Fincentrum a.s.
Hypoindex.cz Hypoindex.cz ČeskéReformy.cz ČeskéReformy.cz Bankaroku.cz Bankaroku.cz Investiceroku.czInvesticeroku.cz Investujeme.sk Investujeme.sk InvesticiaRoka.sk InvestíciaRoka.sk Ověření poradců Ověření poradců

Děkujeme našim partnerům:

fincentrum-mensi-nove

logo-fctr-real-hypoindex

logo

fecif


Japonská krize: Jak se to NEmá dělat

Japonská krize: Jak se to NEmá dělat

Jestli jsme v minulých článcích popisujících největší krize v posledních letech minulého století psali o státech, které své problémy zvládly poměrně úspěšně a rychle, dnes se budeme věnovat zemi, která finanční krizi nezvládla prakticky dodnes.

Přestože Japonsko a Skandinávii dělí geograficky poměrně velká část zeměkoule, jsou některé aspekty krize v těchto zemích podobné. Stejně jako ve Švédsku, Norsku, nebo ve Finsku, i v Japonsku byl krizí zasáhnutý celý bankovní systém a šlo tedy o systémovou krizi ve velkém rozsahu, která pak měla dopad také na reálnou ekonomiku, národní měny, akciové trhy apod. Ke vzniku vedla liberalizace na finančních trzích a špatný dohled nad finančními trhy, došlo k rychlému růstu bankovních úvěrů a následné bublině zejména na realitních trzích, rozšíření morálního hazardu a krizí byly postupně zasaženy jedny z největších finančních institucí v zemi. Na rozdíl od skandinávských zemí však Japonsku bohužel nedošlo k rychlému a ráznému řešení, při němž by byly přijaty nepopulární opatření a krize se protáhla na mnohem delší období. Kromě bank trpěla prakticky celá ekonomika i akciové trhy a Japonsko si prožilo neslavně známou „ztracenou dekádu“.

Po válce bylo všechno OK

Na rozdíl od skandinávských zemí, Japonsko začalo s deregulací a liberalizací finančního trhu poměrně brzy, již v sedmdesátých letech. Finanční trhy do té doby podléhaly poměrně striktní regulaci a také segmentaci od dob po skončení druhé světové války. Bankovní systém neměl žádné vážnější problémy a hlavním cílem dohledu bylo udržovat životaschopnost všech, i těch nejslabších bank. Dluhopisový trh prakticky neexistoval, protože díky rychlému růstu a bohatnutí domácností bylo financování společností zabezpečeno prostřednictvím vkladů domácností. V sedmdesátých letech ale vláda začala ve větším, než zdravém množství zvyšovat deficity kvůli snižujícím se příjmům s daní (ekonomika rostla pomaleji) a rostoucích sociálních výdajů. Deficity bylo potřeba financovat novými dluhopisy (s poměrně nízkými výnosy), které však banky, do té doby prakticky jediní nákupci, již nebyly schopny nakupovat bez toho, aby to nemělo dopad na jejich ziskovost. Takže dluhopisy šly na veřejnost a zájem o ně byl velký.

Otevření dluhopisového trhu a umožnění soutěže na trhu s úrokovými sazbami tak znamenalo začátek deregulace finančních trhů, které pak postupně, po jednotlivých krocích, probíhalo až do konce osmdesátých let. Postupně pak docházelo i k uvolnění trhu s firemními dluhopisy a také měnového trhu a akciového trhu, takže firmy mohly financovat své potřeby na trhu, a to nejenom domácím, a ne pouze prostřednictvím bank. Ty byly zprvu poněkud mimo deregulačního procesu, ale v průběhu devadesátých let došlo také k deregulaci i na bankovním trhu a do té doby striktně segmentovaný trh se stal trhem univerzálních finančních společností a hodně se přiblížil k americkému modelu. Akorát s tím rozdílem, že kapitálově na tom byly japonské banky poněkud hůř, než jejich americké kolegyně.

Stejně jako v jiných zemích, liberalizace na finančních trzích společně se stále rychlým růstem ekonomiky a politikou velmi nízkých sazeb ze strany centrální banky vedl k tomu, že na trhu aktiv, zejména u nemovitostí, se začala nafukovat velká bublina. Lidé i firmy si půjčovaly ve velkém a banky, které musely o své klienty více bojovat, půjčovaly prakticky komukoli bez toho, aby řešily riziko a zabezpečení úvěrů, protože růst cen vedl k přesvědčení, že záruky jsou dostatečné. Společně s morálním hazardem plynoucím z potřeby dosahování větších zisků se finanční trh dostal na svůj vrchol na začátku devadesátých let. Akciové indexy dosahovaly nezdravě vysokých hodnot, o trhu nemovitostí ani nemluvě.

Centrální banka pak v roce 1990 přišla s poměrně drastickým zvyšováním úrokových sazeb, které vzrostly v průběhu roku z 2,5 % na 6 %. To samozřejmě vedlo k  omezování zadlužování a problémům se splácením a následným problémům bank s nesplácenými úvěry, které byly zabezpečeny zlevňujícími se nemovitostmi. Akciové trhy zažily strmý sešup směrem dolů, ale ve společnosti převládal nadále optimismus, který pramenil z víry, že po krizovém období nastane období vyrovnanějšího a udržitelnějšího růstu.

