Velké Británie 1. dubna radikálně zvedne minimální mzdu a nebude to apríl

Teoreticky, ale vlastně i prakticky jde o zajímavý ekonomický experiment, jehož hlavním cílem pochopitelně není povzbudit mzdovou inflaci (a tím inflační očekávání), ale především řeší to, co nevyřešili politici skrze fiskální, resp. daňovou politiku – tedy narůstající míru nerovnosti ve společnosti. Připomeňme, že Velká Británie není mezi velkými vyspělými ekonomikami v boji za vyšší minimální mzdu sama – loni například ustavilo institut minimální mzdy Německo, o výrazném zvýšení se uvažuje v Japonsku a dokonce v některých velkých státech USA se připravují na to, že minimální mzda bude zvýšena z 10 na 15 dolarů (rovněž do roku 2020).

Následující roky by tedy měly ostatním zemím ukázat, zdali tento experiment s navyšováním minimální mzdy zabral a snížil nerovnost ve společnosti, resp. eventuálně povzbudil inflaci a inflační očekávání. Skepse je zde bohužel na místě. Mikroekonomická teorie, na které se ekonomové na rozdíl od makra shodnou, bohužel jasně říká, že čím vyšší minimální mzda, tím nižší zaměstnanost. Radikálním růstem minimální mzdy se jenom urychlí nástup robotů, kteří v poslední době urychlují proces kreativní destrukce pracovních míst nejen v Británii, ale dokonce i v Číně. Stejná skepse je pak bohužel na místě i v případě povzbuzení inflace – tu vyšší minimální mzda nerozběhne. I zde platí, že její zvýšení o čtvrtinu během pěti let je fakticky příliš malé a zasáhne jen malý výsek ekonomiky.

Chtějí-li tvůrci hospodářské politiky opravdu vyvolat udržitelnější inflaci a zároveň zmírnit nerovnost, tak musí “zařídit”, aby mzdové tlaky přicházely přirozeně ze strany nižších středních vrstev společnosti. A to je o dost složitější úkol, než zvednout minimální mzdu pro pár lidí o pár liber…

Jan Čermák
Analytik ČSOB