „Nic vám nedáme a ještě po vás budeme cosi chtít.“

Počátkem června se OVB dokonce v médiích vyjádřila, že provize opravdu poslat nehodlá. Nevím už přesně, jak to bylo prezentováno, ale myslím, že to bylo něco ve smyslu, že je nevyplatí a že si je započte jako potenciální storno. To není smluvně upraveno a rozhodně smlouva neřeší, že by si OVB mohla započíst 100 % provizí jako stornofond. Systém byl i nadále nepřístupný, což znemožňovalo řádnou péči o klienty. Od smlouvy jsem tedy nakonec pro její závažné porušování ze strany OVB ještě odstoupil. A nějakou dobu na to jsem podepsal smlouvu s Partners.

Jak došlo k soudu s OVB?

Upřímně dodneška nechápu, proč k soudu došlo. Kdybych byl já v situaci OVB, tak bych se choval úplně jinak. Tím nechci říci, že jsem o tolik chytřejší, prostě nevidím jediný důvod, proč jsme se museli rozcházet ve zlém.

Myslím si, že kdyby se OVB zachovala trošku racionálněji a všem lidem, kteří odešli, normálně vyplatila provize, nemuseli platit ty hromady poplatků a úroků. A jestli peníze zarazili proto, aby jim náhodou neodešel ještě někdo další, to je samozřejmě možné. Ale to již spekulujeme nad úvahami na jejich straně a ty já samozřejmě neznám.

Poté, co se nic nedělo a OVB nereflektovalo na snahy dohodnout se, jsem na podzim roku 2007 podal žalobu na výplatu zadržovaných provizí a úroků za dobu, kdy byly provize zadržovány.

OVB ani na žalobu nereflektovalo žádným návrhem dohody, a tak došlo k soudu.

U soudu podle vašich slov OVB neprokázala, že by z vaší strany došlo k něčemu neoprávněnému.

Když to hodně zjednoduším, tak OVB chtěla prosadit, že Maroušek, Lukeš, Borkovec, případně ostatní manažeři a ředitelé nějakým způsobem ovlivňovali a snažili se zmanipulovat tým pod nimi. Nakonec ho tedy zmanipulovali tak dobře, že všichni odešli.

Sám víte, jak to v téhle branži chodí. Člověk do OVB, ani do Partners, ani do jakékoli podobné firmy nevstupuje s tím, že by si na internetu vybral, porovnal si, která má nejlepší podmínky, a k té šel. Vždycky to je tak, že do firmy přijde proto, že ho pro ni někdo získá. A stejně tak jsem se já dostal do OVB. Nerozhodoval jsem se pro OVB, rozhodoval jsem se pro svého vedoucího. On mi dal veškeré informace, naučil mě dělat tuto práci a reálně jsem dál spolupracoval s ním. A když mi můj nadřízený řekne, že končí, skončí 99 % důvodů, proč ve firmě jsem.

Úplně stejné to je vůči lidem, kteří tehdy spadali do mého týmu. Když se dozvěděli, že jsem podal výpověď, tak velmi rychle podalo výpověď kolem 60 z 80 lidí, kteří tehdy pode mnou byli. Nemusel jsem absolutně nikoho přesvědčovat a ani bych to nedělal.

Kdyby OVB nezablokovala systém a nezastavila výplaty, nevěřím, že by 500 lidí odešlo. Tím, že to udělali, ti lidé neměli jinou šanci. Já sám jsem neměl jinou šanci. V dubnu jsem k 1. květnu 2007 podepsal nájemní smlouvu na tyto kanceláře [kanceláře v TOKOVO, Jankovcova 2, Praha 7 - celé 9. patro, pozn. red.]. A když 27. května, kdy mi měly přijít provize, nepřišla ani koruna, ale odešel nájem, tak jsem to logicky musel řešit a hledat variantu, jak co nejrychleji zase vydělávat. Nájem jsem na krku již měl, s tím jsem nemohl nic udělat, a OVB mě zastavením provizí zatlačila do kouta.

OVB se snažila u soudu dokázat, že Maroušek zmanipuloval svůj tým, aby šel zrovna do Partners. Já jsem nemusel nikoho manipulovat. Řekl jsem: „Podívejte se, já odcházím.“ „No a Karle, kam půjdeš?“ „Pravděpodobně do Partners.“ „O.K. Tak až tam půjdeš, dej nám vědět, my půjdeme také.“ Bylo to opravdu takto prosté.

Vy jste žaloval OVB za vaše vlastní zadržené provize plus příslušenství. To jste vyhrál. Vyplatila vám OVB již tyto provize?

Ano. Výrok Vrchního soudu jako konečné odvolací instance již byl vykonatelný, a pokud by OVB nezaplatila, mohl bych ho exekuovat. Tak OVB někdy v květnu zaplatila.

A vyplatila provize i ostatních lidí, které zadržuje?

Ne.

K jakému rozhodnutí došel soud ohledně konkurenční doložky?

Městský soud rozhodl, že odstoupení od smlouvy je platné, tím pádem vztah s OVB zanikl a Maroušek mohl pracovat, kde chtěl, bez ohledu na konkurenční doložku.

Přesto mi OVB posílala dopisy ve stylu „zaplaťte nám“. Poslala mi i dopis, ve kterém tvrdí, že jim dlužím asi 108 mil. Kč za to, jakou škodu jsem způsobil, že se mám domluvit s ostatními vedoucími a společně to zaplatit. Dnes mi to už přijde vtipné, ale tehdy to nebylo nic příjemného. Navíc mě to opravdu mrzelo.

Městský soud rozhodl, že odstoupení od smlouvy bylo platné a OVB na žádné pokuty nemá nárok. OVB mi stejně napsala dopis, že mi nic nevyplatí, protože tam mám milión pokutu a že jim ještě mám doplatit.

Vrchní soud rozsudek vynesl pro mě ještě příjemnější formou: Dokonce, i kdyby odstoupení od smlouvy neplatilo, tak platí výpověď, a protože konkurenční doložka je v celém svém rozsahu neplatná, tak jsem stejně mohl pracovat, kde jsem chtěl, třeba hned druhý den.

Vrchní soud tedy označil celou konkurenční doložku za neplatnou?

Cituji: „Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalovaný při jednání soudu prvního stupně dne 13. 6. nezpochybňuje výpočet částky, zpochybnil základ nároku vzhledem ke své procesní obraně, kdy kompenzuje nárok žalobce (čili mě) pohledávkou žalovaného ze smluvní pokuty.“

Účtovali mi milión korun smluvní pokuty za to, že jsem začal pracovat někde jinde.

„Žalovaný (OVB) tvrdil, že žalobce porušil zákaz konkurence (čili konkurenční doložku), a proto žalobci proti jeho pohledávce vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 1 milion korun v souladu s článkem 3.3 smlouvy. Podle tohoto ustanovení smlouvy především není obchodní zástupce oprávněn bez předchozího písemného souhlasu zastoupeného vykonávat jinou, podnikatelskou nebo podobnou, činnost související s předmětem smlouvy nebo jakýmkoli způsobem působit v oblasti zprostředkování pojištění, a to po dobu platnosti smlouvy a dva roky po jejím ukončení. Nesmí zejména vlastním jménem a na vlastní účet dělat obchody, jež souvisejí s činností zastoupeného, a to pokud k tomu není zastoupeným výslovně písemně zmocněn, a dále zprostředkovávat pro třetí osoby obchody zastoupeného nebo jim podobné obchody. Vykonává-li činnost obdobnou předmětu této smlouvy osoba blízká obchodnímu zástupci, je obchodní zástupce povinen o tomto zastoupeného bezodkladně písemně informovat. V případě porušení povinnosti stanovené v tomto bodě smlouvy je obchodní zástupce povinen uhradit žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 mil. Kč za každé jednotlivé porušení.“

To je víceméně citace té konkurenční doložky ze smlouvy s OVB.

„Odvolací soud v daném případě takto široce a zčásti i neurčitě sjednanou konkurenční doložku i pro výkon závislé čili zaměstnanecké činnosti, nadto bez vymezení územní platnosti, považuje za neplatnou s tím, že při jejím sjednání došlo navíc k porušení dobrých mravů, neboť takovou doložkou bylo popřeno právo zástupce na svobodné podnikání. Nevymezení zákazu konkurence na určité území je pak i v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, viz platná judikatura např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 1995...“

„Obranu žalovaného spočívající v uplatnění uvedené smluvní pokuty proti návrhu žalobce nepovažuje odvolací soud proto za důvodnou.“

Stručně řečeno – konkurenční doložka OVB je absolutně neplatná a OVB se dokonce chovala v rozporu s dobrými mravy.

