Němečtí zaměstnanci v tomto roce mohou dostat přidáno o více než 3 %, což při prakticky nulové inflaci není vůbec málo. I proto čekáme, že německá ekonomika v tomto roce poroste o 1,5 %. V jejím vleku by se mělo velice slušně dařit i Česku (růst 2,5%).
Mario Draghi ale nemusí mít z řady důvodů ještě vyhráno. Za prvé, růst v eurozóně i tak zůstává slabý a při porovnání s USA ekonomický výkon výrazně zaostává za předkrizovými úrovněmi. V tuto chvíli je ekonomika navíc nadopovaná dvěma mimořádnými stimuly, které pravděpodobně postupně vyprchají. Jedním z nich je slabé euro (logický důsledek politiky ECB) a druhým levná ceny ropy. Řadu problémů, které drží růst v eurozóně dlouhodobě na uzdě, přitom centrální banka vyřešit nedokáže – nepružný trh práce, negativní demografické trendy, vysoké zdanění práce…
Za druhé, ECB ještě může mít problém s naplňováním kvantitativního uvolňování. Skupování dluhopisů z trhů s relativně nízkým veřejným dluhem a plánovanými přebytky rozpočtu (Německo) může být pro ECB s postupem času vyčerpávající přetahovanou.
A za třetí, ECB může mít přes pozitivní vývoj ekonomiky úplně jinou starost. A to Řecko. Na politiku vůči Athénám možná bude ve čtvrtek směřovat většina dotazů. Řecký bankovní sektor je závislý na ochotě ECB navyšovat Athénám přístup k záchranné likviditě (programu ELA). ECB tak v jistém slova smyslu drží v řeckém sporu prst na spoušti.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
REKLAMA
