Uvolnění kapitálového účtu Číny bude znamenat masivní příliv peněz do čínských aktiv

Abych ilustroval potenciál dalšího rozvoje, Čína má dnes například menší obchodní vztahy s Indií, než má s Thajskem. Z Pekingu do Bangkoku existuje týdně zhruba 20 přímých leteckých spojení, mezi Pekingem a Bombají jich je jen 6. Jako další příklad zmiňme i plánované železniční spojení mezi logistickým centrem Zhangzhou a holandským Rotterdamem. To zkrátí přepravu zboží ze 45 dnů v případě přepravy lodí na méně než týden po železnici. Čína se jednoduše snaží být v popředí celého euroasijského kontinentu a svými investicemi podpořit ricardiánský růst HDP napříč regionem.

To má své finanční konsekvence. Aby Čína mohla jít za všemi těmito zeměmi a nabídnout jim vybudování infrastruktury na dluh, je naprosto logické, aby se Čína snažila financovat výstavbu nikoli v amerických dolarech (jejichž cenu a dostupnost nemá pod kontrolou), ale v čínských juanech. A toto je pravděpodobně nejdůležitější trend posledních 5ti let. Zatímco před pěti lety Čína vypořádávala 0% svého zahraničního obchodu v juanech, dnes je to zhruba 30%. Abych postavil tento ohromný skok do správné perspektivy, je třeba si uvědomit, že Japonsko, které uvolnilo svoji měnu již v roce 1980, dnes vypořádává pouze 15% svého zahraničního obchodu v japonských jenech. Čína v podstatě přeskočila vývoj Japonska za pouhých 5 let. Míra využívání juanu jako prostředku mezinárodní směny je naprosto bezprecedentní. Dnes je renminbi pátou nejvypořádavanější měnou ve švýcarském měnovém systému SWIFT.

Pro Čínu je nyní naprosto zásadní, aby z renminbi dokázala udělat globální rezervní měnu. Německou marku regionu, pokud chcete. Měnu, které budou zahraniční partneři věřit, která bude lépe reflektovat asijský hospodářský cyklus než americký dolar a ve které budou ochotni přijímat strategické investiční a obchodní rozhodnutí. Čína má v tomto ohledu masivní konkurenční výhodu, kterou si uvědomuje jen málokdo. Čína má totiž hluboké a likvidní finanční centrum, kterému lidé věří. A pokud chcete vybudovat globální rezervní měnu, pak vlastnictví finančního centrum zajisté pomůže. Postavit takové centrum trvá obvykle 50 a více let. Potřebujete právníky, soudce, účetní, správce majetku, brokery, investiční bank a mnoho dalších subjektů. V tomto ohledu měla Čína velké štěstí. Po Velké Británii zdědila Hong Kong, a jak víme, Britové jsou ve stavbě finančních center velmi dobří.

Jedním z klíčových kroků, skrze který se z RMB má šanci stát postupně globální rezervní měna, je listopadové hlasování MMF, zda začlenit čínské renminbi mezi tzv. Special Drawing Rights měny. Současná situace není o tom, že by Čína prosila o to, aby se mohla stát členem tohoto vybraného klubu. Čína je totiž již natolik napřed, že by jakékoliv hlasování proti bylo výlučně politické a pro Čínu představovalo velkou ztrátu tváře. Před Evropany a Američany tedy stojí otázka, zda si chtějí znepřátelit Čínu a pokud ano, co je to bude stát? Soudě z nedávné historie, náklady aktu nepřátelství jsou poměrně vysoké. Vezměme si například Asijskou Rozvojovou Banku (ADB). Čína několik let lobovala za to, aby dostala lepší místo v rámci ADB, proti čemuž se stavělo Japonsko a USA. Tato situace dospěla až do situace, kdy Čína řekla dost a rozhodla se postavit si vlastní rozvojovou banku. Záhy na to založila Asijskou Infrastrukturní Investiční Banku s tím, že kdokoliv projeví zájem, se může připojit. V krátkém horizontu se přidalo 57 zemí a daly dohromady větší kapitál, než s kterým kdy pracovala ADB. Pokud jste tedy evropský či americký byrokrat v MMF, opravdu chcete zabouchnout dveře Číně? Pokud ano, nepodstupujete riziko, že si zítra Čína vytvoří vlastní MMF podle svých pravidel a vy se stanete irelevantní? A pokud jste Čína, co uděláte? S pravděpodobností hraničící jistotě můžeme říci, že do listopadového hlasování nedojde v Číně k žádnému výraznému oslabení měny. Čína se bude snažit chovat naprosto vzorně a bude udržovat juan ve stabilním pásmu. Zároveň bude chtít ukázat, že má likvidní a hluboký dluhopisový trh. Ten, jak je vidět na grafu níže, přinesl za poslední tři roky mimo jiné zajímavější rizikově očištěný výnos, než dluhopisy ostatních rozvíjejících se trhů.

