Otázka zní: "Má obliba investičního životního pojištění racionální jádro?" Nebo, chceme-li: "Vědí vůbec klienti, co kupují, a vědí pojišťovací zprostředkovatelé, co prodávají?" Dovolím si vyslovit názor, že v mnoha případech nikoliv!
NEPOCHOPITELNÁ PODPORA
Kdybychom si provedli bleskový průzkum mezi klienty a prodejci IŽP a položili jim několik základních otázek z oblasti fungování kapitálového trhu a kolektivního investování, asi bychom byli velmi překvapeni.
Tomuto stavu bohužel velmi napomáhá stát, který na prodej IŽP neklade ani zlomek nároků, které klade na prodej otevřených podílových fondů. Podstata obou produktů je přitom totožná!
A je to navíc stát, kdo do IŽP přímo láká klienty možností daňových odpočtů. Přitom rizikově zcela srovnatelné a pro klienta mnohem levnější investování do podílových fondů státem daňově podporováno není… A tak se IŽP i přímým přičiněním státu prodává doslova jako housky na krámě.
PORTFOLIA SE NEMĚNÍ
Základní problém IŽP je v tom, že pro úspěšné naplnění jeho cíle (tedy dosažení vyššího výnosu než u konzervativního KŽP) je třeba s portfoliem aktivně pracovat. A to se u IŽP až na čestné výjimky neděje.
REKLAMA
Většinová praxe bude taková, že zprostředkovatel na začátku nastaví nějakou alokaci pojistného do fondů a po dalších 10, 20 či 30 let na ní nikdo nic nezmění. Pokud je na počátku nastavena příliš konzervativní alokace, klient rozhodně nevydělá více než v klasickém KŽP.
Pojišťovny se totiž ve většině případů nestydí zatěžovat i konzervativní portfolio vstupními poplatky ve výši 5% z investované částky, což by si u otevřených podílových fondů nikdo nedovolil.
CHYBÍ OCHRANA DOSAŽENÝCH VÝNOSŮ
Když odhlédneme od vysokých poplatků, bylo by možné ještě ledacos zachránit vlastní konstrukcí produktu. Nic totiž nebrání tomu, aby po vzoru některých programů pravidelného investování do podílových fondů mělo i IŽP nastavenu automatickou relokaci podílových jednotek.
Klient by si tak mohl na počátku zvolit dynamickou strategii a měl by jistotu, že s blížícím se koncem pojistné doby bude automaticky jeho investice postupně převedena do konzervativních nástrojů, aniž by se o to musel starat on či ten, kdo mu před 10, 20 či 30 lety produkt prodal.
Otázkou je, proč zatím pojišťovny tímto způsobem své klienty IŽP nechrání před důsledky nevhodné alokace a takový produkt nenabízejí? Předpokládají snad, že to klienti zvládnou sami nebo snad dokonce očekávají, že jejich zprostředkovatelé tu budou dalších 10, 20, 30 let a budou klientům alokace individuálně měnit? Nebo je jim to srdečně jedno? Ostatně – své poplatky mají přece jisté.
