Amerikou obchází strašidlo. Nikoli ovšem strašidlo komunismu; dokonce ani terorismus se nezdá být prvořadým tématem. Nynější hlavní starost Američanů má doslova a do písmene přízemní charakter. Ve světle posledních makroekonomických čísel totiž hrozí krize na trhu nemovitostí, především rodinných domků.
Vše začalo zhruba v letech 2001-03. Americký Federální rezervní systém, ve snaze zabránit hospodářské recesi, udržoval krátkodobé sazby na extrémně nízké úrovni. To se podařilo: americkou ekonomiku vytáhl z problémů neobyčejně silný stavební boom. Ten byl způsoben neobvykle levnými a dostupnými hypotékami. Na vlastní bydlení "dosáhl" prakticky kdokoli, včetně lidí s nízkými a nestabilními příjmy, kteří by za normálních okolností bydleli v pronájmu.
Z velké části se jednalo o imigranty z Latinské Ameriky, legální i nelegální. Jen v samotném roce 2005 bylo klientům hispánského původu poskytnuto 375 tisíc hypoték. Z nich nyní 73 tisícům – tedy téměř celé jedné pětině – hrozí propadnutí zástavy nemovitostí kvůli nesplácení hypotéky. Vlastnické bydlení mezi novými imigranty se rozmohlo během první poloviny tohoto desetiletí. Bylo to považováno za plnění amerického snu v praxi. Nyní začíná být zřejmé, že mnozí lidé si pořídili nemovitosti za přemrštěné ceny jen proto, že se uchýlili k neobvyklým "konstrukcím" hypoték, z nichž mnohé nabízely "lákavé" nízké sazby ze začátku, avšak zahrnovaly možnost jejich pozdějšího zvýšení.
Na tyto hypotéky obvykle "naletěli" méně vzdělaní lidé, kteří neuměli přečíst a pochopit detaily smlouvy psané drobným písmem ("fine print") anebo těmto detailům zkrátka nevěnovali pozornost. V případě imigrantů hrála roli i chabá, respektive nulová znalost angličtiny. Další díl viny na vzniklé situaci hrály nevybíravé praktiky realitních agentů, kteří jsou hladce schopni přesvědčit neznalého klienta, že ceny nemovitostí mohou jít pouze a výhradně nahoru, a že hypotéka, která spolkne většinu čistých měsíčních příjmů domácnosti, je vlastně vynikající obchod.
Španělsky mluvící realitní makléř José Luis Semidey, známý svojí pravidelnou rozhlasovou relací na Radio Universal, hovoří o lavině zoufalých telefonátů, žádajících o profesionální pomoc. Většině volajících však není pomoci. "Začalo to v roce 2005," tvrdí Semidey "a to nejhorší teprve přijde."
REKLAMA
Během nejbližších šesti let se odhaduje, že propadnutí zástavy hrozí 1,1 miliónu hypoték. Smutné příběhy lidí, kteří si na dluh pořídili dům svých snů a nyní zjišťují, že splnění snu bylo nad jejich síly, jsou v americké televizi i v novinách na denním pořádku. Nahid Azímí, pokladní v supermarketu s měsíčním příjmem 2400 dolarů, původem z Afghánistánu, vzlyká, když stěhuje své poslední věci z domu, který si v létě 2006 pořídila za 410 tisíc dolarů. Pohyb úrokových sazeb totiž způsobil, že výše její hypotéční splátky vylétla na 3800 dolarů měsíčně.
Některé hypotéční firmy šly tak daleko, že půjčovaly bez jakéhokoli dokladu o příjmech klienta. To není až tak výjimečné ani na českém trhu, ale půjčovat bez ověření dokladu totožnosti, to je přece jen odvážné. Nicméně velmi volná regulace hypotéčního trhu v kombinaci s vysokým apetitem obchodních oddělení hypotéčních bank způsobila, že ilegální imigranti se stali mohutným klientským segmentem. Řada z nich pracuje ve stavebnictví jako zedníci, tesaři, obkladači, atd. Recese stavebního průmyslu se tedy na trhu projeví zesíleně.
Ve strohé řeči makroekonomických čísel: během února poklesly prodeje nových rodinných domů o 3,9 %. V meziročním vyjádření jde o 18,3% pokles – což je hodnota, která je velmi varovná. Jde o pokles na nejnižší úroveň od léta roku 2000, kdy zhruba začala poslední americká recese. Mediánová cena prodávaného domu meziročně rovněž poklesla, o 0,3 %. Ačkoli se zdánlivě jedná jen o nepatrný pokles, tato informace má závažný význam. Pokles na federální úrovni – byť nepatrný – je na americkém trhu nemovitostí mimořádným a nevídaným jevem.
Pro Českou republiku mají informace o těžkostech s americkými hypotékami dvojí význam. Za prvé, něco podobného se také u nás může jednou stát skutečností. Za druhé, vývoj největší světové ekonomiky má vliv i na hospodářský růst a zaměstnanost v České republice. V letech 2005-06 se českému hospodářství vedlo dobře v první řadě díky celosvětovému oživení. To se však může v krajním případě proměnit v další celosvětovou recesi, v lepším případě jen ve zpomalení globálního růstu.
