Eurodolar na houpačce

Důvodem prvního z těchto pohybů byla konference centrálních bankéřů v Jackson Hole, na které se jak Yellenová tak Draghi měnové politice úplně vyhnuli a raději se opřeli do Trumpa. Yellenová mluvila o potřebě regulace, čímž se zřejmě nadobro odepsala z kandidátní listiny na (staro)nového šéfa FEDu, Draghi si zase intelektuálně rýpnul, když mluvil o nutnosti zachování volného obchodu a volných, svobodných trhů pro globální prosperitu. Trh však namísto těchto narážek čekal něco konkrétnějšího o budoucí měnové politice –  v případě Draghiho třeba poznámku ke kurzu eura, v případě Yellenové např. náznak, jak to FED vidí s dalším utažením a s v létě ohlášeným plánem na smrsknutí své rozvahy. Když se ani jednoho nedočkal, vyložil si to tak, že Draghimu silné euro nevadí a že tedy začátek ukončování kvantitativního uvolňování ECB je na dohled, a v případě FEDu tak, že už letos nic neudělá, když se inflace vyvíjí přesně opačným směrem, než v posledním roce říkal.  Výsledkem byl skok přes 1,20, tj. nejvýše od ledna 2015.  A nebýt revize amerického růstu HDP ve druhém čtvrtletí směrem nahoru, euro by asi ve své spanilé jízdě pokračovalo i dále.  Takto se zase rychle vrátilo pod 1,20 s tím, jak začala vlna výběrů zisků.

Co nás čeká na tomto měnovém páru v září? Klíčová budou zasedání centrálních bank – zasedání ECB již příští týden (7. 9.) a zasedání FEDu o 12 dní později (19. – 20. 9.). ECB se nyní už těžko vyhne komentáři k síle eura a očekávám, že nijak nadšená z vývoje kurzu nebude. Vzhledem k tomu, že jádrová inflace v Eurozóně se ani v srpnu nezměnila a zůstává nízko (1,2 %), čekám spíše holubičí vyznění. Naopak silný růst amerického HDP ve druhém čtvrtletí, slabší dolar a to, že Trump právě ohlásil kampaň se svým plánem daňové reformy (který vypadá o něco lépe připravený než zbabraná reforma zdravotnictví), naznačují, že FED zahraje na jestřábí notu. Koncem září tak dle mého bude dolar o něco silnější, než je nyní.

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management