Investiční a občanské riziko: Podobnosti a rozdíly

Proč nám některá rizika nevadí, běžně je podstupujeme a proč, když slyšíme o rizicích finančních trhů nám vstávají vlasy hrůzou? Omlouvám se za ten výraz, ale u někoho to tak skutečně může být. Mít akciové portfolio -50 % jistě není vůbec příjemné...

V minulém článku jsem započal svůj pohled na riziko a uvedl několik příkladů z běžného života člověka, kde všude jej provází.

Posledních několik měsíců nás periodika a televize informují o probíhající krizi, která se promítá z/do finančních trhů a posléze i do běžného života člověka. Finanční instituce hlásí plánované snižování pracovních míst, stejně tak automobilky zavádí se odstávky ve výrobách, další na řadě budou subdodavatelé komponent, plánované investice se znovu zvažují s ohledem na budoucí odhadovaný vývoj hospodářství. Pokud člověk občas nahlédne do ekonomické části tisku, naskytne se mu nepříliš povzbudivý pohled na tu změť záporných čísel ve výkonnostech fondů za poslední období.

Zdroj: www.ifondy.cz, stav k 7. 11. 2008    (Výkonnost za období: 1D = den, 1T = týden, 1M = měsíc, 1R = rok, YTD = od počátku roku)

Pokud jste investoval někdy před 1 - 2 roky, lze pochopit, že při pohledu na statistiku výkonnosti převládá skepse, nespokojenost, možná vztek, úzkost a další projevy emocí, které vnitřně nepřispívají k rovnováze. Pokud jste dosud neinvestoval, je celkem přirozené, že tyto údaje mohou být zdrojem následné averze k budoucí účasti na finančních trzích a převládají černé myšlenky, které nás spíš přimějí držet se dál či zcela stranou od této oblasti. Aniž by to člověk jakkoliv blíže analyzoval.

Minule jsem poukázal na několik činností, které běžně člověk dělá: jízda autem, nákup zboží, loterie/sázky, sport, bankovní vklady. Když posloucháme rádio nebo televizi, často se tam objevují záběry nehod. Jak to, že poté nepřestaneme používat automobil? Právě jsme obdrželi jasný důkaz rizika. Reportáž o nevhodnosti/nespolehlivosti výrobku/služby by nás podle tohoto přístupu k riziku měla přimět si takový typ výrobku/služby vůbec nepořizovat. Ve skutečnosti co uděláme? Vybereme si jiného výrobce/dodavatele. Není to zvláštní přístup vůči tomu, jak se stavíme k riziku finančních trhů? Podívejme se na to podrobněji:

• Jízda autem – pokud jsme řidiči, absolvovali jsme autoškolu, testy a při určité míře opatrnosti si dovolíme podstoupit riziko jízdy. Pokud bude silný déšť, mlha či námraza na silnici, zcela automaticky jedeme pomaleji. Jak to? Jsme si vědomi zvýšeného rizika vzhledem k počasí a pomalejší jízdou se jej snažíme přirozeně omezit na přijatelnou mez.  Pokud jedeme dlouhou cestu sami, přirozeně uděláme pauzu, popř. někde přes noc přespíme. Opět se snažíme eliminovat riziko, tentokrát z únavy.
• Nákup zboží – běžně si jej necháme předvést. Proč? Proč někdo preferuje značku výrobku? Pokud jsem typ, který dá na značku, má k tomu dobrý důvod. Spolehlivost, servis, kvalita, cokoliv jiného a vždy je zatím snaha omezit riziko špatného nákupu. Při nákupu na internetu se často vracíme na portál, se kterým jsme byli spokojeni (má-li požadovaný druh zboží), volíme stejný způsob doručení, platby.
• Sázky – sázkaře bych rozdělil na dvě skupiny. První, která to bere jako zábavu, co kdyby to náhodou vyšlo, a druhá, podstatná menšina, co se tímto živí. Možná jste si všimli (pokud jste někdy zavítali do sázkové kanceláře), že někteří sázejí třeba 20 ticketů najednou. Jedná se o rozpisy, tedy různé kombinace možných výsledků, které mají mezi sebou určitá pravidla. Nebo chcete-li, jde v podstatě o systém. Osobně jsem viděl třeba vyvěšený výherní tiket, kde bylo 5 zápasů NHL a natvrdo vždy kříž, nula, tedy remíza. Pravděpodobnost, že toto někdo vsadil sólo…? Mnohem reálnější je skutečnost, že to byl právě jeden z těch několika vsazených tiketů, který mu zaplatil ostatní a pokryl riziko celkové ztráty. Navenek však takový tiket pro první skupinu je vzpruhou do dalšího sázení a někteří se to snaží napodobit sólo tikety. Inu, i takové sázkaře kancelář potřebuje, aby mohla dál fungovat.
• Zaměstnání – samozřejmě riziko kolapsu firmy stěží jako jedinec jakkoliv ovlivním. Ale co třeba: “… jde to tam od deseti k pěti a je jen otázkou, jak dlouho ještě. Raději se poohlédnu jinde.“ Slyšeli jste ji? V důsledku to znamená, že si začínám připouštět riziko zaměstnání a případně se jej snažím řešit.
• Sport – vyberu si třeba hokej. Nejsou hokejisti na ledu nějak obézní? A pak když je vidíme na tiskovce, jsou to takoví střízlíci. Snad jen osoba bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy by se postavila bez výstroje do hokejové branky. Ale protože jsou si hokejisté vědomi tvrdosti střely, používají chrániče, aby tato rizika omezila. Zcela přirozeně. Pokud se jeden z hráčů zraní, přestanou všichni hrát? Nikoliv, přestože dostali předložený důkaz rizika, které zde existuje i přes veškerou výbavu a zázemí.
• Pojištění – pokud riziko přesahuje únosnou mez a mohlo by mít velký dopad na životní standard, volíme pojištění. Pro všechny případy.

