Na vině jsou jednoznačně levnější energie a to zejména soustavně zlevňujících pohonné hmoty. Když se ovšem podíváme na větší „zbytek“ spotřebitelského koše, tak ani tam příliš inflačních tendencí nenajdeme. Nejrychleji – a sice jen o jedno procento – rostou ceny služeb. Druhým v pořadí je alkohol spolu s cigaretami, kde se projevuje zvyšování spotřebních daní, takže v tomto případě o vlivu tržních sil nelze hovořit. A posledním v pořadí je spotřební zboží, jehož ceny se ve srovnání s loňským rokem zvýšily stejně jako v případě potravin jen o 0,3 %.
Nejnovější čísla nejspíše nenadchnou ani ECB, protože rovněž sub-indexy naznačují útlum inflačních tlaků. Ať už se podíváme na inflaci bez energií, bez potravin, bez alkoholu a tabáku, všude dochází ke zpomalení z jednoho procenta na 0,7–0,8 %. Dnešní číslo tak podpoří ECB v jejím dalším expanzivním úsilí, respektive v jejím „boji“ za slabší euro. Na poli za oživení inflace v eurozóně však i nadále zůstane pravděpodobně osamocena. Nejnovější čísla už „ocenil“ dluhopisový trh poklesem výnosů především u kratších splatností a netečné nezůstalo ani euro, které oslabilo pod 1,09 EUR/USD.
Oživení evropské ekonomiky, respektive poptávky není stále dostatečně silné na to, aby vygenerovalo inflaci, jež by potěšila centrální banku. Navíc Evropa musí začít počítat s deflačním efektem ze strany čínských dovozů a postupně i sekundárním efektem zlevněných pohonných hmot a energií. Tedy samozřejmě pokud tyto nákladově pozitivní vlivy (energie) nepohltí růst mzdových nákladů. Ale to se s největší pravděpodobností nestane a tak v situaci nevyužitých výrobních kapacit a sílící konkurence mezi výrobci i obchodníky zůstává prostor pro inflaci značně limitovaný.
Petr Dufek
Finanční trhy
Československá obchodní banka, a. s.
