Wall Street nemůže v roce 2016 chytit dech a akcie vstoupily do fáze korekce

Strach přitom není v dnešní době pouhým iracionálním záchvěvem. Tempo růstu rozvíjejících se ekonomik pokleslo od roku 2011 ze 6,5 % na 4 %, řada velkých ekonomik (Brazílie, Rusko) již v uplynulém roce spadla do recese a MMF neustále odhady růstu v rozvíjejícím se světě zhoršuje .

Slabší dynamika rozvíjejících se trhů je jedním z důvodů, proč upadly v nemilost ropa a obecně komodity. To některým ekonomikám (Jižní Afrika, Brazílie) zpětně jenom přidělává vrásky na čele. Stejně tak je pro řadu rozvíjejících se ekonomik nepříjemná vidina vyšších sazeb v USA. Mnoho z nich si v minulosti zvyklo na pohodlný život s levným dolarem (Turecko, Jižní Afrika), který umožnil nárůst vnitřního a vnějšího zadlužení.

Řada z těchto věcí není nových, ba naopak. V posledním půl roce ale začaly působit všechny naráz a problémy více eskalují s neschopností čínských autorit krotit efektivně napětí na vlastních trzích. Otázka je, jak moc se může napětí přenést do vyspělého světa – především Evropy a Ameriky. Nižší cena ropy, slabší poptávka z rozvíjejících se trhů a oslabení tamních měn – to vše by ve finále mohlo hrát do karet rozjíždějící se spotřebě. Ta by mohla více než vykompenzovat slabší výkony německých nebo amerických vývozců. To ale pouze za předpokladu, že důvěra spotřebitelů ve vyspělém světě nebude nahlodána skutečně velkou krizí na rozvíjejících se trzích. Investoři pro klid duší potřebují vidět, že nás v Číně nečeká “výbuch”, ale “rozumné šlápnutí na brzdu” (tj. o 1–2 p.b.).

Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny