7 zlatých pravidel finančního plánování, bez kterých se neobejdete

Rada první: Zbavte se drahých dluhů.

Draze půjčené peníze vysají vaši peněženku rychlostí blesku. Bylo už to řečeno mockrát, že úvěry na zbytné věci, tedy na ty, které lze oželet, jsou nejdražší. Týden dovolené splácíte rok, dva. Už po dvou měsících víte, že to za to nestálo a dalších dvacet dva si to budete uvědomovat stále více a více. Nákupy na kreditní karty sice udělají parádu, ale jejich splácení bude opravdu těžké.

„Nejhůře je na tom ten, kdo má více úvěrů, zejména od nebankovních společností či na kreditních kartách. S každou samostatnou půjčkou totiž platí další úroky. Pokud nemá možnost dluhy jednorázově splatit, nejvýhodnější bude je sloučit, tedy konsolidovat. Tímto krokem dlužník docílí toho, že splátka může klesnout, buď snížením úrokové sazby jako takové – platí jednu sazbu -, nebo změnou parametrů, například doby splácení,“ radí Michal Cibulka, metodik finančního plánování Broker Consulting, a dodává: „Vždy doporučuji nejprve se zbavit všech dluhů a pak teprve tvořit rezervy formou spoření či investic. Úrok půjčky vždy bude vyšší než možné zhodnocení vkladů.“

Rada druhá: Optimalizujte drahé produkty.

^REKLAMA

Tato rada je především o smyslu jednotlivých finančních produktů – tedy důvodech, proč je máte uzavřené. Vedle důvodů je neméně důležité jejich správné nastavení, aby vám opravdu pomohly se zajistit a finančně překlenout problematické období. Například pojistná rizika jako invalidita či smrt krytá v řádech sta tisíců korun nemusí být dostačující. V případě pojistné události, tedy úmrtí či trvalé invalidity živitele rodiny s dlouhodobým zajištěním trvale nepomohou. Překlenutí takových událostí je otázkou let, tedy milionů korun. Stejné je to u podpojištění u pojistné smlouvy na nemovitost či domácnost. V případě pojistné události bude pojišťovna krátit plnění v řádu desítek procent. Špatně nastavené pojistné produkty jsou, i když se to na první pohled nezdá, opravdu drahé, protože až se něco stane, pocítíte, jak draze za ně ještě zaplatíte, protože nepokryly to, co měly.

Rada třetí: Nedržte volné prostředky na běžných účtech a termínovaných vkladech.

Na běžných účtech mají opatrní Češi uloženo podle posledních dat více než jeden bilion korun. Jejich rezistence vůči pohybům a poklesům úročení bankovních produktů je až obdivuhodná. I když účty nevydělávají, Češi na nich peníze nechávají. Mají totiž pocit, že na spořicím či běžném účtu úspory nejlépe ochrání. Ale opravdu je to bezpečné?

Cibulka nabízí jiný pohled: „Na běžných účtech se peníze téměř neúročí, a každý rok tudíž ztrácí svou hodnotu, protože existuje inflace. Tedy Češi dobrovolně podstupují ztrátu svých peněz v domnění, že je tak chrání.“

^REKLAMA

Rada čtvrtá: Vytvořte si provozní rezervu.

Na běžný provoz domácnosti by měl mít každý vytvořenu rezervu, z které pokryje případné nenadálé výdaje. Hradit rozbitou televizi či pračku z kreditní karty či půjčky je drahý špás, to už jsme si řekli u první rady.

„Rezerva by se měla pohybovat v takové výši, aby pokryla šest měsíců výdajů domácnosti. Je dobré ji uložit například na spořicí účet, aby v případě nouze byla okamžitě k dispozici,“ doporučuje metodik finančního plánování.

Rada pátá: Vyřešte si vlastní bydlení.

^REKLAMA

Kdo má židli, ten bydlí, zpívá se v jedné písničce z poloviny minulého století. To už dávno neplatí. Dneska je třeba mít daleko více. Abyste si mohli pořídit vlastní bydlení, je třeba splnit řadu podmínek. Tou hlavní je mít alespoň 20 procent z pořizovací ceny nemovitosti k dispozici.

„Další podmínky říkají, že výše dluhu žadatele o hypotéku by neměla překročit devítinásobek jeho ročního čistého příjmu a současně by měl na splátku dluhu vynakládat maximálně 45 procent svého měsíčního čistého příjmu. Proto pořízení vlastního bydlení vyžaduje dlouhodobou přípravu a finanční plánování,“ uvádí Michal Cibulka a dodává: „Po splacení závazku se vlastníkovi nemovitosti rapidně snižují výdaje oproti člověku, který bydlí v nájmu. Proto vyřešení bydlení by mělo být jednou z priorit.“

Rada šestá: Dobře a levně pojistěte majetek a rodinu

Ve třetí radě zaznělo, že Češi jsou „opatrní“. Ovšem ne tak, jak by měli být. Opatrnost znamená se zabezpečit v případě nečekaných událostí, tedy mít kvalitní a levné pojištění. A to jak v případě škod na majetku, tak na zdraví. Už v druhé radě bylo řečeno, že nesprávně nastavené pojištění vám při pojistné události nemusí zajistit to, co je třeba.

„V oblasti zabezpečení svého zdraví Češi zapomínají zejména na pojištění invalidity. I v dnešní době se uchylují k náhradě levnějšího pojištění trvalých následků úrazu či pojištění invalidity důsledkem úrazu místo dražšího pojištění invalidity následkem nemoci. Zejména lidé s vyššími příjmy a podnikatelé by neměli podceňovat pojištění invalidity z jakékoli příčiny. Právě invalidita znamená největší zásah do rodinného rozpočtu. Pokud se tedy chtějí Češi chovat ke svým financím zodpovědně, měli by se správně zabezpečit proti tomuto riziku,“ upřesňuje Cibulka z Broker Consulting.

Invalidita má zásadní dopad na společenské uplatnění, rodinnou situaci a především na finanční potřeby. Při sjednání invalidity bychom tak měli počítat s pojistnou částkou v řádech milionů korun. Těmto částkám zpravidla odpovídá i cena za toto pojištění. Důležité je také věnovat pozornost výlukám a omezením, čekací době, výplatě pojistného plnění a ostatním podmínkám pojištění.

Rada sedmá: Pravidelně investujte do výnosných strategií a nespekulujte.

„Češi mají rádi finanční jistotu a přece již dlouhodobě podceňují tvoření rezerv na stáří. Penze od státu není jistota, ale naopak velmi nejistá proměnná, jak ukazují změny během posledního čtvrt století. Jedinou jistotu získají, pokud si na důchod budou tvořit rezervy sami,“ jednoznačně doporučuje metodik Michal Cibulka.

Na tvorbu rezerv v horizontu desítek let jsou vhodné pravidelné investice. Čas hraje ve prospěch zhodnocení, takže čím dříve se začne, tím levnější to bude. Investice jsou možné od pěti set korun měsíčně, při spoření na 30letém horizontu a s možným 4procentním zhodnocením  bude možný výnos 347 025 korun, u tisícikoruny už lze počítat s 694 049 korunami. To ale na zajištění renty na stáří pořád není mnoho. Ideální je si tedy odkládat měsíčně několik tisíc korun, kdy už lze počítat s milionovými částkami.  Pokud nic neponecháte náhodě a budete pravidelně investovat 3000 korun měsíčně po dobu 30 let, tak můžete počítat s částkou 2 089 089 korun.