ČNB to však radost nezkazilo a guvernér Singer sebevědomě prohlásil, že díky tomu, že centrální banka oslabila korunu, tak inflace zůstala nepatrně kladná a nedochází k omezování výroby a propouštění.
O tom, zdali o 7 % slabší kurz dokázala během dvou či tří měsíců zachránit nějaká pracovní místa, by se dalo dlouho polemizovat, nicméně jedno se centrální bance opravdu upřít nedá – devalvací postrčila míru inflace výše, takže navzdory propadu ceny plynu a energií zůstává v kladných hodnotách. Teď je ovšem otázkou, zdali ekonomika – ta domácí i zahraniční – dokáže zařídit ve zbytku roku další nárůst inflace, který by ji opravdu přiblížil cíli 2 %.Již teď je jasné, že domácí poptávka bude opět vinou mizivého (ne-li záporného) růstu reálných mezd slabá, takže odtud inflační tlaky hrozit opravdu nebudou. Růst inflace přitom mohou snadno podvazovat i ceny globálních komodit, které se ocitly ve střednědobě medvědím cyklu, a tudíž budou i nadále ohrožovat současnou cenovou hladinu elektrické energie, plynu a pohonných hmot.
Jedinou nadějí na zrychlení inflace tedy představují ceny služeb a potravin. Je opravdu možné, že cenové války jako byla např. ta, kterou jsme viděli loni v sektoru mobilních operátorů, se již nebudou opakovat – ceny přestanou klesat, a tudíž míra inflace díky tomu opravdu zrychlí. Stejně tak je možné, že potraviny, kterým dal statistický úřad v letošním spotřebitelském koši vyšší váhu, budou zdražovat, přičemž by se hodila i nějaká ta menší neúroda. Pak je naděje, že dojde k naplnění mantry dvouprocentního inflačního cíle.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
