Prezident Trump zůstává velkou neznámou i pro ty, kdo se s ním setkali; jeho povaha je v nejlepším případě nepředvídatelná a v nejhorším patologická. Přesto mi jeho schopnost „dostat věci do pohybu“ imponuje. Díky tomu dokázal přesvědčit řadu investorů, které mám v úctě, aby uvěřili jeho koncepci „zvířecího ducha“, tedy koncepci zavedené ekonomem Adamem Smithem v jeho myšlence ekonomiky laissez-faire. (To byl samozřejmě jediný ekonomický model před Marxovou definicí kapitalismu a komunismu.)
S Trumpovou propagací výše uvedeného postoje je ovšem jeden problém… laissez-faire je přesným opakem toho, co prezident prosazuje! Podle Trumpa znamená „zvířecí instinkt“ donutit firmy (a to ještě mluvím diplomaticky), aby udržely zaměstnanost v USA i přesto, že to poškodí jejich výnosy, produktivitu a dlouhodobý růst.
Zajímavé je také to, jak chce Trump „vytvářet pracovní místa“ v ekonomice, kde se FED i mnoho dalších obávají přehřátého trhu práce. Současná úroveň zaměstnanosti v USA je ve skutečnosti pod historickým průměrem země.
Měl bych pro Donalda malou radu: Nejde o pracovní místa jako taková, co potřebuje, nýbrž produktivnější americkou ekonomiku. Vyšší produktivita vytlačí mzdy výš a zvýší kvalitu nabízených pracovních míst.
Existuje téměř dokonalá korelace mezi růstem HDP a produktivitou. V této oblasti směřuje Trumpova politika proti preferovanému řešení, což by představovalo obrovské investice do základního výzkumu, větší konkurenci a (co je nejdůležitější) obrovské zlepšení amerického vzdělávacího systému.
Místo toho donutí prezident firmy, aby zaměstnávaly v USA, zatímco kvalitu těchto pracovních míst bude určovat pomýlený koncept „udržme průmysl naživu“. Tento přístup samozřejmě preferuje výrobu při vyšších mezních nákladech místo přechodu na produktivnější a konkurenceschopnější systémy. To představuje Trumpův zoufalý pokus navrátit ekonomiku Spojených států zpět do 50. a 60. let dvacátého století.
REKLAMA
Nový Nixon?
Už dávno tvrdím, že nejlepší způsob jak porozumět Donaldu Trumpovi je podívat se na prezidentské období Richarda Nixona. Za Nixona zažily Spojené státy zahraniční politiku stažení se (Nixonova doktrína), režim slabého dolaru (nezapomeňte na výrok ministra financí Connallyho: „je to náš dolar, ale váš problém“), velmi nacionalistický postoj, neomaleného prezidenta a Bílý dům v permanentní válce s FEDem – válce, kterou tehdejší šéf FEDu Burns nakonec prohrál.
Máme tu řadu podobností.
Zdá se mi, že tato moje teorie se částečně potvrdila, když jsem zjistil, že jedna z osobních věcí, které si Trump přinesl do oválné pracovny, je Nixonův dopis. Při svých nedávných cestách se mi dostalo dalšího potvrzení, že Trump Nixona obdivuje a napodobuje, ale vzhledem k tomu, že jsem tuto informaci získal důvěrně podle pravidla Chatham House, budete mi to muset věřit!
Takže co jsme se tedy dozvěděli po třech týdnech Donaldova prvního prezidentského období?
Dokázal potvrdit průběh americké reflace, ale pokud jde o „skutečné věci“ – tj. zda plní své sliby – má Trump zatím značné ztráty:
- Zákaz vstupu do země nyní míří k Nejvyššímu soudu.
- Vypadá to, že zákon o dostupné péči bude spíš nahrazen než zrušen, a navíc nejdřív v roce 2018.
- Zahraniční politika je zmatená; Donald se snaží vypadat jako drsňák, jen aby vzápětí ustoupil dřív, než napočítáte do tří (například to vypadalo, že jeho hlavním cílem bude Čína, avšak najednou přistoupil na desetiletí stabilní americké politiky vůči „jedné Číně“, tj. neuznání Taiwanu).
- Prezident přepnul z postoje „NATO je k ničemu“ k přislíbení účasti na květnovém summitu NATO (což bude spíš politická oslava kolaudace, protože velitelství NATO se stěhuje).
- 9. února přislíbil Donald Trump „fenomenální“ daňový plán, což všechny trhy poslalo opět do střehu…
Co tím chci říct? Neposuzujte americkou politiku podle toho, co Trump říká, sledujte, co dělá. Je to důležité… ignorujte jeho tweety, ale sledujte, co se děje vzhledem k jeho prázdným slibům.
REKLAMA
V zahraniční politice se Trump stále více podobá Obamovi a jeho domácí přístup se nyní zřejmě zaměří na jeho „fenomenální“ daňový plán – plán, který zatím otevírá daleko víc otázek, než přináší odpovědí.
Když byl tiskový mluvčí Bílého domu Sean Spicer dotázán, zda slíbený návrh bude v souladu s návrhem Republikánů, odpověď zněla:
„Nechci se pouštět do předpovědí, ale mohu vám říct, že to bude poprvé za velmi, velmi dlouhou dobu, co celá země zažije komplexní a kompletní daňovou reformu…“
Myslím, že k tomu by měl mít poslední slovo Tidwell z filmu Jerry Maquire: ukažte mi peníze!
To by snad o Donaldovi prozatím stačilo.
Ve skutečném světě je trh více než zmatený; dokonce i ostřílení veteráni mají problém s tím, jakým směrem se bude ubírat, ale konsenzus zatím zůstává:
Kapitál reflace, TINA (není jiná možnost), setrvačnost, pravidla o deregulaci.
REKLAMA
Dluhopisy s pevným výnosem: nynější odprodej výnosů je jen dočasný. Buď Trump splní sliby, nebo se Fed postará o růst sazeb.
FX: americký dolar poroste; hraniční daň by mohla vést k jednorázovému 25% zvýšení hodnoty.
Ekonomika: malý dopad na letošní růst, protože průzkumy se shodují, že růst HDP v letech 2017 a 2018 bude 2,3 % a CPI bude 2,4–2,5 %.
Můj názor se nezměnil (což je samozřejmě dáno i tím, že stárnu a nejsem schopen se přizpůsobit):
Můj obecný model je staré dobré „stálé portfolio“, což znamená 25% alokace do každé ze čtyř tříd aktiv: komodity, cenné papíry, dluhopisy s pevným výnosem a hotovost (nebo nemovitosti)
To se poté ročně vyrovná zpět na 25 % – moderní verzí je parita rizika. Následující graf ukazuje paritu rizika proti údajům z indexu S&P 500… ano, jsou zde stejné výnosy ale výrazně nižší volatilita.
V tuto chvíli je však moje alokace následující:
Akcie: 25 % (vzhledem k setrvačnosti)
Dluhopisy s pevným výnosem: 50 % (viz příloha)
Komodity: 25% (převažuje zlato a stříbro)
Hotovost: nula
Na závěr vtip…
„Jak poznáte, že čtete nějakou Trumpovu knihu? Začíná kapitolou 11.“
Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank
