Podle demografické studie Allianz se pohled na život v důchodu liší. Turci spoléhají na rodinu a Japonci, na rozdíl od Francouzů, na úspory.

Studie zkoumá různé pohledy mladší generace (ve věku 30 – 45 let) a také starší generace (ve věku 60 – 75 let) na stárnutí a důchod v různých fázích demografického vývoje. Studie se také zaměřila na otázku, jak se lidé připravují na odchod do důchodu a jaké faktory ovlivňují jejich pocit bezpečí.

Nejviditelnějším rozdílem mezi generacemi v různých zemích je jejich pohled na budoucnost. „Například v Japonsku, ale v Evropě třeba ve Francii jsou obě věkové skupiny pesimistické. Při úvahách o svých očekáváních na následujících deset let života jsou pouze čtyři procenta Japonců ve věku 30 – 45 let optimističtí. Naopak v Malajsii se téměř 60 % obou generací své budoucnosti neobává,“ uvádí Brigitte Miksa, expertka na důchodové systémy ve skupině Allianz.

Na otázku, jaké okolnosti jsou v životě nejdůležitější k zabezpečení jistoty, byla nejfrekventovanější odpovědí „peníze, úspory“, a to v obou věkových skupinách. V Japonsku tak odpovědělo 65 procent obyvatelstva, v Malajsii ještě o deset procent více. V jihoevropských zemích, jako jsou Turecko nebo Itálie, je zase nejdůležitější rodina. Bez ohledu na státní příslušnost si většina mladých účastníků studie, s výjimkou Německa, myslí, že nemá dostatek peněz na zabezpečení se po dobu důchodu.

„Pozitivní však je, že lidé napříč zeměmi i kontinenty vědí, co mají dělat – co nejdříve začít šetřit. Existují ale výjimky. Například mladí lidé z Francie a Itálie nepovažují spoření za nejdůležitější. Tento postoj je dán tím, že evidentně nemají reálný odhad svých budoucích příjmů v důchodovém věku,“ doplňuje Brigitte Miksa z Allianz.

Je delší život šťastnější? Určitě, stačí mít dostatek úspor na to, aby i lidé v důchodovém věku mohli zůstat aktívními, mohli cestovat, sportovat, mít své koníčky a zájmy. S prodlužujícím se životem se totiž úměrně rozšiřují i životní vyhlídky a očekávání lidí. Střední délka života se posouvá a v mnoha zemích, a tak jsou plány a vyhlídky dnešních šedesátníků srovnatelné s těmi, které měli padesátiletí v druhé polovině minulého století.

^REKLAMA

Zvyšování průměrného věku společnosti vedlo napříč kontinenty k mnoha důchodovým reformám s cílem snížit zátěž na systémy sociálního zabezpečení. Alarmující zůstává skeptický pohled lidí na zabezpečení vlastních finančních rezerv. Současné negativní demografické předpovědi jsou však nezvratné –  mladší generace si to možná ještě neuvědomují, ale budou podporovat stále se zvyšující počet lidí v důchodovém věku.

„V současnosti na jednoho důchodce vydělává 1,6 ekonomicky činných obyvatel, do roku 2040 by se měl poměr vyrovnat a v roce 2060 už může na jednoho penzistu vydělávat pouze 0,74 pracujícího, což rozhodně nemůže stačit. Vlády všech zemí se s tím musí vyrovnat a systematicky pracovat na efektivitě svých důchodových programů a lidé zase optimalizovat kombinaci svých příjmů v penzi,“ uzavírá B. Miksa.