Zahraniční experti a česká veřejná kasa

Mise proto uvítala plán na obnovu elektronické evidence tržeb. Doporučila taky změny nastavení daně z nemovitosti tak, aby zohledňovala hodnotu nemovitosti, což by kromě dodatečných příjmů státu mohlo pomoci zlepšit dostupnost bydlení. Z mého pohledu jsou doporučení mise v zásadě rozumná – s tou výhradou, že bych neargumentoval rizikem nárůstu zadlužení na 60 % HDP. Pokud by v pozadí takového nárůstu byly dobře zvolené a dobře realizované investice, pak by 60 % HDP nebylo nic děsivého.

Když už je řeč o veřejných financích: nová vláda včera kvečeru odeslala svůj návrh státního rozpočtu do sněmovny, čímž došlo ke zveřejnění jeho detailů. První důležitý detail se dal očekávat předem: celý materiál je opakovaně (a správně) označován jako „Návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2026“; tedy nikoliv jako změna nebo novela předchozího návrhu ještě z dílny Fialovy vlády. Proto se na tento návrh vztahuje aktuální znění zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti neboli ZoPRO úplně stejně jako na návrhy posílané vládami do Sněmovny ve standardním termínu na podzim (ministerstvo financí ovšem na základě mně nesrozumitelné úvahy tvrdí, že na tento návrh se zákon nevztahuje). A vzhledem k tomu, že ze ZoPRO v kombinaci s jinými zákony plyne limit pro státní rozpočet ve výši hluboko pod 300 mld. Kč, jsem přesvědčen, že právě zveřejněný návrh vykazující deficit 310 mld. Kč je výrazným porušením ZoPRO. Návrh je tedy neférový: vláda jím porušila platný zákon, zatímco všichni slušní lidé v této zemi se snaží zákony dodržovat.

Skoro až absurdně v této souvislosti působí, že vláda před několika dny poslala do Sněmovny novelu ZoPRO, v níž se mimo jiné snaží (doplněnou formulací) zalátat onu mezeru, kterou v zákoně vidí a která podle vlády způsobuje, že deficit 310 mld. Kč není porušením tohoto zákona. Připomíná to výtečníka, který se protlačil živým plotem na cizí pozemek, načež (a) tvrdí, že v tom místě plot nebyl dost hustý, takže vstup tímto místem evidentně nebyl žádným přešlapem, ale zároveň (b) navrhuje zasadit do onoho místa další keř, aby se tam příště už nikdo protlačit nedokázal, protože takové prolézání ne zcela neprostupnými ploty je přece jasný přešlap.

Druhý důležitý detail se týká vztahu mezi deficitem a běžnými výdaji. Běžné, neinvestiční výdaje (platy, důchody a jiné sociální dávky, provozní dotace, úroky atd.) jsou výdaje, které se týkají naší současnosti a z nichž naši následníci nebudou nic mít, takže bychom je měli uhradit z našich dnešních peněz – tj. neměli bychom je financovat na dluh. Jinak řečeno, že jedním ze základních poznávacích znaků mezigeneračně férového rozpočtu je, že deficit pokrývá nanejvýš jen investiční výdaje. Tento požadavek byl mírně porušen už v návrhu Fialovy vlády: investice byly navrženy ve výši 272 mld. Kč, ale deficit měl činit o 14 mld. Kč víc. Těchto 14 mld. tedy měla být částka, kterou chtěla Fialova vláda vytáhnout z kapes budoucích daňových poplatníků na hrazení věcí, ze kterých by nic neměli. Návrh Babišovy vlády jde ale v této neférovosti vůči našim dětem mnohem dál: v oblasti investic plánuje 262 mld. Kč, což při deficitu 310 mld. Kč značí život na účet příštích generací v hodnotě téměř 50 mld. Kč. Zástupci nové vlády by se na tomto místě možná bránili odkazem na to, že rozpočet je důsledkem mizerného stavu české veřejné kasy a české ekonomiky v důsledku mizerného hospodaření Fialovy vlády. Ale tak to není: jakkoliv Fialova vláda jistě udělala řadu přehmatů, česká ekonomika je ve velmi slušném stavu; a stav české veřejné kasy má nynější vláda díky pohodlné většině ve Sněmovně do značné míry ve svých rukou.

Autor: Michal Skořepa, analytik České spořitelny