Oddlužování a finanční poradenství

V dnešní době je moderní žít na dluh. Stát žije na dluh, lidé si zvykli žít na dluh. K dnešnímu normálnímu životu patří myčka, LCD TV, luxusní dovolená u moře a auto. Vždyť na leasing, spotřebitelský úvěr apod., se zdá nákup vysněné věci tak levný... Jak si poradit s předluženým klientem?

Proč čekat až na něco naspořím, když to můžu mít hned? Ze všech stran jsme přemlouváni: nečekej, my ti půjčíme, ihned, bez zajištění. Ano, banky tomuto laickému názoru svou masivní reklamou  bohužel pomáhají. Chci si užívat života teď a ne až budu starý. V osloveném se budí jistota, že se mu dostává jen po právu toho, co se dostává všem ostatním.

To běžně vede k tomu, že slečna  neodolá a ty botičky si koupí, byť na jejich nákup musí použít kreditku, a mladík si jde koupit šťastně své první auto na leasing.

Pokud má takový člověk správného finančního poradce, tak  se  do žádných dluhů s největší pravděpodobností nedostane. Jeho finanční poradce mu to jednoduše nedovolí. Je-li  takový klient na své peníze sám, je náchylný nezřízeně utrácet, ztrácí přehled o svých výdajích, dluhy přerůstají přes hlavu a na splácení vzniklých dluhů si často musí opět půjčovat.  

Co dělat, z pohledu finančního poradce, s takovým klientem? Zdá se, že odpověď je na první pohled jednoduchá a jasná: “Oddlužit“!

Rádoby finanční poradce, rozumějme - prodejce produktů,  bez analytického přemýšlení, popř. analytického zázemí, takového klienta pošle domů s tím, že mu nemůže pomoci. Je možné, že tomu sám tento „poradce“ v nevědomosti věří. Vždyť by klient stejně žádný produkt nebyl schopen platit… Anebo prostor přece jen najde a nějaké to investičko tam ještě vmáčkne… (Nejsem jistě sám, kdo se již setkal s širokým portfoliem pojistných a spořících produktů vedle spotřebitelských půjček a kreditek.)

Odborně schopný a korektní finanční poradce, který stojí na straně klienta, však dluhy klienta nesmí ignorovat. Jejich splacení musí mít nejvyšší prioritu (vyjma zajištění příjmu klienta). V praxi se můžeme setkat s trojím typem zadlužených klientů.

Jeden typ jsou lidé popsaní výše = utráceli více, než si mohli dovolit.

Dalším typem jsou lidé, kteří jsou zadlužení díky další osobě. Zpravidla jsou takovými „oběťmi“ ženy, které si pro svého milovaného půjčily peníze, protože jemu už nikde půjčit nechtějí a zrovna se mu při nepřízni osudu nedaří. Partner odejde a po něm zůstanou jen dluhy. Obdobnými „oběťmi“ bývají často maminky. Děti se dostanou do problémů a maminky se postarají, aby se problém vyřešil, tedy zaplatil z nějakého úvěru. Dítě slibuje, že tuto půjčku bude za maminku splácet, a pak to zrovna tenhle měsíc nevyjde a příští měsíc má zrovna splátku povinného ručení a další měsíc zase něco jiného a maminka platí za dítě. Takovému „dítěti“ je ve skutečnosti 30 let a vydělává dvakrát tolik, co jeho máma…

Posledním typem jsou klienti, jejichž struktura dluhů je jednoduše pouze neefektivní. Například si koupí auto na spotřebitelský úvěr a rekonstrukci koupelny realizují z naspořených peněz. Jsou i případy, kdy klient má u stejné banky úvěr i hotovost na běžném účtu, která dlužnou částku převyšuje. Takový klient je jistě snem každé banky, vždyť mu půjčuje jeho vlastní peníze a pak jen inkasuje úroky.

Zjistit, o jaký typ klienta se jedná, je důležité, neboť mnohý klient svou vlastní situaci podceňuje, zlehčuje a vnímá jinak.

Pojďme se nejdříve zabývat prvním typem klienta, nezřízeným utrácečem. Takový klient si žije nad poměry. Zatím se to vždycky nějak udělalo a často si neuvědomuje, že má problém. Nejdříve je dobré spočítat, kolik klient vyhazuje na úrocích a poplatcích (často to bývá polovina splátek). Toto číslo je pak zpravidla dostatečným argumentem, aby s tím klient chtěl něco dělat. Vždyť za ty úroky by mohl jet každý rok na dovolenou, nebo by si mohl koupit každý měsíc dvoje botičky, nebo by si mohl za pár let dovolit koupit auto, možná by zvládl vlastní bydlení. Je mnoho důvodů, proč by klient neměl chtít vyhazovat každý měsíc tolik peněz na úrocích.

