Zastánci žlutého kovu zlato milují, protože představuje reálnou, časem prověřenou hodnotu. V dlouhodobém horizontu je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ochránit bohatství v případě neustále se opakujících krizí. Odpůrci zlatu vyčítají především to, že jde o investiční nástroj, který nepřináší žádný dodatečný výnos (v případě akcií existuje dividenda, u nemovitosti příjmy z pronájmu apod.), a ten, kdo kupuje zlato, prakticky spekuluje na růst jeho ceny. V asijských zemích do toho všeho vstupuje silně zakořeněná tradice, díky níž je vlastnictví zlata samozřejmostí, ba dokonce povinností. Lidé tak vlastní ohromné množství zlata a nemají v úmyslu se jej zbavit. Platí to zejména v Indii, jejíž vláda to chce změnit a přichází s Gold Monetisation Scheme. „Indové své zlato milují a jejich láska hýbe nejen ekonomikou celého státu, ale celého světa. Dle historické tradice je pro ně žlutý kov prostředkem k uctívání bohů, moc dobře však vědí, že zlato poskytuje především bezpečnou diverzifikaci rodinných úspor,“ říká Kamil Kresta.
Zajímavý produkt, nebo letadlo?
Zjednodušeně řečeno, lidé budou moci v Indii ukládat své zlato v bankách na speciálních účtech za určitý výnos, který by dokonce měl být osvobozen od daně. Banky zase budou moci zlato dále půjčovat šperkařům, kteří ho nebudou muset nakupovat mimo zemi, a mluví se i o možnosti emitování dluhopisů navázaných na toto zlato. Úspěch takového kroku bude hodně záležet na legislativě, způsobu navrácení zlata jeho majitelům (jestli, a v jaké formě, dostanou zlato, nebo finanční vyrovnání) a určitě na již zmiňovaném výnosu. Indové se jen velmi neradi vzdají svého zlata, ale některé průzkumy ukazují, že když dostanou zajímavé podmínky, mohou svůj názor změnit. Pokud budou moci své zlato bezpečně uložit, takže se nebudou bát jeho odcizení, a ještě za to dostanou výnos, může mít program úspěch.
Program však má také své nevýhody. Kromě nedoladěné legislativy, neochoty bank ke spolupráci a nezanedbatelných nákladů je zde riziko placení dodatečných poplatků, možnost podvodů, složitost procesu kontroly ryzosti zlata apod. Nejdůležitějším bodem pro samotné lidi je pak záruka navrácení zlata.
Bude se opakovat známý zákaz vlastnění zlata americkými občany?
REKLAMA
Dobře známý je případ z roku 1933, kdy americký prezident F. D. Roosevelt nařídil konfiskaci a zákaz vlastnění zlata americkými občany a firmami. Původně mělo jít o výpomoc bankovnímu sektoru a ekonomice, která se vzpamatovávala z krize. Následná devalvace dolaru a růst ceny zlata však znamenaly znehodnocení úspor mnoha lidí.
Uvidí Indové své zlato ještě?
V Indii se sice zlato nekonfiskuje a v ideálním případě mohou lidé ještě vydělat na úrocích, ale v horším případě své zlato už nikdy nemusí vidět. Stejně jako USA ve třicátých letech může i Indie použít nahromaděné zlato v případě, kdy se dostane do ekonomických problémů. Vláda tím prakticky přenáší odpovědnost za své chyby na občany, kteří jí svěřují úspory – v tom jsou si oba případy velmi podobné. Ostatně, jedním z důvodů, proč Indie přistupuje k tomuto kroku, je i snaha o zlepšení obchodní bilance, kterou výrazně zhoršují právě velké dovozy zlata (zavedení cel na import zlata evidentně nepomohlo).
V konečném důsledku se může stát, že v případě zájmu lidí o navrácení zlata po určitém čase budou mít štěstí jen ti, kteří přijdou nejdříve a dostanou zlato nových klientů. Na ostatní zlato nezbude, protože v trezorech bank nebude – jde přece o snížení dovozů, ale poptávka po špercích určitě neklesne. Z potenciálně zajímavého produktu se pak může stát typické Ponziho schéma, při němž lidé sice budou mít peníze, resp. papírové nástroje, ale v době, kdy je dostanou, může být jejich reálná hodnota mnohem nižší, než je dnešní hodnota zlata.
„Na rozdíl od Indie, kde zlatu věří všichni a všichni ho také vlastní, se my Češi o výhodách žlutého kovu teprve přesvědčujeme. Jeho vlastnictví je anonymní a stát ho nemapuje. Své zlato si každý z nás může uložit do domácího trezoru, do bankovního trezoru nebo například u nás do trezoru České mincovny. Zatímco zlatu uloženému takříkajíc „pod polštářem“ hrozí riziko odcizení a banky podléhají státní regulaci, tak zlato je v našem trezoru v naprostém bezpečí,“ uzavírá Kamil Kresta.