Zdroj : Bloomberg, Colosseum

Současný scénář vidím zhruba takto:
1) Čínská vláda nedovolí žádný finanční akcident a do listopadu tak budou zajímavé zejména čínské spekulativní dluhopisy s vyšším výnosem.

^REKLAMA

2) Pokud v listopadu bude čínský juan přijat mezi Special Drawing Rights měny, pak se ocitneme v situaci, kdy každá hlavní rezervní měna vydělává investorům na krátkém konci výnosové křivky 0% a na dlouhém konci 1–2%. RMB přitom vydělává na krátkém konci 2,5% a na dlouhém konci 4% p.a. Tato dichotomie jednoduše splaskne, krátké i dlouhé sazby v Číně během příštích 6–12 měsíců spadnou a dluhopisy masivně vydělají.

Zdroj : Bloomberg

3) A jelikož jsme všichni Pavlovovi psi, kteří když bezrizikové sazby jdou dolů, tak nakupujeme riziková aktiva, toto další snížení bezrizikových úrokových sazeb bude vítr do plachet čínským akciovým trhům.

Podpůrnou silou, která činí investici do čínských dluhopisů a potenciálně i akcií zajímavou, je fakt, že všichni velcí asset manažeři na světě jsou součástí jednoho přecpaného a přelidněného obchodu.  A tímto obchodem je kopírování indexů. S liberalizací a posunem k řízené konvertibilitě renminbi se každá centrální banka a každá asset management firma bude snažit přidávat čínská aktiva do svého portfolia. Není to otázka zda, ale kdy. Vezměme si například Barclays Global Bond Index – Čína je zde zastoupena z 0%. Podívejme se případně na MSCI World – Čína opět zastoupena z 0%, MSCI All Countries – Čína je zastoupena jen z 2,6%. Pokud bude renminbi plně konvertibilní a kapitálový účet se otevře, zůstane na úrovni globálních indexů Čína zastoupena méně, než je Švýcarsko či Kanada? Pro představu, Čína tvoří 14% světového HDP a 16% světové tržní kapitalizace. Na úrovni globálních benchmarků by tedy Čína měla představovat minimálně 10% alokace. Jakmile se podíl Číny v indexech zvýší, investoři, kteří sledují indexy, se budou honit za vlastním ocasem. Bude doslova snazší protáhnout velblouda uchem jehly, než aby indexový fond dokázal dosáhnout správné alokace, aniž by čínské indexy dosáhly stratosféry. Stačí se podívat na chování japonského akciového indexu před třiceti lety. 
 

Zdroj : Bloomberg, Colosseum

I přesto, že v 70. letech MSCI Japan překonal MSCI World trojnásobně, v 80. letech, kdy Japonsko svoji měnu uvolnilo a MSCI Japan se stal součástí velkých indexů, se japonský trh naprosto zbláznil.  Jeho váha se zvýšila z 5% na 45% s tím, jak se každý investor hnal za indexem. A pokud si může být někdo něčím jistý, je zřejmé, že dnes existuje více indexových investorů, než před 30 lety.

^REKLAMA

Pokud tedy nevěnujete dostatek pozornosti čínským dluhopisovým či akciovým indexům, za několik let budete muset, ale to už bude příliš pozdě. Příběh posledních pěti let byl růst podílu Číny na globálním HDP, příběh příštích pěti let bude růst podílu Číny na globálních indexech.

Stejně jako jakákoliv jiná investice, i nákup čínských aktiv sebou nese rizika:
• Měnové riziko – zhoršení konkurenceschopnosti Číny či změny v relativních reálných úrokových sazbách sebou mohou přinést neočekávanou volatilitu na čínské měně.
• Specifické akciové riziko – čínské společnosti nejsou natolik dobře řízené a kontrolované jako firmy v západním světě, ať už se týče kvality účetních výkazů, burzovní regulace, či orientaci na tvorbu akcionářské hodnoty. Čínské akcie doporučujeme vždy zásadně kupovat v dobře diverzifikovaném portfoliu či skrze indexy.
• Tržní riziko – čínské indexy mohou fluktuovat v návaznosti na tržní volatilitu na globálních trzích.