Příjmy rozpočtu rostly z drtivé části díky přímým daním (+ 7,7 mld. u firem a 7,1 mld. u zaměstnanců), spotřebním daním (cigarety + 3 mld.) a pojistnému na sociální zabezpečení (13,6 mld. Kč). U první a třetí kategorie je evidentní stoprocentní vliv ekonomiky, u druhé pak vliv růstu spotřební daně z tabáku. Příjem z DPH, kde se mělo tažení MF ČR proti únikům projevit nejvíce, se zvednul jen o 3,8 mld. Kč (2,8 %), což při růstu maloobchodních tržeb o více než 8 % v první polovině roku ale není nic, k čemu by byla třeba tvrdá ruka ministerstva.
Ani výdejovou ukázněností se MFČR ohánět nemůže. Červnová data ukazují, že 19 miliardová úspora výdajů byla způsobena poklesem kapitálových výdajů o 24 mld. Běžné výdaje naopak vzrostly o 5 mld., přičemž nebýt úspory na nákladech obsluhy státního dluhu, způsobených poklesem výnosů na světových trzích a zkrácením maturity nově vydávaných dluhopisů, bylo by to ještě o 6 mld. více. U kapitálových výdajů je pak pokles vynucen zvenčí, pomalejším čerpáním EU fondů (tj., menší potřebou vlastních spolufinancujících výdajů).
Mnohem více než účelová interpretace dat mi však vadí návrat k mentalitě předkrizových let. Strukturální deficit rozpočtu se zhoršuje – předvolební „naklánění si“ voličů, které právě začalo, nepomůže – a v případě recese, která jednou určitě přijde, bude zase ve státní kase zet stamiliardová díra. Poučení z velké krize v roce 2008–9 se ve fiskální oblasti evidentně nekoná.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.
