Fintechu, vítej v SEA, vítej doma

A je to poměrně logické. Víte, že třeba běžný Filipínec tráví na sociálních sítích nejvíce času denně na světě? Je to tak. Nicméně účet v bance je pro něj pravděpodobně něco nedosažitelného. Finanční gramotnost je v některých oblastech Asie na velmi nízké úrovni. Běžní lidé nemají žádné bankovní produkty, nemají k nim vůbec přístup. Samozřejmě se ale také Asiaté potkávají s životními situacemi, kdy například potřebují překlenout určitý čas krátkodobou půjčkou nebo chtějí mít možnost čerpání peněžního kreditu. U nás je to běžné. Využíváme těchto služeb u svých bank automaticky. Banky v regionu jihovýchodní Asie mají ale zájem jen o určitý segment lidí a pro masovou většinu jsou posledním místem, kam by si šel spotřebitel pro půjčku. Systém půjček jako takových v regionu vůbec neexistuje.

Banky v Asii nejsou na většinovou populaci připraveny. Nemají dostatek informací o klientovi, aby mu mohli půjčit. V některých zemích je penetrace kreditních karet kolem 4 procent. Banky netuší, zda je daný klient důvěryhodný, či nikoli. Navíc dostat se do odlehlejších částí není pro bankovní giganty proveditelné. To vše hraje do karet fintechu.

A tomu se daří. Dokáže plně zastoupit banku. Vzal si na starost služby jako transfer peněz, krátkodobé půjčky nebo pomoc v oblasti budování kreditního skóringu, který lidé vlastně nemají, jak získat. Fintech nejvíce pomáhá s microfinancingem. Protože populace nemá bankovní účty, nemá ani kreditní karty, ale má mobilní telefon. Krátkodobé půjčky pak vykrývají jejich funkci. V praxi pak tyto krátkodobé půjčky zároveň klientům pomáhají budovat si u fintech společností důvěryhodnost a šanci dosáhnout příště na větší půjčku.

Fintechové firmy plně nahrazují banky a vyplňují plnohodnotně mezeru na trhu, a to dokonce rychleji než banky a za daleko lepších podmínek. Nutná je samozřejmě co nejlepší znalost trhu. Je třeba zdemokratizovat přístup lidí k penězům a dostat k nim základní finanční produkty. Zásadní je pak vzdělávat lidi! Finanční gramotnost je něco, co v regionu zásadně chybí. Lidé neumí spořit, spočítat si splátky. Výzkum Cashalo (pobočka Oriente) odhalil, že jen 3 z 10 lidí si jsou schopni vypočítat částku úroku z vypůjčené sumy.

^REKLAMA

Tato situace je dána samozřejmě vyspělostí dané země, jejím historickým vývojem a také infrastrukturou. Je jasné, že lépe se buduje pobočková síť u nás než na Filipínách. V zemích, kde působí Oriente jsou propastné společenské rozdíly. Střední vrstva je sice dlouhodobě na vzestupu, ale stále je rozdíl mezi horními 10 % a zbytkem extrémně propastný.

Dalším rozdílem mezi námi a trhem na Filipínách, ve Vietnamu nebo v Indonésii je nutnost vybudovat také offline část podnikání. Kultura v těchto zemích je taková, že lidé jdou o víkendu ráno v deset do nákupního centra, tam mají klimatizaci a další služby, celý den se pohybují po nákupním centru a odchází v deset večer. To je to místo. A tam je nutné být.

Firmy, které chtějí působit na těchto trzích musí přijmout myšlenku, že lidé většinou neumí spořit. Nemají cit na to se dopředu zabezpečit. Je nutné dávat pozor, aby se nepředlužili a byli schopni splácet. Proto je musíme vzdělávat a přistupovat k nim individuálně. Ne jako v Evropě. Také mnoho čínských firem vstupuje sebevědomě na tyto trhy v domnění, že je nemůže nic překvapit, že jsou doma. Ale ve většině případů jim trvá dlouho, než se jim podaří pochopit odlišnou mentalitu a někdy musí trh opustit bez výsledku a se ztrátou. Čínské firmy totiž v podstatě aplikují své metody z Číny jedna ku jedné. Přijdou s placením přes QR kódy na Filipíny, kde nikdo QR kódy nezná a nefunguje to.

Tyto trhy jsou specifické a je třeba pro ně mít řešení šitá na míru. Nebýt arogantní a učit se přímo od lidí.

Vlastimil Hrabal, Vice President Sales ve společnosti Oriente