Krize a její průběh

Bankovní systém spoléhal na Deposit Insurance Corporation (DIC, něco jako fond pojištění vkladů). Tato společnost ale byla kvůli poměrně zřídkavým případům, kdy banky potřebovaly pomoc, značně podkapitalizována. V roce 1994 zkrachovaly dvě menší banky, Tokyo Kyowa a Anzen. Vzhledem k pevně stanoveným pravidlům a malému kapitálu DIC byla pomoc bankám řešena prostřednictvím založení nové banky, Tokyo Kyoudou Bank (TKB), která převzala obě banky, které následně zanikly. Dodatečný kapitál kromě DIC poskytla Bank of Japan a soukromé finanční instituce (tato „dobrovolná“ kolektivní participace na řešení problému se pak nazývala „hougacho approach“) formou přímé kapitálové injekce i nízko úročených půjček. Podobný princip záchrany pak byl použit u dalších zkrachovalých bank, až do doby, kdy v srpnu 1995 padla banka Kizu Credit Cooperative, jejíž ztráty převyšovaly schopnost privátních společností podílet se na její záchraně. Rovněž vyvstala potřeba reformovat fond pojištění.

V letech 1995 a 1996 pak začaly mít problémy také nebankovní společnosti poskytující hypotéky (založené bankami), známé jako jusen. Ztráty sedmi těchto společností se vyšplhaly na sumu přesahující 6 bilionů jenů, které zkrátka nebyly mateřské banky schopny pokrýt. V tomto případě pak byly poprvé využity na záchranu finančních institucí veřejné peníze. V roce 1996 pak byl reformován fond pojištění, který tak až do roku 2001 disponoval neomezeným kapitálem a banka TKB byla transformována do Resolution and Collection Bank (RCB).

Problémy bankovního sektoru ale přetrvávaly a v roce 1997 se do problémů dostala i Nippon Credit Bank (NCB), velká banka, která byla orientována na půjčky na realitním trhu. I přes finanční pomoc v roce 1998 nakonec zkrachovala a byla zestátněna. Poté, co problémy neodeznívaly a začaly ovlivňovat i jiné odvětví finančního sektoru (Sanyo Securities s klientskými aktivy ve výši 2,7 bilionů jenů a následně i Yamaichi Securities s aktivy v objemu 22 bilionů jenů), se japonská centrální banka rozhodla zakročit a poskytnout trhu likviditu ve formě různých půjček a záruk. Ani to však nevedlo k tomu, aby další banky nezkrachovaly a v roce 1998 padla Long Term Credit Bank of Japan, což byl největší krach banky v japonské historii.

Po těchto událostech se do věci konečně položila vláda, která schválila poskytnutí peněz z veřejného rozpočtu ve výši až 60 bilionů jenů. Byl založen Financial Reconstruction Committee (FRC), který dohlížel na finanční instituce a rozděloval prostředky. Jejich výše pak byla navýšena v roce 1999 o dalších 7,5 bilionů jenů, většinou ve formě preferenčních akcií. To konečně přineslo na trh optimismus, ale banky stejně ještě musely zbavit špatných úvěrů, které nejprve přebral FRC, který se dodatečně přetransformoval do Resolution and Collection Corporation (RCC) s většími pravomocemi (mohl odkupovat špatné aktiva také od bank, které se ještě nedostaly do problémů). Banky byly přinuceny ke konsolidaci, která vedla k fúzím a akvizicím, čímž vzniklo pět velkých finančních skupin.

Krize v bankovním sektoru byla zažehnána až v roce 2002, a ekonomika se vzpamatovala až v roce 2003. Japonsko sice nezaznamenalo tak výrazný propad, jako tomu bylo například u Finska, nebo i Švédska a období ekonomického poklesu trvalo skutečně krátce. Ale také se nekonal, na rozdíl od severoevropských zemí, opětovný rychlý nárůst a japonská ekonomika se od poloviny devadesátých let potýkala s deflací. Ta byla primárně způsobena pádem některých velkých společností (Sanyo a Yamaichi Securities), což dále vedlo k rizikové averzi na kapitálových trzích a nefunkčnosti úvěrového trhu. Na stagnaci pak reagovala centrální banka zmiňovaným poskytováním likvidity, rychlým snižováním sazeb a kvantitativním uvolňováním. To sice vedlo ke krátkodobému růstu, ale následné zvýšení spotřebních daní opět uvrhlo ekonomiku do deflační spirály, z níž se dostala až ve zmiňovaném roce 2003. Na japonském příkladu je vidět, že nefunkční systém kontroly, špatný dohled nad finančním trhem v kombinaci s nerozhodností a neschopností dělat rázná (i když někdy nepopulární) rozhodnutí ze strany kompetentních lidí v krizovém období, může vést k dlouhotrvající krizi, z níž se finanční systém a následně celá ekonomika nemusí velmi dlouho vzpamatovat.

