Úterý 22. září. Svátek má Darina.

Zpracovatelský průmysl – počasí se umoudřuje

Makro 03.05.2013 | 10:32 0 Komentářů

Index nákupních manažerů vzrostl v dubnu z březnových 49,1 bodu na 49,5 bodu. Aktuální podmínky ve zpracovatelském průmyslu tak umožnily firmám lehce zmírnit pesimismus. Česká národní banka sazby neměnila, naopak Evropská centrální banka vystřelila novou kulku na podporu ekonomice. Státní rozpočet se opět pochlapil (komentář GE Money Bank).

Zpracovatelé v dubnu zaťali zuby a po dlouhém tři čtvrtě roce dokázali vyprodukovat více výrobků než v předchozím období. Skutečnost, která stojí za tímto zlepšením, nás ale už tolik netěší. V prvním měsíci druhého čtvrtletí letošního roku se totiž finalizovalo velké množství starších objednávek. Ty nové stále nepřicházejí dostatečně rychle na to, aby rozpracovanost zakázek mohla vzrůst a tím vytvořit stabilní podhoubí pro udržitelnější růst produkce.

Boj o poptávku se stále přiostřuje a hlavním nástrojem je přirozeně cena. Na druhou stranu finanční situace podniků by se nemusela zásadně zhoršovat, protože i ceny vstupů nadále klesají. Hlavní příčinou jsou podle PMI levnější kovy, což je mírně v rozporu s daty, která v posledních měsících přicházejí ohledně cen průmyslových výrobců (v březnu ceny kovů meziměsíčně vzrostly o 0,1 %, v únoru stagnovaly).

V posledních měsících vidíme slábnoucí poptávku ze strany našeho hlavního obchodního partnera. V únoru Německo absorbovalo o 4,6 % méně českých výrobků než v minulém roce, v lednu vyznělo meziroční srovnání ještě hůře (-5,7 %).  Není tedy divu, že si respondenti v aktuálním PMI průzkumu postěžovali na pokles nových objednávek nejenom z evropského trhu, ale právě hlavně z Německa.

Nabírání nových pracovníků se zatím nekoná. Zpracovatelé propouštěli v dubnu již devátým měsícem v řadě, nicméně nejpomalejším tempem v tomto období. Taktéž nové zakázky neklesaly tak rychle jako v březnu. Aktuální podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se tedy mírně zlepšují (což je konec konců vidět v souhrnném výsledku) a to přesto, že v Evropě došlo v prvním měsíci druhého čtvrtletí k opačnému vývoji.

Státní rozpočet láme jeden rekord za druhým, a to v pozitivním slova smyslu. Za letošní rok stát doposud hospodařil se schodkem „pouhých“ 16,5 mld. Kč, když příjmy činily 373,2 mld. Kč. V pokladnici tak chybí v porovnání se stejným obdobím minulého roku o 28,2 mld. Kč méně. Hlavní meziroční vzpruhou byly pro státní pokladnu vyšší příjmy z rozpočtu EU. Naopak výběr daně z příjmu fyzických i právnických osob byl meziročně horší a méně příznivé bylo v tomto směru i plnění plánu. Samotný duben taktéž v porovnání s minulým rokem nedopadl příznivě.

Evropská centrální banka naplnila očekávání trhu (45 ze 70 respondentů v průzkumu agentury Bloomberg očekávalo snížení sazeb) a snížila hlavní úrokovou sazbu o 25 bazických bodů na 0,5 %. Vývoj v ekonomice doprovázen poměrně razantním zpomalením inflace byl hlavním důvodem pro tento krok. Na druhou stranu osobně jsem očekával, že ECB ještě se změnou sazby posečká. ECB poskytla další podporu ekonomice (a to nejen skrz nižší sazby, které se centrální banka nebude bát v případě potřeby poslat i do záporu), čímž z trhů postupně mizí bič (náklady na financování dluhu), který částečně udržoval státní rozpočty pod tlakem. Některým se sice zdála fiskální politika příliš utažená, nicméně v budoucnu se poměrně snadno může stát, že se misky vah nechtěně přesunou na opačnou stranu. Snaha odstranit strukturální problémy v jednotlivých ekonomikách tak může zůstat pouze na půl cesty.

Obhájci škrtů v poslední době prohrávají svou bitvu. Pokud se ale smýšlení posunulo do bodu, kdy se aktuální úroveň fiskální konsolidace chápe obecně jako příliš tvrdá a jakékoliv její zmírnění je pro ekonomiku pozitivní, mělo by se to projevit i na kapitálových trzích, a to bez pomoci Evropské centrální banky. Zdá se ale, že velká část trhu si tím není vůbec jista a proto je potenciální přítomnost arsenálu ECB stále potřebná.

Pro hlasování, které by ponechalo sazby na předchozí hodnotě, také hovořily názory, že by si Německo možná zasloužilo zvýšení sazeb. Otazník taktéž visí nad takzvaným transmisním mechanismem, čili tím, jak se levnější úvěry pro banky nakonec promítnou v klientských sazbách. V současnosti jsou podmínky pro malé a střední firmy v tomto směru relativně obtížné a efekt levnějších peněz na ně bude mít pravděpodobně pouze omezený dopad. Pravdou je, že alespoň pro banky se život stane jednodušším, tím pádem se sníží potenciální riziko, které pro ekonomiku plyne z tohoto sektoru.

Česká národní banka na svém posledním zasedání ponechala (na rozdíl od ECB) sazby beze změny. Klíčová dvoutýdenní repo sazba tak zůstala na úrovni 0,05 %. Hrubý domácí produkt by měl podle aktuální prognózy klesnout v letošním roce o 0,5 % a do černých čísel se pravděpodobně dostane až v roce 2014 (+1,8 %). Česká národní banka je tedy pesimističtější než v minulém výhledu.

Snížení rozdílu mezi českými a evropskými sazbami je jedním z protiinflačních rizik. Koruna se totiž stala relativně více výnosná, než tomu bylo před dnešním zasedáním.

Ing. Filip Fyrbach, makroekonomický analytik GE Money Bank

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.