Autopilot rodinného rozpočtu

Jak dosáhnout disciplíny pro dodržení rozpočtu? Co udělat pro to, aby se podařilo plánované výdaje v plánovanou dobu zaplatit? Jak předejít impulsivnímu utrácení? Jak vyjít s penězi a nepoužívat k tomu možná již zastaralou metodu limitování skupin výdajů s použitím hrníčků?

Praktické metody hospodaření s penězi

V úvodu tohoto seriálu o rodinném rozpočtu bylo zmíněno, že rodinný rozpočet vychází z rozpočítání přicházejících prostředků na nutné výdaje, což je možné přirovnat k rozdělení peněz do několika hrníčků, představujícími skupiny výdajů.

Rozdělení dostupných peněz v hotovosti do hrníčků nebo obálek patří k praktickým a ověřeným metodám, které napomáhají dobrému hospodaření. Nápisy na jednotlivých obálkách a výdajových skupinách, se samozřejmě liší podle struktury výdajů rodiny, tedy toho, za co ta která rodina platí (nájem, pojištění, zálohy na elektřinu, plyn,...).

Mezi takové praktické metody patří asi i spoření za použití pokladniček, které, jelikož z nich nelze bez jejich poškození vybírat, vedou střadatele k nuceně disciplinovanému ukládání. Často používaným symbolem spoření a úspor tak je pokladnička ve tvaru prasátka. Když se spoří, vkládají se peníze do prasátka a až je prasátko plné, nebo se nedostává peněz, prasátko se rozbije a naspořené peníze se použijí na krytí výdajů. Spoření probíhá postupně, prasátko se obvykle plní po malých částkách, jejichž zmizení z peněženky nemusí střadatel ani zpozorovat. Peníze v pokladničce tak postupně narůstají a čekají na své použití.

Je otázkou, zda jsou v době elektronických peněz, platebních karet a internetového bankovnictví takové metody praktické a efektivní i v dnešní době. Rozumnost disciplinovaného oddělování peněz na výdajové kategorie, prováděné rozdělením peněz do několika hrníčků nebo obálek představujících tyto kategorie, je v dnešní době možná diskutabilní.

Existuje ale možnost, jak mít jednotlivé hrníčky oddělující jeden druh výdajů od druhého ve virtuální podobě. K tomuto účelu lze použít oddělených bankovních účtů, kde každý bankovní účet představuje jeden hrníček s pevně stanovenou kategorií výdajů.

Autopilot pro zvládnutí rozpočtu

Myšlenka autopilota rodinného rozpočtu spočívá v tom, že každý jednotlivý bankovní účet je hrníčkem, oddělujícím jeden druh výdajů od druhého. Takové řešení nemusí být nákladné, vedení účtů zdarma nabízí již mnoho bank a právě takové účty se k tomuto hodí. Výhodou takového řešení je, že rozdělení výdajů rodinného rozpočtu může každý měsíc proběhnout automaticky.

Částky, určené na různé typy výdajů, mohou být na k tomu určené účty pravidelně každý měsíc zaslány (v souladu s naplánovaným rozpočtem) na základě trvalého příkazu. Každý měsíc tak jsou z účtu automaticky odčerpány částky peněz, určené na různé oblasti výdajů, na k tomu určené oddělené účty. Na těchto účtech pak uložené peníze čekají, aby naplnily konkrétní požadavky.

Sledovaným záměrem je ponechat na hlavním rodinném účtu jen limitované množství peněz, aby se předešlo impulsivnímu nakupování. Takový systém je podobný dřívějšímu postupu, kdy se po výplatě peníze v hotovosti rozdělily do několika hrníčků nebo obálek, pojmenovaných podle oblastí výdajů, na které takto odložené peníze měly sloužit.

Kategorie výdajových účtů

Kolik účtů (virtuálních výdajových hrníčků) použít a které účty vybrat, závisí na konkrétní podobě výdajů, které jsou z rodinného rozpočtu placeny. V konkrétním případě může rodinný rozpočet například tyto výdajové fondy:

• fond každodenních útrat, který slouží pro krytí každodenních výdajů a drobných nákupů,
• fond velkých nákupů, do něhož jsou pravidelně odkládány peníze pro krytí větších výdajů, jako je nákup televizoru nebo pračky, tedy věcí, které nelze zaplatit z fondu každodenních útrat,
• dovolenkový fond, jako příklad fondu, který má krýt očekávané jednorázové výdaje, které je obtížné zaplatit naráz, kdy lze každý měsíc dávat stranou menší částku, později použitelnou pro zaplacení tohoto jednorázového výdaje,
• vánoční fond, který napomáhá pro vytvoření měsíčního odkládání peněz stranou, aby pokryly zvýšené výdaje v období Vánoc,
• rezervní fond, do něhož jsou pravidelně každý měsíc po malých částkách odkládány peníze na deštivé dny, pro krytí nepředvídatelných událostí,
• spořící fond, sloužící pro odkládání peněz stranou pro budoucnost, například aby tyto peníze mohly být později podle možností investovány.

Volba bankovních účtů

Pokud jsou stanoveny výdajové kategorie, nastává chvíle pro zvolení vhodných bankovních účtů, aby na ně v období výplaty mohly být pravidelně přesouvány rozpočtované výdaje. Když se hovoří o různých účtech, myslí se skutečně oddělené bankovní účty.

Obvykle není problém mít v jedné bance více než jeden účet a také není problém mít více účtů v různých bankách. Při výběru těchto účtů je výhodné žádat vedení účtu zdarma, zvažovat velikost poplatků a úroků, ale i podle možností přístupu k hotovosti a provádění plateb. Účty pro tento účel je nutné volit s ohledem na aktuální nabídku bank.

Nejširší možnosti pro nastavení autopilota poskytuje využití správy osobních financí prostřednictvím internetového bankovnictví. Taková správa osobních financí umožňuje využít různých kombinací dostupných účtů, přičemž náklady na správu budou v případě využití výhodných nabídek minimální. Konkrétní optimální nastavení bezesporu na specifičnosti situace, které klient čelí.

Závěrečné shrnutí

Má-li rodina nastaven rozpočet, je nutné, aby se jím v každodenním životě také řídila. Je nutné odolat impulsivnímu nakupování v okamžiku, kdy peníze po výplatě přijdou na účet.

Toto je možné provádět přidělením částek a jejich rozepsáním na výdaje na papíře nebo v počítači, ale nemusí být pro každého praktické a nevede k potřebné disciplíně.

Někomu může vyhovovat tradiční metoda rozdělení peněz do hrníčků nebo obálek, zatímco jinému rozdělení peněz na několik oddělených účtů. Každý takový účet je pak virtuálním hrníčkem, oddělujícím jeden druh výdajů od druhého. Výhodou takového řešení je možnost využití spořících účtů a získání úroků.

Každá rodina může samozřejmě používat způsob, který jí nejlépe vyhovuje. Důležité je, aby její metoda byla jednoduchá a aby vedla i nutila k dodržení stanovených principů.