Zažili jsme sice loni v říjnu daleko horší odliv (16,7 mld. Kč), ale poté nastaly ty pětimiliardové. Za loňský rok z našich fondů 26 miliard korun odešlo a podobná částka vysublimovala v jejich hodnotě – přesnější data přinese až součet AKAT.
Že za poslední čtyři měsíce odkupy z fondů peněžního trhu přesáhly 24 miliard korun, není z jaksi čistě investičního hlediska žádnou tragedií, byť to nesporně pro investiční společnosti příjemné není.
Nějaký významný zvrat nenajdeme ani v ostatních segmentech fondbyznysu, určité trendy se snad přece jen rýsují. Tak například klesají odkupy z dluhopisových fondů, které signalizovaly už koncem uplynulého roku uklidnění výnosů. Asi není ještě všem dnům konec, protože zejména vládní bondy některých evropských zemí čeká ještě očistec.
Řecko, Maďarsko či Irsko se nás zdánlivě netýká, ale nepochybně se začíná škatulkovat a ani ty naše nezůstanou stranou. Tak například Moody´s snížila výhled ratingu Irska na „negativní“a irské státní dluhopisy se staly nejriskantnějšími v eurozóně. Náklady na zajištění proti ztrátám v případě jejich nesplácení (Credit-default swaps) tak již stojí víc, než kontrakty na dluhopisy z Chile, České republiky, Izraele, Malajsie, Saúdské Arábii, Thajska a Číny: vzrostly na 262,5 bazických bodů nad 3M Libor, a předehnaly tak dosud nejrizikovější Řecko (255 bps.).
Ani poslední týden nebyl pro naše dluhopisové fondy žádnou výhrou, když si ty největší odepsaly 1 – 1,5 %. Tříměsíční výnosy sice už lákají, ale kdo se podívá na ty roční, stále se musí zděsit.
REKLAMA
Beze změn pokračuje výprask smíšených fondů, ty také jen navazují na loňský podzim s měsíční půlmiliardou odkupů. Překvapením není asi ani větší odliv z těch konzervativnějších – za prvé byly větší a zadruhé své podílníky zřejmě i více zklamaly.
Co stále překvapuje, je téměř klinická smrt zajištěných fondů. Jejich loňská obliba od Šumavy k Tatrám letos dále padá do půlmiliardové pasti, protože je investoři prakticky nekupují a propast občas způsobí konec investičního období některého z nich. Kam lidé všechny ty peníze dávají, je zřejmé – do slamníků a šuplíků. Dokonce ve vývoji bankovních vkladů je vidět jejich znatelný pokles v druhém pololetí. Tezaurovaná hotovost tak jen za poslední půlrok musela silně přesáhnout 100 miliard korun.
Jestli alespoň část z nich čeká na pozitivní signály z trhu, aby se vrhla na investice, teprve uvidíme. Zatím se „chlapsky“ drží vlastně jen investoři akciových fondů. Sice jen po drobečkách, ale kladné nákupy pokračují a čtvrt miliardy za měsíc není zas tak málo. Kdo však čekal obrat trhů, musí být prašeredně zklamán. Zejména poslední sešup jistě nepotěšil: americké indexy si tak od začátku roku odepsaly 6,4 % (Nasdaq) až 8,8 % (DJIA) a Praha propadla bezmála o 10 %. Nu a taková Erste si šlápla do 30% jámy.
Na konci tunelu sice cosi bliká, ale nikdo netuší, zda jde o světélko na jeho konci, anebo jen o další šálivou bludičku marných nadějí.
A kdo chce ještě nějakou jobovku, tak Goldman Sachs tvrdí, že do šesti měsíců bude stát euro 32 Kč (tam byla naposledy před pěti lety) a ČNB srazí sazby na 1 %. GS sice málokdo bere vážně, ale na dovolenou zas možná pojedem nejvýš s řízkem k rybníku.
