Pátek 23. října. Svátek má Teodor.

Největší loňská škoda UNIQA pojišťovny: vyřízeno a zaplaceno

UNIQA vyřizovala jednu z historicky největších individuálních škod

Požár zdevastoval jedinečnou baťovskou budovu ve Zlíně

Pojistné plnění činilo takřka 180 milionů korun

Celkově jde o jednu z největších individuálních škod v historii UNIQA pojišťovny. Oheň vznikl docela nevinně vadou na osvětlení. Ta však ve svém důsledku dokázala ukončit existenci stavby, která stála na místě už bezmála sedmdesát let. Kvůli propadlým stropům, schodišti a poškozené konstrukci nařídil statik stržení dvou částí pojištěného objektu. V jeho prostorách byly uskladněny v době požáru elektrospotřebiče, jež během požáru rovněž vzaly za své. Zbývající část byla vážně poškozena, ale bude obnovena.

Majitel objektu, společnost Cream uzavřený investiční fond, a.s., měla sjednána u UNIQA pojištění areálu budov a pojištění proti přerušení provozu. V souvislosti s požárem využila obě smlouvy – za zničení a poškození objektů dostala vyplaceno loni celkem zhruba 180 milionů korun. Z této částky zaplatila UNIQA  již na konci léta zálohu na pojistné plnění a částku na demolici budov určených ke stržení v celkové výši 35 milionů korun. Zbývající část pojistného plnění obdržela firma koncem roku 2013. Do té spadalo také odškodnění ve výši okolo sedmi milionů korun za ušlý zisk z důvodu nemožnosti pronajímat objekt a čerpat nájemné po dobu přerušení provozu.

Vzhledem k technické složitosti určení příčiny události, jejích následků a nutnosti shromáždit kompletní dokumentaci Policie ČR, hasičů, ale i stavebních znalců a statiků, byla doba vyřízení škody poměrně krátká. Bylo to možné i díky bezproblémové a rychlé komunikaci pojišťovny s klientem.

Průmyslový areál ve Zlíně

 

Škoda a následné stržení se týkaly objektu, který spadal do jedinečného baťovského průmyslového komplexu v centru Zlína. I když není přímo památkově chráněn, patřil k tomu nejpozoruhodnějšímu, co v České republice v oblasti industriální architektury máme.

Obuvnický gigant vyrostl ze skromných počátků z přelomu 19. a 20. století. Na startu stáli sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi. Zásadní posun projektu přinesly cesty Tomáše Bati do Ameriky, kde na vlastní oči poznal nový průmyslový způsob výroby a tomu odpovídající tovární areály. Tato schémata přenesl na Moravu a postupně vybudoval největší průmyslový komplex v tehdejším Rakousku-Uhersku. Z dnešního pohledu nejzásadnější architektonické a stavební změny se datují od dvacátých do čtyřicátých let minulého století, kdy v centru Zlína vyrostly desítky nových hal a objektů. V té době zlínský podnik zaměstnával přes 20.000 lidí a produkoval na 160.000 párů obuvi denně! Formovaly se i obytné čtvrti pro zaměstnance, kulturní a vzdělávací zázemí v bezprostřední blízkosti továrního komplexu – promyšleně a na svou dobu velkoryse. Jako celek proto působí město dodnes výjimečně. 

První typizované tovární budovy s podobou, jakou s mírnými úpravami stavěl Baťa ve Zlíně ještě během druhé světové války, vyrostly v areálu v polovině dvacátých let. Měly úplnou železobetonovou skeletovou konstrukci v přiznané podobě a výplněmi typických červených cihelných spárovaných parapetů a velkých oken. Střechy byly rovné. Budovy měly standardní přístavek, schodiště, výtah a základní sociální vybavení. Hlavním cílem byla účelnost, jednoduchost, přehlednost a ekonomičnost. Objekty umožňovaly pohyb zboží po spádových dopravnících v rámci pásové výroby a snadnou organizaci dílen.

V letech 1924–1925 tak vyrostl prototyp, který dal vzniknout celému architektonickému směru, přenesenému nejen do veřejného života (obchodní budovy, kulturní domy, školy a větší obytné domy), ale postupně s expanzí Baťových závodů i do světa.

Po znárodnění v roce 1945 byl areál Baťových závodů využíván i nadále pro průmyslovou výrobu (jako přejmenovaný Svit v přejmenovaném Gottwaldově). Po převratu v roce 1989 však postupným utlumením aktivit pustl. Teprve v roce 2004 byl nejprve zdařile zrekonstruován slavný administrativní mrakodrap přezdívaný „jedenadvacítka“. Komplex obuvnické továrny čítající pětašedesát hektarů znovu ožil, ač už velmi nestejnorodě, když byl rozparcelován k podnikání mezi soukromé firmy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.