Pátek 25. června. Svátek má Ivan.

Komentář k aktuálnímu dění v EU: Odstartovala kampaň před britským referendem

Investice 19.04.2016 | 12:16 0 Komentářů

– V současné turbulentní době existují patrně pouze dvě témata, která mají schopnost změnit Evropskou unii k nepoznání (do nedávna bylo ještě téma třetí – hospodářská krize; z ní jsou však silou vůle nalézána východiska a cesty k překonání jejích následků). Je to téma migrace úzce propojené s mimořádně zvýšeným rizikem terorismu (migrací pak nemáme zdaleka na mysli pouze stávající vlnu, ale proces trvající 50 a více let, jehož průvodní jevy a dopady nebyly adekvátně vyhodnoceny) a nyní téma případného Brexitu, resp. referenda o britském členství v EU. Při vší úctě ke všem ostatním tématům žádné další není v současnosti pro Unii významnější.

Proč je otázka britského referenda klíčovou událostí právě uplynulého týdne? Protože právě v jeho závěru došlo k oficiálnímu spuštění kampaně k této události, která přinese rozuzlení za dva měsíce, přesně 23. června. A proč je tato událost tak klíčová?

Zaprvé proto, že přestože v uplynulých desetiletích Británie nesporně utrpěla na své slávě a renomé, je to pořád velmi vlivná země, významná evropská ekonomika, která si v EU za více než 40 let svého členství vždy hledala svoji vlastní cestu a „jednou nohou“ byla a je ukročena mimo hlavní integrační proud.

A za druhé proto, že v nynější velmi vypjaté době může výsledek britského referenda znamenat zásadní signál. V případě odchodu z Unie může povzbudit odstředivé síly spojené s „vlastním řešením“; v případě setrvání může naopak posílit vztah členských států k Unii a současně též to, aby se Unie zaměřila výlučně na prioritní oblasti klíčové pro ni jako celek a stáhla svá chapadla od parciálních témat, která jsou nadto efektivněji řešitelná na úrovni členských států, aniž by docházelo k erozi unijní pospolitosti.

Je paradoxní, že v současnosti jeden z nejpřesvědčivějších obhájců setrvání Británie v Unii, a to přímo její premiér David Cameron, tuto eskapádu sám spustil před něco déle než třemi lety, když toto téma nadnesl společně s tématy, která pro reformu EU navrhoval tak, aby tato byla „opět dobrá“ i pro Británii. A postavil tuto diskusi poněkud konfrontačně v tom duchu, že britský občan byl měl v referendu rozhodnout, zda opravdu dobrá je.

Ne, že by nebylo v EU co reformovat. Právě naopak. Nicméně cesty reforem by patrně neměly být činěny trošku vyděračskými praktikami, do jejichž pasti nyní spadl i sám britský premiér (a jejichž primární impuls mohl klidně spočívat ve vnitrobritské politické debatě). Nyní se David Cameron snaží lopotně vyvážit systém do opětovné rovnováhy, ale je otázka, zda se mu to podaří. Ona před třemi a půl lety zažehnutá zápalka v mezičase vytvořila poměrně životaschopný zdroj, zásobující významnou část britské populace snící o návratu ke splendid isolation. A proti němu postavila rovněž nezanedbatelnou skupinu zastánců Británie coby součásti EU.

Přestože si to autor tohoto komentáře rozhodně nepřeje, zkusme si heslovitě přiblížit to, co by bylo možné očekávat v případě potvrzení Brexitu:

  • v první řadě obrovskou nejistotu (Britové jsou zvyklí, že díky svému volebnímu systému se zcela neprodleně po volbách koná; druhý den je ustaven ministerský předseda a do týdne funguje vláda; v tomto případě by to bylo zcela jinak: Brexit by trval léta, Británie by setrvávala formálně v Unii, při vyhlídkách ukončení členství by byla členem buď zcela bez zájmu, anebo naopak velmi oportunistickým ve svůj vlastní prospěch, kterého až tak nepálí budoucnost EU, jako spíše podoba bilaterálních vztahů s EU);
  • není pravda, že výstup Británie z EU sám o sobě by jí automaticky zajišťoval jistoty a výhody člena Unie či statut člena Evropského hospodářského prostoru. Británie by se ocitla mimo prostředí Jednotného vnitřního trhu, mimo systém financování, mimo koordinaci řady významných politik; pokud by nebyla uzavřena bilaterální dohoda podobná té se Švýcarskem, byl by formální statut Británie coby nečlena EU vůči Unii na úrovni pod předkandidátským statutem (s nemožností volného pohybu osob z Británie do Unie, s přerušením volných toků zboží, služeb a kapitálu; podmínky pro zajištění těchto transakcí by bylo zapotřebí vyjednat, resp. by mohly být předmětem případné dohody o vystoupení, se kterou by nadto muselo souhlasit podle nyní platných pravidel 80% jsoucích členských států EU);
  • došlo by k poklesu investiční atraktivnosti Británie; řada zvláště neevropských investorů přichází do Británie kvůli jejímu členství v EU a mnohdy v kombinaci s faktem, že Británie disponuje nejvyspělejším finančním trhem na světě (i jeho atraktivnost je však členstvím v EU posílena);
  • je možné též uvažovat o drsných následcích na britskou celistvost. Nedávné referendum ve Skotsku se vyslovilo za zachování Skotska v britském svazku. Nicméně již nyní se objevují hlasy, že v případě upřednostnění varianty Brexit by došlo k brzkému zopakování si hlasování o setrvání Skotska v rámci Británie, neboť Skotové mají zájem v EU být. Nemluvě již o signálu na další teritoria v Evropě.

Buďme však realistickými optimisty a předpokládejme, že Británie v EU zůstane i po referendu. To nejhorší, co by se mohlo stát, by byl spánek na vavřínech. Řada britských připomínek k fungování EU je oprávněných a neměly by usnout. Britské setrvání v EU by znamenalo, že značka EU má vysokou hodnotu, které britský hlas dodá na respektu. Pouze to klíčové z britských témat, že v Evropě by měl zkoušet štěstí každý na vlastní pěst (a tím i do značné míry na úkor druhých), je v nynější fázi vývoje globální ekonomiky pro přežití Evropy těžko přijatelné.

Tisková zpráva: Hospodářské komory České republiky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.