06. 02. 2024
Revize amerického růstu: lepší dříve, nežli později
Sotva nový rok 2024 odkrojil jeden měsíc a už jsme nuceni přepsat odhad amerického růstu. Poslední série amerických čísel byla totiž natolik silná, že nám ani nic jiného nezbývá. Pozitivní revize růstu přitom činíme raději dříve nežli později, neboť při bližším zkoumání americké ekonomiky jsme dospěli k názoru, že ve hře je více pozitivních střednědobých faktorů, které ani přísná měnová politika Fedu nemusí přetlačit. Naopak, v momentě, kdy Fed vycítí, že poptávka ochabuje, bude na straně centrální banky velká palebná síla, která by měla zabránit jakémukoli tvrdšímu přistání. Co se tedy v americké ekonomice strukturálně změnilo, že zřejmě došlo k významnému navýšení jejího potenciálu?
Za prvé jde o pozitivní šok do produktivity v podobě objevu umělé inteligence. Těžko se to samozřejmě měří, ale minulý týden zveřejněná data o produktivitě (mašíruje vzhůru) a jednotkových pracovních nákladech (několik kvartálů v řadě stagnují) jsou signálem, že nejen na mikroúrovni, ale i makroúrovni se děje něco pozitivního.
Za druhé je podivuhodné, že navzdory daleko rychlejší americké poptávce v porovnání s ostatními zeměmi nedochází ke zhoršování vnější bilance. Ta se naopak dokonce mírně vylepšuje. Podezřelých této pozitivní změny je hned několik, ale k těm hlavním patří energetický sektor (masivní vývoz LNG a propad dovozů ropy prakticky na nulu), vývozy zbraní a digitálních služeb. To dohromady znamená, že citlivost dovozů na růst americké domácí poptávky se snížila, což je nepochybně pozitivní strukturální změna, která umožní operovat na vyšší růstové hladině.
A konečně za třetí je dalším pozitivním nabídkovým faktorem až překvapivě silná aktivita v zahraničí narozené části populace na americkém trhu práce. Právě díky této části populace, jež do USA migrovala, lze v současné době udržet trh práce ve stavu, kdy nedochází k dalšímu přehřívání. Výsledkem jsou pak nepochybně nižší mzdově-inflační tlaky (než za jinak stejných okolností).
Náš revidovaný pohled na americkou ekonomiku, který je daleko optimističtější, má i své implikace pro odhady tržních proměnných. Nemáme sice zapotřebí výrazněji revidovat výhled pro nominální dolarové úrokové sazby, avšak náš nový makro scénář implicitně znamená, že ekonomika bude schopna při klesající inflaci fungovat s vyšší hladinou reálných úrokových sazeb déle (než jinde). Výsledkem pak musí být i revize střednědobého forexového výhledu ve prospěch USD.
Jan Čermák
makroekonom ČSOB
