Čtvrtek 23. září. Svátek má Berta.

Má Pavel Řežábek o intervencích pravdu?

Banky 02.02.2017 | 16:31 0 Komentářů

V únoru odcházející člen Bankovní rady ČNB P. Řežábek v interview pro HN si ohledně intervenčního režimu  NB servítky rozhodně nebral. S jistou mírou nadsázky lze tvrdit, že v podstatě přirovnal intervenční režim z listopadu 2013 k invazi USA do Iráku. 

Jednalo se dle něho totiž o rozhodnutí založené na mylných informacích („Pokud bychom v době rozhodování o přijetí kurzového závazku například měli k dispozici skutečná čísla o spotřebě domácností, možná by dopadlo vše jinak“), na zveličení neexistující deflační hrozby („Tehdejší obava z deflační spirály byla nemístná.“) a bez jasné exitstrategie pro případ, že by se měnově-politický zásah nefungoval dle očekávání („Přenos kurzu do ekonomiky je mnohem rychlejší než u úrokových sazeb. Pak se bavíme o tom, že za půl, tři čtvrtě roku jsme měli mít jasný výsledek. Ten výsledek se však nedostavil.”). Je to jenom povídání bankéře, jemuž nebylo vyhověno v otázce nastavení měnové politiky, nebo má toto hodnocení oporu v realitě?

Co se mylných informací týče, je pravdou, že data o spotřebě domácností byla posléze revidována směrem nahoru. ČNB se však musí rozhodovat na základě dat, která jsou aktuálně k dispozici, takže uvažovat nad pozdějšími revizemi je bezpředmětné.

Co však relevantní je, je skutečnost,  že žádná data té doby neukazovala na deflační mentalitu spotřebitelů. ČNB  sice data o inflačních očekáváních domácností nezveřejňuje, očekávání nefinančních podniků však byla celý rok 2013 výrazně kladná (na rok dopředu nad 2 %), spotřebitelská důvěra od počátku roku 2013 rychle rostla a od léta 2013 meziročně  rostly i maloobchodní tržby, u aut ve 2. a 3.čtvrtletí dokonce v průměru o více než 6,5 % r/r. 

Absence odvážné exit strategie je výtka také relevantní. ČNB v intervenčním režimu setrvala i poté, co se ukázalo, že jeho přínos je diskutabilní. Růst průmyslové produkce, maloobchodních tržeb či poptávkové inflace (harmonizované inflace bez energií, potravin a regulovaných cen) byl totiž v roce 2014 i 2015 nerozeznatelný od Polska, Maďarska či Slovenska, kde žádné umělé oslabování měny neprobíhalo. V Polsku, které mělo celou dobu výrazně vyšší reálné sazby, se pak žádná deflační spirála nedostavila ani s více než dva roky trvající deflací (během které v průměru ceny klesaly o 0,8% r/r). Že by vývoj v ČR byl v případné deflaci výrazně jiný, je dle mého nepravděpodobné.

Je pochopitelné, že ČNB se obávala posílení koruny po exitu dle původního plánu (začátkem roku 2015), když už pro nic jiného, pak pro dopad na svou kredibilitu. Zkušenost okolních zemí však dává tušit, že by k žádné deflační tragédii nedošlo. Nyní se prudkého posílení koruny tolik obávat nemusí, je to ovšem výměnou za odhadem skoro 40 mld. EUR ve vyšších devizových rezervách ČNB. A je otázkou, co je lepší.

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.