Švarc systém aneb Jak odlišit obchodní zastoupení od pracovního poměru?

Není výjimkou, že práce prováděna na živnostenský list zástupcům nevyhovuje. Rádi by požívali výhod a ochrany zaměstnanců, ale není jim to umožněno, jelikož je po nich vyžadován živnostenský list. Přitom si mnohdy sami neuvědomují, že jejich pozice není zas až tak slabá, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Institut obchodního zastoupení dle Občanského zákoníku má svá omezení, jejichž existenci si mnohdy zastoupené strany neuvědomují, nebo si uvědomovat nechtějí.

Tip: Co dělat, když realitní makléř nedostane zaplaceno? – práva zástupců i zastoupených

Vykazuje podnikání zástupců znaky Švarc systému? Podívejme se na Švarc systém z širšího pohledu.

^REKLAMA

Existuje zákon číslo 262/2006 Sb., Zákoník práce, který přímo v § 2 odst.1, říká: „Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“

Mnohdy nastává stav, že různé společnosti zneužívají ustanovení Občanského zákoníku, provádějí s obchodními zástupci dohody právě na základě tohoto zákona, ale nadále se k nim chovají a s nimi jednají z pozice zaměstnance a zaměstnavatele. Takový stav je právně nepřípustný.

Klasickým příkladem budiž stav, kdy obchodní zástupce, pro to, aby mohl vykonávat práci pro svého „zaměstnavatele“, je tímto nucen složit nějakou pofidérní vnitřní zkoušku ze znalostí produktů „zaměstnavatele“, bez které mu nebude umožněno činnost vykonávat.

Nehovořím o zkoušce odborné, například certifikační zkoušky ČNB, či doložení znalostí obecných, jako je řidičské oprávnění nebo samotná existence živnostenského listu. Hovořím o stavu, kdy je přijímán nový obchodní zástupce, provádí se tzv. zaškolení a ukončením tohoto zaškolení je složení vnitřní zkoušky, kde je dokazováno, zda zmíněný zástupce má povědomost a znalost o produktech, jež bude nabízet. Právě okamžikem požadavku složení takové zkoušky se dle mého názoru mění poměr v zaměstnanecký.

^REKLAMA

Stanoviska naší justice k podobným případům nejsou známá. A to především proto, že se lidé o svá práva dostatečně nehlásí. Není tak dostatek případů, kterými by se justice zabývala. Stanoviska jiných justičních orgánů, ze zemí EU, které podobné případy řešily, jsou ovšem povětšinou shodná. A to ve smyslu, že dojde-li k naplnění podmínky, že po obchodním zástupci je požadována zmíněná zkouška, která není obecného charakteru, dochází automaticky k přeměně smluvního vztahu (zde tedy ze vztahu dle Občanského zákona) do vztahu zaměstnaneckého (v našem případě dle Zákoníku práce). A to zpětně, se všemi důsledky, jako je povinnost zaměstnavatele zaplatit za svého zaměstnance příslušné odvody, doplatit mzdu do minimální výše a proplatit dovolenou.

Je nepochybné, že pokud by se někdo, kdo je u nás, v naší zemi, zasmluvněn smluvním vztahem dle Občanského zákoníku, domáhal, aby byl jeho poměr zpětně prohlášen za poměr zaměstnanecký, nebude k tomuto postačovat pouhé tvrzení o nutnosti složení příslušné zkoušky. Naopak. Zmíněná zkouška bude jen závěrečnou „třešničkou na dortu“, která by skutečnou podobu smluvního vztahu potvrdila. Rozhodující bude, zda se „zaměstnavatel“ ke svému „zaměstnanci“ v uplynulém období choval skutečně jako zaměstnavatel (dle Zákoníku práce), nebo jako k zástupci (dle Občanského zákona).

Nejedná se jen o to, zda v práci byla klasická hierarchie šéf – podřízený. Z tohoto ještě nelze uvozovat, že poměr je zaměstnanecký. Byť i toto může být vodítkem. Ale pokud je například zástupce proškolen tak, aby telefony zvedal a hlásil se jménem zastoupené firmy, zde již by o klasický zaměstnanecký poměr jíti mohlo. Pokud je činnost vykonávána v prostorách zastoupené firmy, běžný klient nemá možnost rozeznat, že se jedná o nezávislého podnikatele, ale může se domnívat, že se jedná o zaměstnance firmy, tak zde je opět další subsidium domnívat se, že poměr je pracovní dle Zákoníku práce.

Pokud zaměstnavatel vybavuje svého podřízeného pracovními pomůckami, ochrannými pomůckami, úkoluje jej, pokutuje jej a zejména, pokud striktně nedodržuje §2506 odst.1, Zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, domnívám se, že by případný soudní spor zřejmě dopadl tak, že by byl smluvní vztah zpětně označen za zaměstnanecký, se všemi povinnostmi pro zaměstnavatele z toho vyplývajícími.

Moje domněnka vyslovená v předchozím odstavci není opřena o zkušenost z praxe, jelikož mi není znám případ, který by justice České republiky řešila. Ovšem jelikož jsem přísedící, do jehož gesce spadá i pracovní právo, myslím, že se jedná o domněnku správnou.

Znám několik lidí, kteří pracují na živnostenský list se smlouvou dle Občanského zákona. Ani u jednoho z nich nedochází ze strany zastoupeného k dodržování §2506 odst.1 Občanského zákoníku. Tedy paragrafu upravujícím předávání výkazu k poskytnutým provizím.

V uvedené věci jsem kontaktoval i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Na můj dotaz popisující výše uvedené chování odpověděla paní Petra Velhartická z tiskového oddělení MPSV: „Problematika nelegální práce prostřednictvím tzv. Švarc systému je velmi komplikovaná. Posouzení, zdali se jedná o nelegální práci, je vždy prováděno s ohledem na okolnosti konkrétního případu. […] Lze však uvést, že pro posouzení, zdali je právní vztah pracovněprávní či nikoli, je vždy rozhodné pouze to, zdali jsou naplněny znaky závislé práce tak, jak jsou definovány v ust. § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.“ (pozn.: kráceno autorem článku).

Z uvedené odpovědi vyplývá, že Zákoník práce je v tomto případě určující právní normou, a pokud jsou naplněny znaky závislé práce dle zmíněného zákona, jedná se o zaměstnanecký poměr, ať je již smlouva o provedení práce nazvána jakkoliv.

Neradím nikomu, aby se soudil kvůli každé maličkosti. Pokud provádíte práci na živnostenský list a tento stav vám nevyhovuje, je nejjednodušší práci opustit a v dnešní době téměř nulové nezaměstnanosti se nechat zaměstnat. Ovšem pokud cítíte, že jsou vaše práva pošlapávána, není nijakou hanbou za ně bojovat a o ně se brát. Zákony této země nejsou tak špatné, jak se o nich mnohdy vypráví. Jen lidé nebojují za jejich dodržování.