Co zde nalezneme společného? Krom toho, že tyto činnosti obsahují riziko, tak se zde objevuje všude zcela přirozená, racionální či podvědomá reakce člověka vedoucí k tomu, aby ochránil svůj život, své zdraví, svůj životní standard. A právě proto, že je mnohdy tak podvědomá až reflexivní, se nad ní nikterak nepozastavujeme. Přitom každé konání výše uvedené bylo v prvotní fázi stimulováno podnětem z okolí, které přimělo podvědomí člověka si připustit riziko a následně reagovat.

Proč je reakce člověka na riziko plynoucí z finančních trhů podstatně odlišná? Proč rovnou zaujme negativní postoj a přijme dogma za své? Jedním z důvodů je jistě ta skutečnost, že se zde přímo rozhoduje o penězích. To ve výše uvedených činnostech také, jenže zprostředkovaně. Pokud si nabourám auto (a nemám havarijní pojištění), bude mne to něco stát. Případ sázek netřeba komentovat, přijdu-li o místo, též se mě to finančně dotkne, v případě zdravotní indispozice to rovněž pocítím.

Pokud by stejný postoj jako k finančnímu riziku zaujal člověk i k ostatním činnostem, vlastně by život ustal. Ve skutečnosti k tomu nedojde, protože některá rizika jsme se již naučili zvládat, přijali jsme je do našeho života a síla návyku je vytlačila do jiné části mozku a na některé reagujeme již reflexivně. Víme, že kamna pálí (= riziko), v případě nutnosti, reagujeme reflexivně, aniž bychom jakkoliv přemýšleli.

Shrnu-li dříve uvedené, dovolím si napsat, že strach a obavy, které pramení z pojmu riziko finančních trhů (riziko investování) má tři hlavní příčiny:

1. Většina si neumí za tímto pojmem představit konkrétní věc, částku, ohraničenou oblast, tedy neumí si dané riziko definovat. Asi jako když někdo řekne, že přišel o peníze. Ale neřekne o kolik: o stovku, o tisíc, ještě o víc? Nebo když je řečeno, že si někdo koupil auto. Nevíte jaké, zda nové nebo ojeté, a přirozeně se zeptáte na značku. Potřebujete si informaci nějak zhmotnit, konkretizovat. Jenže jak to provést u finančního rizika?
2. Pokud bude riziko definované a ohraničené, nastává další problematická situace. Jak s ním pracovat? Jak jej účinně omezovat a kontrolovat?
3. K bodu 1) přispívají všeobecné informace prezentované v mediích, čímž dochází k ovlivňování davu a dav pak ovlivňuje vás jako jedince, i kdybyste periodika nesledovali.

Zde bych ukončil druhou část věnovanou chování člověka z hlediska jeho přijímání, podstupování a uvědomování si rizika běžného života, hledání paralel a rozdílů s rizikem plynoucím z finančních trhů. V následující části se zaměřím právě na příčiny, proč je tržní riziko vnímáno odlišně.