V podstatě ke stejnému závěru došel i Vladek Krámek v článku o konkurenčních doložkách.

OVB provize zadržovala jako stornofond. Stornolhůty byly tehdy maximálně 2 roky. Tato lhůta uplynula v květnu tohoto roku...

Ano.

Přesto OVB provize do této doby nevyplatila?

Ne.

Co nyní mohou ostatní poradci, kteří odešli z OVB, dělat? Mají také podávat žaloby na OVB?

Lidé se mě neustále ptají, zda zadržované provize OVB pošle nebo ne. A já už nevím, co jim mám říkat. Asi nepošle. Nejspíš to bude muset skončit tak, že padne ještě x dalších žalob, stejných, jejichž přílohou bude rozsudek v mém případě, a předpokládám, že soudy budou plynule rozhodovat.

Pokud by OVB vyplatila zadržované provize sama od sebe bez dalšího soudu i ostatním, tak by vyplatila pouze zadržované provize bez úroků.

Minimálně to předpokládám. Nemyslím si, že by OVB vyplácela z vlastní vůle něco navíc. Na druhou stranu si nemyslím, že kdyby provize vyplatili, že by kdokoli žaloval jenom ten úrok a nebo další náklady. Minimálně většina lidí by nad tím mávla rukou.

Jakou dohru vašeho rozsudku očekáváte? Na trhu se hovoří o tom, že prohlášení o neplatnosti konkurenční doložky může mít za následek další masivní odchod lidí z OVB.

Šeptanda funguje, takže i ke mně se dostaly takové zprávy. Nicméně to si musí říci ti lidé samotní, ať už v OVB či jiné firmě, jestli chtějí odejít či ne. Já jsem měl k odchodu jasné důvody, které počínaly dlouhodobou nespokojeností s fungováním centrály OVB, klesající konkurenceschopností a zavíráním očí ze strany centrály nad neetickým jednáním a vyvrcholily jednáním OVB těsně před mým odchodem.

Pokud dnes v OVB je nějaká část lidí, kteří mají odchod v hlavě, tak tyto je již dnes možné odkázat na rozsudek Vrchního soudu, který jasně říká, že konkurenční doložka je v celém svém rozsahu neplatná.

Nicméně ze své zkušenosti mohu říci, že peníze jim OVB pravděpodobně nevyplatí a budou se muset soudit. Díky existenci rozhodnutí Vrchního soudu v mém případě ale snad nové spory poběží výrazně rychleji.

Negativní reklama po odchodu z OVB

Váš odchod měl ještě jeden aspekt: Negativní reklamu ze strany OVB u vašich klientů. Jak se to projevilo a jak jste to pocítil?

Musím říci, že ne až tak moc, jak jsem se obával. U klientů je to obdobná situace jako u kolegů spolupracovníků. Stejně jako kolega nepracuje pro OVB, ale spolupracuje se svým vedoucím, tak klient, přestože OVB říká, že je to její klient a já na něj nemám žádné právo, reálně nemá vztah s OVB, on má vztah se svým poradcem.

Chodily dopisy klientům, že si na mě mají dát pozor. Mně samotnému přišel domů dopis, protože já sám jsem sobě klientem: „Vážený pane Maroušku, dejte si pozor na Karla Marouška, je to asi lump.“ Zjednodušeno.

Klienti zvedli telefon, zavolali mi a zeptali se, o co se jedná. Musel jsem jim to vysvětlovat, ale s naprostou většinou z nich je vztah i nadále v pohodě, pochopili to a mávli nad tím rukou jako nad konkurenčním bojem, i když značně nekalým.

Zabránil jsem tedy rušení smluv a poškození klientů, vztah s klienty zachránil – a pokud někdo tímto pomlouváním ztratil, tak to byla OVB a ne poradci, kteří svou práci dělali poctivě a chtěli, aby mohli být pyšní na firmu, kterou zastupovali.

Děkuji za rozhovor.