Pokud těžaři dohodu skutečně dodrží, tak by globální produkce měla klesnout zhruba o 2 %. A to by mělo stačit na posun trhu do deficitu. Postupné odbourávání zásob by následně mělo znamenat i tlak na růst cen ropy, i když vzhledem k jejich rekordní úrovni by neměl být nijak silný. V současnosti trh například vidí dlouhodobé ceny ropy (na asi 5 let) v blízkosti 60 USD/barel. I tato “rovnovážná cena” se samozřejmě mění, nicméně sama dohoda OPECu by na ní zásadní vliv mít neměla.
Nyní se ale pozornost trhu stáčí zejména na schopnost či ochotu producentů dohodu dodržovat. A historie ukazuje, že soudržnost ani transparentnost mezi ctnosti OPECu zrovna nepatří. Stejně tak OPEC nemá nejlepší zkušenosti s dohodami s ostatními producenty. Rusko se například k omezení těžby zavázalo i v roce 2001. Tehdy však svůj závazek omezit produkci o 150 tisíc barelů denně vůbec nedodrželo.
Tentokrát by na vše měla dohlížet komise složená ze zástupců členských (mj. Kuvajt) i nečlenských (mj. Rusko) zemí OPECu. Ani nyní ale zřejmě neexistují žádné vynucovací mechanismy a pokušení jednotlivých producentů podvádět tak bude znovu silné. K tomu může pomoci i to, že skutečná úroveň produkce v jednotlivých zemích OPECu vlastně ani není s dostatečnou jistotou známa. Historie náš tak učí, že více pravděpodobná je tedy určitá míra podvádění, která by měla tlak na případný růst cen rovněž omezovat.
I přesto však platí, že k žádné podobné dohodě OPECu s ostatními producenty na koordinovaném omezení produkce v posledních 15 letech nedošlo. Pokud tedy OPEC dohodu dodrží alespoň částečně, tak bychom se v příštím roce po pěti letech měli přece jen dočkat růstu cen ropy.
Petr Báča
Analytik ČSOB
REKLAMA
