Nejnižší daňová zátěž byla podle údajů Eurostatu v roce 2014 ve Švýcarsku a Rumunsku, kde dosahovala přibližně 27 %. Naopak nejvyšší byla v Dánsku, a to téměř 51 %. Za chvíli se nebude říkat „pít jako Dán“, ale „platit daně jako Dán“. Vysoké daně jsou i ve Francii a Belgii (shodně po 48 %). Celoevropský průměr je na úrovni 40 %. Slovensko a Česká republika patří mezi země s nižším daňovým zatížením.
Trend průměrné daňové zátěže v EU je špatný, protože postupně roste. Ještě v roce 2010 byla 38,5 %. Nyní už dosahuje 40 %. Evropské vlády holt chtějí mít ekonomiku pod kontrolou. Daňové příjmy jsou zejména využívána na sociální redistribuci a udržování byrokratického aparátu.
Jak vysoké jsou sociální výdaje?
Říkáte si, že Evropa funguje jako socialistický stát a je lepší odstěhovat se raději do USA, kolébky kapitalismu? Nepotěším vás. V zámoří to není z tohoto pohledu o moc lepší. Následující graf ukazuje velikost výdajů na sociální politiku jako poměr k HDP. Zahrnuty jsou jak přímé vládní výdaje, tak i nepřímé v podobě daňových úlev na sociální politiku polovládních organizací a soukromých firem (kromě USA používají tento typ podpory i VB, Irsko, Nizozemí, Kanada a další).
Spojené státy dávají na sociální politiku kolem 28 % z HDP a jsou druhé za Francii (cca 32 %). V řeči normálních lidí to znamená, že více než čtvrtina peněz, které celá ekonomika vygeneruje je pak vládou přerozdělena. Podle jejího klíče, ne podle vašeho přání.
Kde najdete pověstný tvrdý kapitalismus bez sociální redistribuce? Hledat byste museli v rozvíjejících se zemích, jako jsou Mexiko, Turecko, Jižní Korea (ta je už spíše rozvinutou zemí) nebo Čile.
REKLAMA
Poklesne daňové zatížení anebo ne?
Daním v Evropě prakticky neutečeme a v nejbližších letech můžeme očekávat další zvyšování vlivu vlád na ekonomiku. Nicméně za tento vývoj si spotřebitelé mohou částečně sami. Když je nějaký problém, tak se hned všichni obracejí k vládě a chtějí od ní pomoc: máme malé mzdy, jdeme za poslanci, máme problém s menšinami, jdeme za poslanci, máme problém s obchodníky, jdeme za poslanci. Zkusme se někdy sami pokusit najít řešení, nejsme přeci děti, které potřebují utírat nos.
Boris Tomčiak, Finlord
