Bendův názor je v podstatě identickou kopií pozic zastávaných guvernérem Rusnokem a před ním i bývalým guvernérem Singerem. Exit z intervenčního režimu očekává Benda v roce 2017, s největší pravděpodobností v jeho polovině. Teoreticky se nebrání použití negativních sazeb, ale pouze jako podpůrného nástroje na obranu kurzového závazku v případě, že by spekulativní tok neúnosně vzrostl. Byť nevidí strop na to, kolik devizových rezerv může ČNB naakumulovat, „mít dostatečně vysoké reservy je dobrá věc“.
Dále pokládá kurzový závazek za mnohem efektivnější nástroj než negativní sazby a v případě nutnosti je ochoten posunout závazek na slabší úroveň, což v sobe implicitně zahrnuje přesvědčení, že kurzový závazek zafungoval. To je sice v rozporu s tím, jak se vyjadřoval po intervencích v listopadu 2013, ale vzhledem k odlišnému nynějšímu postavení lze změnu postoje trochu pochopit.
Pozoruji však jisté náznaky nekonzistentnosti i přehnaného optimismu. Ilustrací prvního je, že nový člen BR ČNB na jedné straně říká, že inflační tlaky nebudou natolik významné, aby si vyžádaly rychlé utažení politiky, na druhé straně však podporuje náhlý odchod ČNB z trhu před odchodem postupným. Přitom náhlý odchod, jehož negativem je pouze vyšší růst rezerv (který mu dle vlastních slov nevadí…), představuje riziko excesivního posílení koruny a tudíž právě rychlého utažení měnových podmínek. Příkladem přehnaného optimismu je pak očekávání, že „efekty dovozních cen vyvanou“ a naděje, že růst mezd „bude dále akcelerovat“, což, podle všeho, má přinést inflaci.
S tím nesouhlasím. Zaprvé, proti-inflační vítr vanoucí z EMU má původ ve stále široce otevřené negativní mezeře výstupu a ta se jen tak neuzavře: u českých dovozních cen neklesají pouze ceny komodit a potravin, ale nejrychleji za pět let klesají i dovozní ceny spotřebního zboží! Očekávat rychlé otočení tohoto vývoje v situaci, kdy je v EMU stále dvouciferná nezaměstnanost, Čína skrze oslabující měnu vyváží desinflaci a kdy Brexit evropské ekonomice nepřidá, se mi jako rozumné nezdá.
Zadruhé, i kdyby mzdy urychlily, v českých podmínkách to negarantuje inflaci: malá otevřená ekonomika spíše uvidí vyšší dovozy než markantně vyšší inflaci. Pohled na velice úzké propojení české a německé inflace je výmluvný.
REKLAMA
Jinými slovy: nová krev, která do ČNB v červenci přišla, tak dle očekávání zatím sází na kontinuitu měnové politiky. Já jsem však přesvědčen, že inflační situace se hned tak nezlepší a intervence už ničemu nepomůžou. Jsem ochoten se vsadit, že ČNB z devizového trhu neodejde ani v roce 2017 a že se ve druhé polovině roku dočkáme posunutí plánovaného termínu odchodu.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.
