Konfliktním bodem přijaté regulace v průběhu jejího projednávání bylo zejména jednotné „zastropování“ poplatků, které banky účtují za zpracování transakcí platebními kartami. (Nově: pro platby debetními kartami bude strop 0,2 procenta z placené částky, u transakcí kreditními kartami 0,3 procenta, přitom horní limit se bude týkat jak domácích, tak přeshraničních plateb kartou.)
„To učiní trh transparentním a postupně by nižší poplatky měly vést k nižším cenám pro uživatele karet“, zdůvodňovala svoji iniciativu Evropská komise. A aktuálně je dokonce tato úspora pro spotřebitele vyjádřena v konkrétních číslech: prý má omezení poplatků přinést „roční úsporu 730 milionů eur (20 miliard korun) na straně spotřebitelů a šest miliard eur (163,6 miliardy korun) na straně obchodníků“. Za obchodníky se vyjadřovat nebudu, ostatně zřejmě oni regulaci úspěšně vylobovali (a pochybuji, že ze svého „krajíce“ dají spotřebiteli množství více než malé). I některé spotřebitelské asociace regulaci poplatků podpořily (ostatně ony často podporují každou regulaci), avšak neiniciovaly ji.
Předjímaná úspora pro spotřebitele zní přesvědčivě. Kdo by nechtěl 20 miliard korun. Jen zcela nepatrná částka z toho by z našeho sdružení (SČS) učinila skutečně nezávislou organizaci, hlavně na ministerstvech, kde už bychom nemuseli žebrat. Napadlo mě, že bychom se všichni zaměstnanci sdružení (= 5) složili a svoji roční úsporu za platby kartou věnovali sdružení. Nu, mohli bychom to učinit bez důsledků a dopadů na rodinný rozpočet každého z nás; dali bychom totiž dohromady pět Euro. Ano – dle EK připadne na každého obyvatele Evropy roční úspora ze zavedené této regulace 1 Euro. Divíte se, že se Evropská komise, předkladatel schváleného návrhu, nestydí prezentovat takovéto závěry studií, pořízených za veliké peníze?
Ale neradujme se předčasně. Ani toto jedno Euro nám na účet nikdo nepošle. V důsledku zavedených opatření se regulované poplatky (nižší výnosy pro kartové operátory a banky) přenesou zvýšením nákladů za pořízení a držení karet na držitele karet – spotřebitele. Svědčí o tom zkušenosti ze zemí, kde k určité formě regulace poplatků v minulých 10 až 15 let došlo.
Na tento problém, totiž nepříznivý dopad této regulace na spotřebitele jsme opakovaně upozorňoval; jak vidno – neúspěšně.
REKLAMA
V zaváděné regulaci spatřuji i další problém. V současnosti jsou obchodníci často nuceni (chudáci!) přijímat všechny karty za podmínek stanovených jejími vydavateli. Na základě nových pravidel budou obchodníci, kteří si zvolí určité schéma platebních karet, povinni přijímat pouze platební karty v rámci daného schématu, které podléhají pravidlům pro zastropování poplatků. V případě, že se rozhodnou tohoto práva využít, budou nakupující moci platit u nich jen omezeným počtem karet. Dle vysvětlení EK by nižší poplatky měly snížit náklady jak pro obchodníky (o tom jaksi nepochybuji), tak nakupující (haha – viz výše).
Schválený text směrnice, který zřejmě již jen formálně odsouhlasí Rada ministrů členských zemí, ovšem zahrnuje některá ustanovení, která jako spotřebitelé neodmítáme. „S dostatečným časovým předstihem před podpisem smlouvy dodá poskytovatel platebních služeb spotřebiteli jasné a objektivní informace o všech dostupných značkách platebních schémat i o jejich charakteristických rysech, včetně rozsahu funkcí, nákladů a bezpečnosti,“ stanoví mimo jiné směrnice. Příště, když si půjdeme koupit Forda, prodejce nás bude muset podrobně informovat o všech přednostech Toyoty. Spotřebitel se má prostě v Evropě dobře. Proč si tedy pořád stěžujeme.