Japonská krize: Jak se to NEmá dělat >> sdílejte na sociálních sítích

 
Reklama

 

 

Poslední přidané komentáře (celkem 1 komentář)

Hrubka McMac | 03.09.2012 09:17

Přidejte komentář

* Pokud je obrázek nečitelný, nový načtete kliknutím na obrázek.
Pro přihlášené se kontrolní obrázek nezobrazuje. Přihlašte se či se zaregistrujte pokud ještě nemáte účet.
Opište text z obrázku: *

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.


Reklama

hypostroj

Články z Makro

Luboš Smrčka | 30.05.2016 00:00 Poslední dny Miroslava Singera

Guvernérovi České národní banky Miroslavu Singerovi se rychle krátí jeho čas. V červenci tohoto roku odejde z bankovní rady ČNB a samozřejmě i z funkce nejvyššího strážce měny v zemi.  Jaká tedy byla „Singerova éra“? Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Radovan Novotný | 22.03.2016 00:00 Keynes: Snižte úroky!

Zatímco marxistické řešení krize spočívalo v revoluci, keynesovské řešení bylo mírnější. Snížení úrokové míry mělo podnítit zájem o investice, veřejné výdaje a investice zvýšit zaměstnanost. Marxistickým ekonomům se takové řešení nelíbilo, podle nich „pod pláštíkem boje za plnou zaměstnanost“ mělo ospravedlnit pokusy a „cestu ke zvyšování zisku, k inflační konjunktuře“.    Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Petr Gola | 21.01.2016 00:00 Kdo platí solidární daň?

Lidé s vyššími příjmy musí počítat s placením solidární daně. Které příjmy podléhají platbě solidární daně při vyplňování daňového přiznání za rok 2015? Jak se mění situace pro rok 2016? Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Petr Zámečník | 31.12.2015 00:00 Silvestrovské ohlédnutí aneb Co bylo, bylo

Rok se chýlí ke svému závěru a nastává čas k ohlédnutí. Co rok 2015 přinesl? Politici se ukázali ve své kráse a jdou opět lidem příkladem a populační krizi dohání vyhnaní Syřané. Česká ekonomika jede na jedničku, jen do ciziny vyjíždíme stále pod taktovkou ČNB dráž. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

Jan Lukeš | 18.12.2015 00:00 Jste připraveni na celosvětový ekonomický kolaps? Být prepperem je trendy

V posledních několika letech už není fenomén konce světa přesně daný. Poslední konec světa roku 2012 se nekonal a po sériích předchozích neúspěšných konců již nepřinášel strach kýžené finanční výnosy. Po nejasných ekonomických pádech, větší a větší civilizační závislosti na moderních výdobytcích a čím dál bližší hrozbě terorismu, se lidé začínají připravovat spíše na kolaps civilizace. Celá zpráva »

Komentářů: 1 / 1 Poslední komentář: 18.12.2015 10:42Další články »

Krátké zprávy z Makro

29.06.2016 11:54 Od júla bude možné overiť si, na koho je vedená exekúcia

Píšeme na Hypoindex.cz: Od začiatku júla začne fungovať centrálny register všetkých aktívnych exekúcií. Nahliadať doň budú môcť tak inštitúcie, ako i bežní občania. Jeden vstup bude stáť dve eurá.  Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

28.06.2016 11:55 Referendum - čo prinieslo, a čo vzalo

Píšeme na Investujeme.sk: Referendum rozdalo nové karty, na ktoré nebol nikto pripravený. Libra prudko prepadla. Akcie britských bánk padajú takmer voľným pádom. Dôvodom je neistota, ktorú výsledok hlasovania vyvolal. D. Cameron sa rozhodol rezignovať a potenciálni noví lídri zatiaľ nepredstavili ucelenú koncepciu budúcnosti krajiny. Niektorí občania berú moc do vlastných rúk a útočia na poľských prisťahovalcov. Aká budúcnosť čaká Britániu a aká zvyšok Európy rozoberáme v komentári. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

27.06.2016 11:56 Od indexu DAX po možnú hnačku zo žinčice (Svet financií očami komentátora)

Píšeme na Investujeme.sk: Finančné trhy dostali fajne po papuli. Doplatili na svoju, ak už nechcem napísať, že hlúposť, tak napíšem, že doplatili na prehnanú dôverčivosť. Tak im treba! Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

24.06.2016 14:39 Důvěra v českou ekonomiku mírně klesá

Mírný pokles celkové důvěry v českou ekonomiku o 0,7 bodu na 95,3 bodu byl v červnu tažen především poklesem důvěry v průmyslu. Důvěra ale klesla i u spotřebitelů. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0

16.06.2016 17:21 Česko dohání Západ

Český hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele je patnáctý nejvyšší v Evropské unii (EU). V roce 2015 vzrostl výkon české ekonomiky na 85 procent průměru EU. Ze států bývalého socialistického bloku Česku šlape na paty Slovinsko s 83 procenty. Celá zpráva »

Komentářů: 0 / 0Další krátké zprávy »

Anketa

Jakou správu portfolia upřednostňujete?

Pasivní. (157)
 
Aktivní. (155)
 
Žádnou. (781)
 Celkem hlasovalo 1093 čtenářů