Původ zlata musí deklarovat některá ze společností, rafinérií či mincoven, které jsou uvedeny na LBMA listu, a výraznou roli zde hrají Švýcarské rafinérie. A právě tyto rafinérie potvrzují, že jsou „zlatým“ hraničním přechodem mezi západem a Čínou. Informace a data o pohybu zlata ze Švýcarska se zpravidla na veřejnost nedostanou. Dodávky zlata do Číny jdou často mimo oficiální statistiky (OSN, IMTS 2010), pokud totiž rafinérie dostanou od vlády pokyn k dodávce zlata přímo pro vládu, nejsou nadále schopny deklarovat a evidovat, kam zlato směřuje, a proto se ve statistikách neobjevuje. Oficiálně by zlato mělo putovat do Číny přes SGE, reálně však zlato míří přímo pod střechu Čínské lidové banky (PBOC). Švýcarsko bylo a je jistou zárukou anonymity nákupu cenných kovů, což se nedalo říci o Velké Británii, Singapuru či Hong Kongu.
Avšak anonymní přesun zlata do Číny proběhl v posledních 5 letech právě i z Bank of England (BoE). Alespoň se tak domnívají analytici Ronan Manly, Bron Suchecki, Nick Laird a Koos Jansen ze společnosti Bullionstar. LBMA vydala v roce 2011 prohlášení, že odhad množství zlata, které má pod svými křídly BoE je ve výši 9000 tun. V roce 2015 tento odhad LBMA snížila na 6256 tun.
Podle ekonomických údajů HMRC (Her Majesty’s Revenue and Customs, což je neministerský útvar vlády Spojeného království, odpovědný za výběr daní), Velká Británie vykázala čistý export ve výši 997 tun: 2012 – import 904 tun, 2013 – export 1425 tun, 2014 – export 448 tun.
Odhad LBMA mezi lety 2011 a 2015 představuje rozdíl 2744 tun (9000t – 6256t), avšak oficiální statistiky HMRC hovoří pouze o 997 tunách. Velká Británie byla od roku 2006 do 2011 vždy „čistým dovozcem zlata“, takže hodnotu 9000 tun můžeme považovat za relevantní. Kde tedy zůstalo zbývajících 1747 tun?
Autor: Jan Žák, investiční analytik
REKLAMA
