Eurozóna v čele s Německem chce problém dál valit před sebou a jednoduše protáhnout financování ze záchranných fondů eurozóny a z kapsy Mezinárodního Měnového fondu (MMF) až do roku 2016. Berlín sází na to, že v takovém případě by se řecký bumerang vrátil na stůl až po německých volbách na podzim 2013. MMF je ale proti, poukazuje na nereálnost předpokladů řeckého programu a chce trvalejší řešení. Takové, ve kterém členské země eurozóny značnou část svých stávajících pohledávek vůči Řecku jednoduše odepíší. MMF správně poukazuje na to, že nesplatitelná dluhová koule řeckou agónii prodlužuje. I když se státní kasa může příští rok dostat do primárního přebytku, ohromné platby úroků drží běžný účet platební bilance v deficitu, nejistá forma restrukturalizace dluhu udržuje ve hře riziko euro-exitu, a to dohromady odrazuje od Řecka prakticky všechny druhy investorů, včetně těch nejotrlejších.
V tuto chvíli se hlavní souboj s MMF vede o to, jestli má plán podle původních předpokladů cílit snížení veřejného dluhu na 120 % HDP do roku 2020 (eurozóna chce 122 % HDP do roku 2022) a o kolik snížit odhady řeckého růstu na roky 2014–2016. Pokud by si měl MMF prosadit svoji, zásadnější restrukturalizace bude nevyhnutelná. Navzdory výrokům šéfa euroskupiny Junckera o pokroku v jednáních, ale dohoda mezi eurozónou a MMF může být ještě hodně složitá. Nebylo by vůbec divu, kdyby se Evropa bavila o Řecku ještě na summitu 22.-23. listopadu. Na tom se sice měl probírat společný rozpočet pro roky 2013–2020, francouzsko-britský spor o financování zemědělství ale možná znovu ustoupí do pozadí.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
