Exit z intervenčního režimu se tím však nepřibližuje, právě naopak. ČNB poté, co jej v únoru 2016 definitivně odložila na „1. polovinu 2017“, v březnu vzhledem k horšímu než očekávanému inflačnímu vývoji posunula exit na „konec 1. poloviny 2017“. Když si vzpomeneme, že původním termínem pro exit byl začátek roku 2015, zkušenost a opatrnost diktují počítat spíše s alternativou, že exit přijde ještě později.
Zveřejněná inflační data z produkční strany ekonomiky tomu nahrávají. U cen producentů se sice již zastavil pokles cen ropy, ceny zemědělských producentů však dále klesají a ani ceny tržních služeb nerostou. Vzhledem ke kolapsu rozhovorů o zmrazení produkce ropy a vzhledem k nezdolnosti amerických těžařů není lehké letos být optimistou a vsadit na růst ceny černého zlata. K tomu zveřejněné dovozní ceny indikují, že zvenčí si žádnou inflace jen tak nedovezeme. Dovozní ceny klesly v únoru nejrychleji za 6 (!) let (-5,8%), a to zdaleka nejenom kvůli komoditám – ceny dováženého spotřebního tovaru klesly o 2,5% r/r, tj. nejrychleji od léta 2011.
Síla české ekonomiky a utahující se trh práce v českých podmínkách bohužel také neznamenají automaticky vyšší inflaci. Česká ekonomika je velmi otevřená, růst mezd a kupní síly tak často znamenají (cet.par.) horší vnější bilanci než vyšší inflaci.
Když uvážíme, že ČNB potřebuje ke klidnému exitu víru, že i případné posílení koruny po něm nesrazí inflaci o moc dolů (tj., potřebuje inflaci v horní polovině inflačního pásma), je dle mého pravděpodobnější, že exit uvidíme později, než nyní ČNB čeká, než že se tak stane dřív. ČNB totiž stále běží do inflačního kopce se silným evropským protivětrem.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.
REKLAMA
