Přitom červen je v tomto ohledu klíčový hned v několika směrech. Jednak s červnem skončí záchranný program pro Řecko ze strany Trojky, jenž byl vzhledem k řecké vnitropolitické situaci (předčasné volby letos v lednu) prodloužen o čtyři měsíce. Původně měl program trvat do konce letošního února. A ve hře je vyplacení závěrečné platby ze záchranného balíku ve prospěch Řecka, konkrétně 7,2 miliardy euro. Zároveň červen a zejména pak červenec jsou pro Řecko měsíce se značnými objemy splatného dluhu (zhruba 1,6 miliardy euro v červnu, jde o dluh Mezinárodnímu měnovému fondu: uhrazení mělo proběhnout ve čtyřech splátkách v průběhu měsíce, Řecko ale požádalo o možnost zaplatit vše najednou koncem června; v červenci jsou pak splatné zhruba 4 miliardy euro, z čehož 3,5 miliardy představuje splátka dluhopisu, jenž je v držení ECB). Obojí spolu souvisí, neboť výplata pomoci ze strany Trojky je pro Řecko vitálně důležitá z hlediska jeho schopnosti uhradit splatné závazky. Soudě dle výroků představitelů řecké vlády se ale na zasedání Eurogroup potřebné dohody nedočkáme. Hra bez zdánlivého konce tak bude pokračovat a dost možná se v nadcházejících dnech kvůli Řecku dočkáme mimořádného summitu EU.
Zde se dostáváme k otázce bankrotu Řecka. Je dobré si uvědomit, že pro nejbližší budoucnost Řecka se rýsují tři základní scénáře. Prvním scénářem je nalezení kompromisního řešení, kdy Řecko přistoupí na nezbytné minimum reforem a bude mu vyplacena zbývající pomoc (oněch 7,2 miliardy euro). Druhým scénářem je nenalezení dohody, což povede k bankrotu Řecka, zároveň ovšem k jeho setrvání v eurozóně: jakkoliv to může znít bizarně, tak samotný bankrot ještě neznamená nutně odchod z eurozóny a tento scénář je v tomto smyslu „druhý nejlepší“ po výše uvedeném scénáři, jenž je charakterizován nalezením dohody. Řecko by se v tomto scénáři „zbavilo dluhů“, zároveň by si zachovalo euro coby svou měnu a navzdory bankrotu by tak neupadlo do totálního chaosu. Třetí scénář je „katastrofický“: bankrot Řecka a jeho odchod z eurozóny.
Jsou zde tedy jasné náznaky, že řešení situace tento čtvrtek nalezeno nebude. Nicméně jde o jednání dvou stran (Řecko versus jeho věřitelé), kdy je nutno počítat s tím, že případná výsledná dohoda bude mít podobu kompromisu, tj. Řecko se zaváže jen k některým opatřením vyžadovaným věřiteli (nebo závazek bude „měkčí“, než věřitelé požadují, například v oblasti vývoje salda veřejných financí), zároveň ale případná dohoda bude za strany Řecka znamenat příslib výraznějších reforem, než jaké tamní vláda momentálně veřejně připouští. Zatím ale ze strany řecké vlády sledujeme pokerovou partii doplňovanou proklamacemi, že odchod její země z eurozóny není pozitivním scénářem pro nikoho. Jistě lze souhlasit s tvrzením, že odchod Řecka z eurozóny by byl špatnou zprávou pro všechny zúčastněné, zároveň ale sdílím názor, že by to bylo jednoznačně Řecko, na něž byl měl tento scénář tíživější dopad skrze hospodářskou recesi a finanční nestabilitu s dalekosáhlými sociálními otřesy. Co se týče eurozóny samotné, je dobré si uvědomit, že případný odchod Řecka v roce 2015 je něčím docela diametrálně jiným, než co by byl znamenal odchod v roce 2010 či 2011. Eurozóna v mezidobí posílila svůj institucionální rámec a ECB sáhla k opatřením, jež byla před několika lety těžko představitelná (v prvé řadě jde o programy nákupů vládních dluhopisů do bilance ECB). Evropská unie sice na jednu stranu investovala do záchrany Řecka velký objem prostředků (ke konci roku 2014 činil dluh Řecka vůči zemím a institucím EU bezmála 195 miliard euro a dalších 26 miliard činily závazky vůči ECB), zároveň tím ale získala velmi potřebný čas sama pro sebe, tj. za uplynulých pět let EU vybudovala instituce, jež dle všeho v případě odchodu Řecka pomohou eurozónu ochránit před fatálními otřesy.
Pro ilustraci – výše zmíněné „evropské pohledávky“ vůči Řecku (cca 221 miliard euro na konci roku 2014) byly ekvivalentem 1,6 % HDP Evropské unie či 2,2 % HDP eurozóny. Jinými slovy: uvedená částka sice není zanedbatelná, rozhodně ale není zdrcující. A navíc – euro je politický projekt. Je vcelku jedno, zda toto „přízvisko“ někdo vnímá coby pejorativní. Podstatnější je si uvědomit, že rozhodující politické síly v eurozóně si zachování tohoto projektu přejí, ideálně bez odchodu jakékoliv ze stávajících členských zemí, a budoucnost eurozóny nepoměřují jednoduchými kupeckými počty.
Eurozóna není soukromý byznys, je to politická priorita. Nicméně priorita zachovat funkční eurozónu neznamená, že věřitelé musí mít vůči Řecku nekonečnou trpělivost. Naopak. Od počátku letošního roku jsme se výrazně přiblížili bodu, kdy pro eurozónu může být v rámci její vlastní sebezáchovy přijatelnějším řešením bankrot Řecka, a dokonce i jeho odchod z tábora zemí platících eurem. Toho si je ale jistě vědoma i řecká vláda. Vědoma si je i toho, že většina Řeků si přeje euro zachovat, a snad si je vědoma i toho, že případný odchod z eurozóny by pro Řecko neznamenal rychlé a pozitivní řešení jeho stávajících těžkostí, ale naopak násobnou eskalaci jeho hospodářských a sociálních problémů.
Radomír Jáč, Generali Investments CEE
REKLAMA
