Ve struktuře cenového vývoje v našem nejsilnějším odvětví se toho moc nemění. Na jedné straně vidíme meziročně výrazně nižší ceny v rafinériích (nezveřejňují se ovšem), na ropu navázaném chemickém průmyslu, těžebním průmyslu, výrobě kovů a energetice. Ne náhodou poslední jmenované obory rozhodně nelze – s ohledem na poklesy výroby v posledním roce – považovat za lídry tuzemského průmyslu.
Stejně tak jsou nižší ceny v potravinářském průmyslu, kterým napomáhají nejen levnější energetické vstupy, ale i klesající ceny zemědělských výrobců. Tedy zejména producentů masa a mléka. Po čase se k nim ovšem přidává i část rostlinné výroby, tak minimálně zde lze očekávat, že ceny potraviny na pultech obchodů zmírní svůj dosavadní propad a začnou i růst.
Rostoucí cena ropy a jejích derivátů by se měla projevit v cenách průmyslových výrobců i v dalších měsících. Překlopit však celý PPI do plusu nebude jednoduché, protože velká část průmyslu stále ještě zlevňuje. Nahoru mohli jít s cenami zatím jen výrobci některých stavebních materiálů, osobních automobilů (těch kompletních, nikoliv autodílů), dodavatelé vody, producenti součástek pro elektrická zařízení, obuvi, oblečení a část nábytkářů. Ostatní zlevňují díky levnějším vstupům nebo přímo pod tlakem odběratelů.
Inflace se tedy v brzké době od výrobců nedočkáme. Na datech sice „zapracuje“ dražší ropa, avšak průmyslové obory v útlumu prostor pro zvyšování cen příliš nemají. A u těch úspěšných není zase zdražování tak markantní, aby celkový cenový výsledek převálcovali. A v tomto směru jim příliš nepomohou ani rostoucí mzdy, protože nakonec to není jen o jejich tempu, ale i o podílu mzdových nákladů na celkových nákladech ve výrobě.
Petr Dufek
Finanční trhy
Československá obchodní banka, a. s.
REKLAMA