A jak z toho ven? Nabízí se možnost všechny dluhy refinancovat a protáhnout délku jejich splácení a tím klientovi ulehčit.  Toto řešení bývá přechodné a klient se ne vždy poučí. Jednoduše se to zase nějak udělalo a problém se odsunul do budoucnosti… Je třeba, aby klient za své dluhy zaplatil co nejdříve a zároveň zjistil, že žít na dluh je špatné.

Nejen v takových případech je na místě důkladně zpracovaná analýza nákladů. Uvedené položky se sníží na nutné minimum – telefonování se omezí, možná, že najdeme i levnější tarif, popř. operátora, zábava (kino, hospůdky apod.) se vyškrtne úplně, nákupy oblečení se zatím konat nebudou, v práci se nebude chodit na obědy, obědy se budou nosit z domova, kabelovka se odhlásí atd. Tyto škrty však musí udělat klient dobrovolně, musí to chtít on sám.

Po takové „čistce“ v klientových výdajích se zpravidla najdou volné finanční prostředky a ty se použijí na rychlejší umoření dluhů. Aby klient lépe zvládal tyto přechodné nízké výdaje a měl vše pod kontrolou, je vhodné, aby si zapisoval naprosto vše, co utratí, např. do notýsku. Bez ohledu na to, že se jedná o korunové položky, jako jsou jen  žvýkačky, jízdenka na metro apod.  Již toto opatření samo o sobě ušetří výdaje. Při představě, že by je musel zapsat a poté tyto položky obhajovat svému finančnímu poradci, si klient raději nákup rozmyslí.

Nicméně, jak bylo zdůrazněno: Na začátku se musí klient dobrovolně rozhodnout, že tento postup chce on sám! Finanční poradce mu tím prokazuje službu!

Pořadí rychlejšího umořování jednotlivých dluhů je dáno úrokovou sazbou těchto dluhů a také sankcí za předčasné splacení. Jako první na řadě jsou kreditní karty. Ideální je je přestřihnout. To symbolizuje pro klienta nový začátek a navíc již nikdy žádné peníze nevybere, nikdy touto kreditní kartou nezaplatí. Dejme tomu, že klient má k dispozici navíc díky úsporným opatřením 2 000 Kč měsíčně. Díky tomu se kreditky, na které je dluh 10 000 Kč a splácí se 1 000 Kč měsíčně, zbaví během 4 měsíců (1 000 splátka + 2.000 navíc x 4 – úroky). Tím si uvolní celkem 3 000 Kč a ty půjdou na předčasné splacení dalšího dluhu v pořadí. A tímto způsobem se postupuje tak dlouho, dokud nedojde ke splacení posledního dluhu.

Pokud se vše pečlivě zanalyzuje a převede do čísel, klient se dostane z dluhů zpravidla v horizontu 2 - 3 let. Na úrocích ušetří  minimálně v řádech desítek tisíc korun a zároveň si zvykne vyžít s velmi nízkou částkou. Pokud klienti tuto domluvenou „proceduru“  po celé období opravdu vydrží, můžeme si být jisti, že si již nikdy nepůjčí ani korunu. Po splacení všech dluhů je správný čas pro finanční plánování.

Ostatní typy zadlužených lidí (oběti svých nejbližších a klienti s neefektivními dluhy) jsou si své situace zpravidla vědomy. Navíc jejich situace často není tak dramatická. Na druhou stranu nechat klienta platit např. do penzijního připojištění 1 500 Kč měsíčně, byť má spotřebitelský úvěr s úrokem 15 % p.a., nebude ta správná cesta. U těchto klientů je třeba využít všech možných prostředků, aby se neefektivních dluhů zbavili v co možná nejkratším čase. Neefektivní dluhy jsou takové, jejichž úrok je vyšší než zhodnocení prostředků, které klient spoří. Dokud jsou úroky dluhů vyšší, nemá smysl spořit!

„Peníze jsou proto, aby se utrácely!“

S tímto tvrzením lze určitě souhlasit. Ať si každý utratí, kolik chce a za co chce. Jen aby neutrácel více, než mu jeho kapsa dovolí.

Autor je finanční poradce.